Vegetariánka
Han Kang
Ten pocit syrového masa rozžvýkaného mezi mými zuby. Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální společnosti její náhlé vegetariánství a zejména neoblomný postoj, s jakým se vzepře svému muži i rodině, představuje pro její okolí ohromný šok. Jihokorejská autorka získala za román roku 2016 ocenění Man Booker International.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , OdeonOriginální název:
채식주의자 (Čchesikdžuidža), 2007
více info...
Přidat komentář
Tento žánr není můj šálek kávy, nebýt čtenářské výzvy, asi bych knihu nedočetla, nevybrala jsem si vhodnou dobu - ponurý podzim a ponurá kniha ... Honem si musím spravit náladu něčím pozitivním ...
Vegetariánka je zvláštní kniha. Vůbec si nejsem jistá, jestli jsem plně pochopila co chtěla příběhem autorka říci ale i tak vě mě zanechala silné pocity.
Není to žádné oddechové a lehké čtení a je důležité k příběhu přistupovat s otevřenou hlavou a bez předsudků, protože jinak bude čtení utrpením. Pro mě bylo nejtěžší smířit se s patriarchálním a despotickým přístupem mužů a naprostou odevzdaností žen.
Rozhodně to není kniha pro každého ale i tak jí doporučuji.
Nuž, toto bolo podivné čítanie, veľmi podivné. Ukončené najmä kvôli čitateľskej výzve. Zanechala vo mne veľmi zmiešané pocity.
Tento bod čtenářské výzvy byla pro mně skutečná výzva, bylo to syrové, ponuré a asi jsem to vůbec nepochopila. Řekla bych, že kniha je vhodná spíš pro ty, kteří mají rádi básně, já jsem na tuto náročnou literaturu nevhodný čtenář.
Po dlouhé době mě knížka opět donutila ke zevrubnějšímu přemýšlení a na konec i hledání, cože to chtěla paní říct. Po přečtení několika komentářů, žalozpěvů a chvalozpěvů, po čtení prvoplánových komentářů a analytických – až akademických úvah mi nejvíce pomohlo vyjádření samotné Han.
Několik myšlenek:
Knížka je hrozně napínavá. Až nesnesitelně. Hutný děj se zaměřuje na vnitřní proměny postav. Ty jen sporadicky opisují Jonghje, která je primárním katalyzátorem všeho dění, a mě až drásalo na duši nevědět, cože za vším stojí.
První část mi přišla až komicky zábavná a pan Manžel byl pro mě takovou karikaturou na muže. A vlastně i pan táta. Ale to bude nejspíš tou kulturní vzdáleností. :) A pak se ukázali, jako prasata a hajzlové. Takže – „ať chcípnou, svině!“
Paní vegetariánka je de facto vegankou, která se transformuje na breathariánku. A jako všichni breathariáni nakonec i ona skončí velice rychle velice nedobře. To, že se o její proměně v celé knížce dovíme jen velice málo vysvětluje, že o dietu jako takovou zde vůbec nejde.
Prostřední část byla nejmystičtější. Plná květin, barev, chtíče a transformace. Hrozně dobře na mě působil ten kontrast po první části.
Paní sestra, jako poslední spojení se zbytkem staré existence vyvrcholuje do ztraceného konce, což je za mě škoda.
Jestli je knížka alegorií na to, či ono neví nikdo. :D Autorka záměrně napsala něco, co otvírá brány fantazie. Jak tvrdí, soustřeďuje se na několik výjevů, které skládá vedle sebe a nechává na čtenáři, na které se soustředí.
Mystická proměna Jo mě na konci nejvíc pohoršila. V několika náznacích se zdálo, že už už dostaneme vějičku, která spojí všechny obrazy do srozumitelné podoby. Která vysvětlí cože to hnulo jejím vnitřkem. A ne jenom mlhavé vzpomínky na sny a pár vzpomínek na dětství.
Celkově je to dobrá knížka, místy zábavná, místy, skličující. Proud myšlenek bez zřetelného konce. Snažící se odhalovat vnitřní světy svých postav a na nich reflektovat autorčiny úvahy. A právě pro svojí nejednoznačnost, profesionální styl psaní a netuctovost, je tak jiná, než většina běžně vydávaných knížek.
Ani ne tak špatná kniha, jako spíš já špatná čtenář. Konkrétně špatná cílovka, protože existenciální krize středního věku není téma pro mne, a je přitom úplně jedno, jestli hrdinové pocházejí z Čech, Koreje nebo třeba z Marsu. Nemohu tak říct, že by mé fantazii Vegetariánka nabídla nějaké zajímavé podněty, ačkoliv pár scén nemá daleko k prvoligovému hororu. Stylisticky je to jednička, jenže taky vyšší dívčí, ke které si člověk musí najít cestu.
Co však knize nemohu upřít, je skutečnost, že se literárním pojením v lecčems odlišuje od klasické východní prózy. Han Kang není tolik poetická a cíleně jde proti běžným tabu stran otázek cti a morálky, než naopak jim na ruku. Přesto však pro mne zůstala v rovině květnatých metafor, u kterých musíte číst srdcem a ne pouze hlavou. Ze tří částí mě tak bavila pouze ta první, čistě pro dějové vyvrcholení. Naopak, další dvě kapitoly byly nezajímavou počtenou o nesrozumitelných obsesích a nepochopitelných motivacích. Ale podmanivé to je, o tom žádná.
Dočetla jsem, ale že by to byl zázrak, to teda ne, mohlo se ušetřit dost papíru. Obecně mám problém s asijskou literaturou, takže pro mě jen nutnost pro knižní výzvu. Nebavilo, nezaujalo, nelíbil se mi jazyk, kterým to bylo psané, možná to mělo hlubší myšlenky, které jsem nezaznamenala nebo nepochopila.
Právě jsem knihu dočetla a musim říct, že jsem přečetla jedním dechem. Knížka mě nutila přemýšlet a propojovat pohledy na situaci z pohledu jiných pozorovatelů: hlavní hrdinky, pak sestry a švagra. Zároveň jsem hned přeskočila na rozjímání o odlišnosti kultur - evropské a asijské- korejské a jejich vlivem na psychiku... určitě si na tohle téma ještě zaměřim. Za mě mi tedy rozhodně čtenářská výzva prostřednictvím této knížky ukázala směr, který bych bez ní nenašla... nebo nenašla teď.
Velmi zajímavá kniha, která toho v sobě skrývá jistě mnohem víc, než se na první pohled zdá. Těším se na okamžik, kdy budu mít více času a prostoru a budu v takovém naladění, že budu schopná ji znovu přečíst a plně ji pochopit.
Kniha byla rozhodně poutavá,dobře se četla,ale doporučuji začít četbu doslovem,který velmi navede na celkové chápání příběhu.
ČV splněna. První a druhý příběh se mi četl dobře, třetí byl trochu oříšek, ale dočetla jsem.
Při čtení této knihy doporučuji otevřít mysl a potlačit konzervy v nás, jinak to bude utrpení. Han Kang má velmi pěkný styl psaní a tentokrát sáhla po dosti kontroverznímu tématu. Vlastně nejednomu tématu... (feminismus bych v tom nehledala, sice to zvyšuje prodejnost, ale dobu sufražetek máme za sebou). Z celé knihy se nejvíce vymyká druhá část Mongolská skvrna, kde autorka spojila krásné a znepokojivé (až perverzní) a mně osobně se četla nehůř.
Kniha přes detailní popisy působí abstraktně, kdy vůbec nejde o popsané situace, ale o to, co je za nimi, což se mi podařilo odhalit jen z malé části, náznakově. Hloubka v této knize je, ale je sakra hluboko.
No to bylo něco... pro mě ztracený čas. Pro korejskou literaturu nemám pochopení a asi ani nechci mít. Ale protože přečteno v rámci "výzvy", tak své to splnilo - normálně bych si tuto knihu nevybrala.
Z knihy mam rozporuplné pocity, na jednu stranu jsem byla vydesena příběhem a tématem a na druhou nadšena, jak je kniha napsaná a ctiva.
Štítky knihy
zfilmováno vegetariánství Korea korejská literatura duševní poruchy, duševní nemoci Bookerova cenaAutorovy další knížky
2018 | Kde kvete tráva |
2019 | Bílá kniha |
2025 | Neloučím se navždy |
2023 | Vegetariánka |
Tahle kniha patří do té zvláštní kategorie, která vlastně nedává smysl: Je totiž vážně dobrá a já to uznávám, ale zároveň ji nedokážu mít ráda.
S odstupem mi kniha připadá ještě lepší než přímo při čtení, ale během čtení (zvlášť druhé části) jsem už prostě nechtěla pokračovat, protože to bylo tak znepojivé a téměř nechutné, že jsem knihu odkládala uprostřed stránky.
Co říci závěrem? Kniha je zvláštní, výjimečná, výtečná a už ji nechci nikdy číst znovu.