Vegetariánka
Han Kang
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/331358/bmid_vegetarianka-dti-331358.jpg
4
883
883
Ten pocit syrového masa rozžvýkaného mezi mými zuby. Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální společnosti její náhlé vegetariánství a zejména neoblomný postoj, s jakým se vzepře svému muži i rodině, představuje pro její okolí ohromný šok. Jihokorejská autorka získala za román roku 2016 ocenění Man Booker International.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , OdeonOriginální název:
채식주의자 (Čchesikdžuidža), 2007
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem v první třetině odložila.Myslím si, že jestli měla být v knize vypíchnuta problematika nesvobody a patriarchátu, nemusí se nutně odehrávat jen v exotickém asijském prostředí. Nepochopení a násilí na těch, kteří se odlišují nebo cíleně odmítají být součástí systému, se děje i u nás. Zavádějící je i název. Z mého pohledu nemá s vegetariánstvím nic společného. Mnohem výraznější je téma duševního onemocnění. Vegetariánství hlavní hrdinky je jen prostředkem.
Velmi čtivá a současně znepokojivá kniha. Kniha prostoupená samotou a neschopností přiblížit se, vytvořit si skutečně hluboký vztah k jinému člověku, a snahou tento vztah nahradit něčím jiným – bizarním splynutím s přírodou, fanatickým ponorem do práce a svých představ, fixací na dítě jako jedinou blízkou osobu. Člověk se neubrání myšlence, zda se jedná jen o výjimku, anebo poměrně častý jev v zemích Dálného východu, jako je právě Jižní Korea nebo Japonsko (tedy ne že by v tomto Evropa či Amerika byly o mnoho lépe). Navíc se tu naplno vykresluje, jak moc člověka ovlivní způsob výchovy ze strany rodičů, zejména manipulace, tyranie a násilí – často mu určí limity, které ani v dospělosti není schopen překonat.
Ze začátku jsem se nemohla začít,přečetla jsem pár stránek a knihu odložila,ale jakmile dej začal do sebe stále více zapadat,kniha byla těžko odložitelná...Je to těžké čtení,už tím co pod slupkou stránek představuje,a člověk si vlastně rady u nás neumí představit,že jinde jsou ty hodnoty jiné,že například ženy někde stále nemohou nahlas říkat vlastní názor,že stále žije patriarchat a ta,která se proti němu postaví,je odmítnuta hlavně těmi nejbližšími,což je velice špatně...
Po přečtení první části jsem se cítila lehce zmateně. Korejská kultura mi přisla vzdálená, jako kdyby to byla civilizace z jiné galaxie. Až groteskně pojatá scéna slavnostního rodinného oběda se natolik odlišovala od zažitých vzorů evropské kultury vybudované na křesťanských základech.
Mongolská skvrna, tato část byla nečekaná. Bizarní. Zatímco v první kapitole se představil manžel Jonghje, v druhé hraje hlavní roli manžel její sestry.
Hořící les zachycuje ženský pohled na život.
Příběh mi nejdřív připadal hodně vyšinutý, Ale během příběhu sestry Jonghje, jsem si uvědomila, že i když se navenek chovala "normálně", tak se ve svém prožívání velmi podobala své nemocné sestře. Vlastně celý svět je nemocný, uprostřed přelidněného světa se často cítíme sami. A tak nějak se nás cosi uvnitř snaží varovat a nasměrovat zpět k přírodě a vlastnímu nitru. K hledání cesty jak svůj život smysluplně prožít a ne jen vydržet.
Po povstání ve Kwangdžu v románu Kde kvete tráva přichází Han Kang s dalším silným a bolestným tématem Jižní Koree. Postavení žen v korejské společnosti vykreslené na příběhu dvou sester, které bojují samy se sebou, s muži ve svém okolí a snaží se najt cestu ven.
(SPOILER) Záměr autorky naprosto chápu. Poukázat na roli ženy v korejské společnosti. Text je čtivý a jednoduchý. Co se týče časové a prostorové stránky, je to naprosto srozumitelné a přehledné. Hlavní postavu (vegetariánku) nahlížíme ze tří různých úhlů pohledu, což přidává další rozměr tomu, co chtěla autorka čtenářům sdělit a jaká témata otvírat - to, že se lidé občas snaží ostatní kolem sebe zaškatulkovat do svých představ o tom, jak by se měli chovat nebo jak by měli vypadat. Jakmile někdo vybočuje z těchto osobních nebo společností diktovaných představ, tak nás to může rozhodit, naštvat a snažíme se je do škatulky násilím nacpat (jako se snažil otec nacpat vegetariánce do pusy maso). Tím autorka zřejmě oklikou naráží na zmíněné role žen v korejské společnosti. Další rovinou je vegetariánství, sexualita, rodinné vztahy apod. Každopádně doslov tyto roviny vysvětluje (někdy v textu autor doslovu vidí možná trochu víc, než na co autorka knihy reálně svým dílem stačila dosáhnout). První třetina knihy je dobrá - tajemná, napínavá, gradující, atmosférická. Další dvě třetiny jsou už roztahané a často jsem se nudil a četbu zrychloval. Katarze postav na konci mohla být lépe vypointovaná.
Je to depresivní čtení o sebevraždě, ale dobře a hluboce napsané. Probírají se zde vážná téma jako je patriarchát v zemi o které čech skoro nic neví, ztráta vlastní identity - odosobnění se, traumatické dětství díky kulturním zvykům a zela apatické odevzdání se všemu jen aby žena zachránila alespoň svoji duši. Duši, která je bolavá nemocná a pro její okolí v podstatě šílená, ale pro hlavní postavu nakonec konečně svobodná. Kniha se mi opravdu velmi líbila a doporučuji ji všem, kteří mají rádi hlubší psaní...
Ke knize mne přivedla ukázka v časopisu Heroine. Naprosto mě nadchla! Žena, která bourá konvence (vegetariánka – vlastně spíš veganka, nenosí podprsenku, hovoří zpříma a bez příkras). Nejde však o otevřený a vědomý boj s patriarchálním nastavením tradiční korejské společnosti. Spíš o intimní, místy děsivé, do sebe pohroužené vyrovnávání se s traumaty (z patriarchálního nastavení tradiční korejské společnosti) pohledem tří osob. Zajímavá sonda do poměrů jihokorejské společnosti.
Dlouho mě kniha nechávala v rozpacích; především si nejsem jistá, zdali jsem ji správně a zcela pochopila, každopádně to bylo čtení zajímavé, uhrančivé, strašidelné, ale i skličující ...
Příběh o dvou sestrách v patriarchální korejské společnosti, v níž není názor žen (a už vůbec ne touha se odlišit, prosadit) vítaná, i přestože se může jednat o záležitost banální, jako právě v případě Jonghje a jejího vegetariánství.
Rozhodně bylo zajímavé získat na věc tři různé pohledy a to celkem tří postav, na základě čehož byla také kniha rozdělena na několik částí. První část se dle mého názoru nejvíce odlišovala a navodila až hororovou atmosféru, ve které jsem si myslela, že se kniha bude dále odvíjet. Zbylé dvě části mě však překvapily svou poetičností, snovostí, čímž mi hodně připomněly styl psaní japonských autorů, např. Murakamiho.
Kniha na mě velmi dobře působila, ale do 5 hvězdiček ji něco chybělo. Vzhledem k tomu, že s korejskou kulturou se setkávám prostřednictvím filmů, tak ke mně kniha promlouvala, ale až tolik mě nechytal. Za mě tedy mezi 4-5 hvězdičkami. Doslov je velmi zajímavý!
Nevím, asi jsem knihu úplně nepochopil(?) Snad manifest obecně k větší toleranci?
Myslíte, že rozhodnutí Jongje stát se stromem vyplynulo z patriarchálního útlaku? (Aniž bych tamní patriarchální útlak bagatelizoval.) Dostalo se jí zastání v "ženských kruzích"?
A jak jsme na tom s patriarchátem my? No, my neumíme vyřešit ani důchodovou reformu a školství, které se týkají všech bez rozdílu pohlaví, tak ani není co očekávat.
Myslíte, že je naše "západní" společnost o tolik tolerantnější? Jak se stavíme my ke svobodnému rozhodnutí ukončit svůj život?
Jak se stavíme k ceně života obecně? Málokdo řeší způsob života a smrti tisíců hospodářských zvířat. (Pro mně jasná souvislost a důvod pro vegetariánství či snižování konzumace masa.) Jaká bouře se na druhé straně odehrává např. kolem interupcí v USA, Polsku...
Pokud připustíme, že ontogeneze (vývoj jedince) je zrychlený průběh fylogeneze (vývoj druhu), tak kde je ta dělící čára?
Strašidelná kniha. Neskutečně syrově popsané emoce lidí, se kterými velmi soucítím, ale zároveň mi přijde, jako bych pocházel z jiného světa. Knihu jsem četl a pociťoval jsem silné úzkosti, několikrát jsem přemýšlel, že ji radši odložím, ale zároveň jsem se od ní nemohl odtrhnout. Knížku jsem si vybíral pouze podle obalu a tak jsem vůbec nevěděl do čeho jdu. Zklamaný ale rozhodně nejsem. Pro mě osobně se jedná o velmi netradiční čtení. Nemůžu než doporučit obléci si pevnou zbroj a pak skočit do knihy jako do rozvířené řeky a nechat se úplně unést a dorovnat.
Jednalo se o mou první korejskou autorku a musím říct, že jsem příjemně překvapená! Původně jsem si podle stylu psaní myslela, že se jedná o japonskou autorku. Kniha se bizarním způsobem dotýká patriarchátu a nesvobody ženy se rozhodovat, až dojde k její extrémní reakci.
V poslední době omezuji příjem masa, přestává mi chutnat a z jeho přípravy se mi zvedá žaludek. Nevím proč a je to vlastně jedno.
Jen chci říct, že kniha mě zaujala už dle názvu a točí se nejen kolem vegetariánství/veganství, ale otevírá i další témata.
Hlavní hrdince se zdál sen a druhý den přestala jíst maso. Šlo především o samotné rozhodnutí. Vzepřela se manželovi, otci i společnosti. Nedokážou to pochopit, pořád jí ho cpou a v některých pasážích i doslova a bylo mi z toho/ z nich špatně.
Miluju styl psaní autorky, píše neskutečně procítěně a příběh mě pohltil, přežvýkal jako kus syrového masa a na konci vyplivnul. Vzbudila ve mně spoustu emocí. Manžela, otce a další jsem nenáviděla a pro hlavní hrdinku jsem měla pochopení a bylo mi jí líto.
Doslov tomuto dílu zvýšil reputaci. Proč? Je to kniha z natolik "kulturně exotické" mentality, až se samotný příběh stává protivným, těžce stravitelným. Pokud medializace knihy (Man Booker prize 2016) pomůže korejským ženám zvednout se z hlíny, tak si jí zasloužila. Pokud však tento konspirační přesah jejího ocenění vynechám a budu hodnotit jak se mi dílo líbilo- tak nelíbilo. Protrpěla jsem to. Přečtení však přesto nelituji, protože mi přiblížilo mentalitu "jiné civilizace". Lidé ve Vegetariánce jsou skrz naskrz prosyceni studem, hlavním prostředkem podrobení lidí a nastolení poslušnosti (vůči "tradičnímu žití?"). V této optice je i sebevražda očistným činem. Život sám má menší cenu bež čest. Otázkou zůstává pouze- čest vůči komu?!
Vlastne se to tezko hodnnti. Je to ctive, je to zahadne, je to prekvapujici, je to az sokujici. Je to krasne a zaroven desive. Je to na premysleni.
Je to asi typicky asijske.
Zvláštní, těžko zařaditelná, ale skvělá knížka. Kombinace asijské přímočarosti až strohosti s křehkou poetikou.
Možná je to knížka o vnitřní síle umět se vymanit. Možná je to knížka o bolavé duši. Možná je to knížka o touze.... Nevím.
Ale vím, že jsem už dlouho nečetla něco tak něžně erotického a zároveň tak drsně racionálního. Těžko se to popisuje a když to teď po sobě čtu, tak to zní trošku jako takové ty vzletné bláboly, ale fakt to neumím lépe vyjádřit. Určitě ve mně ale tahle útlá knížka zanechala silnou stopu.
"Jako kdyby se chystala milovat se se slunečním svitem nebo větrem."
Pro me nadherna a snova druha tretina. Jeden z nejvydarenejsich popisu erotickych predstav, jake jsem kdy cetla. Vetsina hvezd za tuto cast, jinak je to takova asijska klasika.
Štítky knihy
zfilmováno vegetariánství Korea korejská literatura duševní poruchy, duševní nemoci Bookerova cenaAutorovy další knížky
| 2018 |  Kde kvete tráva |
| 2019 |  Bílá kniha |
| 2025 |  Neloučím se navždy |
| 2023 | Vegetariánka |
Vegetariánka není ani tak o vegetariánství jako spíše o zdrženlivosti a vyhýbání se běžným aktivitám. Moje první kniha od asijského autora a musím říct, že se to dalo.