Alex_Jura komentáře u knih

(SPOILER) Jakkoliv autor sám tvrdí, že hodnocení knížky hodně ublížilo označení, že jde o román pro ženy, osobně si myslím, že tohle je to nejmenší. Tipuju, že jediná cílovka ochotná knihu jakž takž příznivě přijmout budou právě ženy ve věku ca 30-40 žijící ve velkých městech, a to ještě ty s menšími čtenářskými nároky.

Upřímně jsem se snažila dát těm příběhům šanci, jsou tam v některých místech docela vtipné slovní obraty... bohužel ale zanikají v celku. Jednotlivé příběhy jsou většinou dost těžko uvěřitelné, taková směs postřehů ze života (viz Scénárista) dovedená ad absurdum naprosto křečovitou zápletkou, pokusů natáhnout anekdotu do celé povídky a dokonce jedna "vykrádačka" ze světové literatury (viz Moje žínky inspirované Philipem Rothem... ať už tu zápletku autor někde naposlouchal nebo sám četl, nepůsobí to ve výsledku dobře a Roth se musí obracet v hrobě).

Název mi připadal celkem nápaditý, o to víc ale zklamal obsah.
A co jsem čekala? Trochu vtipné, třeba i sarkastické příběhy, vhled to tzv. mužského světa (což slibovala anotace)... To, co jsem jako čtenář dostala, trochu připomíná narychlo poslepovaný román pro ženy z Wishe. Škoda.

Dlouho mě míjela a teď si říkám - sakra práce ("Nolite Te Bastardes Carborundorum..."). Ne, nedovolím, co budu moci, tak NE.

8 07.02.2019

Pod vlivem zhlédnutí stejnojmenného filmu (mimochodem výborného) jsem se k ní po letech vrátila. A jsem moc ráda. Kdysi jsem ji četla, ale asi jsem byla moc mladá a nezkušená, abych některé psychologické postřehy dokázala plně pochopit. Po druhém čtení jsem nadšená... úplně jinak než kdysi, ale o nic méně. ("... věřím, že mé štěstí závisí na tom, abych nerozuměla.")...

3 06.02.2019

Zůstane pod kůží, hodně dlouho, tenhle příběh. DV je zvláštní autorka. Něčím mě provokuje... není to vždycky “sametové” čtení... ale člověk nemůže přestat...

5 02.02.2019

Podle mě hodně nedoceněná a neprávem zapomenutá kniha. Krásný jazyk, supr překlad. Na některých místech se sice popisy situací trochu točí v kruhu, ale má to svůj význam. Někteří současní autoři by si v tomhle románu měli nastudovat, jak taky lze popsat koitus, aniž by to působilo lacině, pateticky nebo neuvěřitelně. Za mě prostě plný počet bodů. Našla jsem ji náhodou v knihoboudě a název mě málem odradil (nejdřív jsem si řekla, že to bude nějaké takové pastorále o soužití člověka s přírodou, na které tedy vůbec nemám čtenářské nastavení). Naštěstí jsem se mýlila a jsem ráda, že jsem jí dala šanci. Skvělý čtenářský zážitek.

5 01.02.2019

První část mě téměř odradila, ale jsem ráda, že jsem tomu dala ještě šanci... působivý, silný příběh!

3 26.01.2019

Trochu nevyrovnaný soubor. Některé povídky fajn, z jiných jsem dost rozpačitá.

25.01.2019

Místy nevyrovnané, možná tím, že na relativně malý prostor autor vměstnal problematiku tak na 3 knihy... a místy třeskutě přesné a brilantní.

1 25.01.2019

Trochu jsem se ztratila hned na počátku, kdy autor docela "neurvale" přeskočí od jedné postavy k jiné, do jiné časové roviny, zkrátka vás bez varování vyšoupne ze světa, kde jste se právě rozkoukávali, a je to. Ale jakmile se člověk zorientuje, je to dobré. Lucindě jsem fandila moc, kněz Oscar mi chvílemi šel na nervy... a stejně jsem pro něj ve finále brečela. Skleněný chrám, bože. A... slzy prince Rupperta... krásné poselství.

1 16.01.2019

Mám doma verzi přeloženou od Soni Vávrové, tuhle neznám. Každopádně: je to... úžasný čtení. Potápění nehovím, jsem dost ráda, že se neutopím a plavu spíš stylem "paní radová" kříženým s čubičkou... ale při popisech podvodního světa jsem měla sto chutí překonat svůj strach a ponořit se někam k mořskému dnu... A taky, pokud dočtete až k závěru, pokaždé, když si dáte tuňáka, si vzpomenete na tu scénu... Zkrátka - krásně, s láskou a působivě napsané.

4 16.01.2019

Táta mi ji koupil omylem, když mi bylo ca 14. Nepochopila jsem ji, přestože dospěláckých knížek jsem měla načteno už tehdy dost. Ale z nostalgie jsem si ji nechala a teprve po čtyřicítce se k příběhu vrátila a - wow! - francouzští autoři mají svůj styl, jsou jiní, než jejich anglosaští současníci... a připadá mi, že se k nim člověk musí pročíst. A že stojí za to počkat, a pak si ten příběh, vyprávěný tichým hlasem, příběh viděný očima starého muže... projít od prvního setkání až po nevyhnutelný konec.

3 16.01.2019

Čistý styl, nezapomenutelné slovní obraty. (... musíš se stát zas němým, plavným... komárem, poryvem větru, lilií... )

1 16.01.2019

K téhle knize jsem si nějakou dobu hledala cestu, styl vyprávění mi při prvním čtení připadal takový přísný, nekvětnatý, kdoví, proč. Možná, že mi bylo těsně přes dvacet a moc věcí jsem ještě neměla odžito. Později jsem se k ní, díky svému zlozvyku hledat v každé knížce stranu 147, vrátila... a vidím ji úplně jinak. Krásný, smutný, hluboký příběh... doporučuji.

1 16.01.2019

Hodně náročné čtení. Ale stojí za to se tím prokousat.

2 06.01.2019

Přečtená několikrát. Miluju knihu, miluju ten film, je to úžasně sestavený příběh. Díky Hodinám jsem si našla cestu k Paní Dallowayové, a pomohly mi toho pochopit mnohem víc.

9 03.01.2019

V době prvního čtení otřásla celým mým světem. A ani mi nevadilo číst ji od začátku do konce, postupně. Později už jsem si naopak vybírala jednotlivé kapitoly a pasáže podle potřeby. V mé knihovně je to asi jedna z nejvíce podtrhaných knížek. Barevně, v různých životních obdobích. S vděkem za to, že někdo dokázal sestavit tak nádherného průvodce osobním růstem.

9 03.01.2019

Užitečná kniha. Přesto... je mi z ní úzko, už jen z toho faktu, že je tak moc potřeba tyhle věci řešit, vědět, být připravený. Já vím, zavřít před případným nebezpečím oči nic neřeší. Přesto... viz výše ;-)

6 03.01.2019

Poprvé jsem ji objevila někdy v prváku na střední - to už jsem od autora měla celkem dost přečteno. Bavila mě moc a tenhle názor mám dodnes. Růženka je taková milá pohádka pro dospělé děti, plná laskavého pohledu na svět zvířecí i lidský.

4 03.01.2019

Tuhle knihu miluju. Moudrá, posmutněle vtipná, psaná krásnou češtinou. Celé roky se k ní vracím.

02.01.2019

Kamarádka tvrdila, že tohle jediné se od RT jakž takž dá číst... Za mě žádná sláva. Napsat detektivku - to už je vyšší level, na to nestačí jen zamíchat do děje zločin. A podtitul “Tak trochu jiná detektivka” jako alibi fakt neobstojí.

Vztahový propletenec celkem křečovitý, ale budiž. Asi nejplastičtěji jsou popsaní Meda a Bruno, zbytek postav splývá v papírové šedi.

Kdyby mě Bábovky a Dobře mi tak totálně neotrávily, řekla bych: Radko, držte se svého kopyta. Takhle nevím. Co třeba články v Blesku pro ženy?