Alex_Jura komentáře u knih
Kamarádka tvrdila, že tohle jediné se od RT jakž takž dá číst... Za mě žádná sláva. Napsat detektivku - to už je vyšší level, na to nestačí jen zamíchat do děje zločin. A podtitul “Tak trochu jiná detektivka” jako alibi fakt neobstojí.
Vztahový propletenec celkem křečovitý, ale budiž. Asi nejplastičtěji jsou popsaní Meda a Bruno, zbytek postav splývá v papírové šedi.
Kdyby mě Bábovky a Dobře mi tak totálně neotrávily, řekla bych: Radko, držte se svého kopyta. Takhle nevím. Co třeba články v Blesku pro ženy?
Literární láska ještě ze střední, onehda jsem ji při stěhování znova objevila, a to doslova. Kafka po japonsku. Kam se hrabe Murakami.
Na téhle knize mě mrzí jediná věc - že řadu zde brilantně podaných témat už bohužel nelze s autorem rozebrat osobně. Úžasné, inspirativní a překvapivě málo známé čtení.
Náhodný úlovek z knihoboudy mi už vylepšil pár večerů. Zajímavě zpracovaná hesla, díky nimž si doplníte znalosti. Až mě zarazilo, kolik rčení se běžně používá - a přitom jejich původ často neznáme, nebo ho známe jen přibližně.
Kdykoliv vstupuju na jedoucí eskalátor, na tuhle knížku si vzpomenu :)) Perfektně postavený příběh, velmi aktuální (internet věcí)...
Náhodný úlovek z knihoboudy. Pár dní po dočtení jsem se bála jít sama do sklepa :))) Čte se to samo, ale je to taková jednohubka. Podruhé už se k tomu člověk nevrátí.
S Eunuškou nemusíme ve všem souhlasit, přečíst by si ji ale měl každý. Velmi potřebná publikace.
Tuhle knihu miluju. Noční návštěva, povídka o staré tetě, co se ubytuje u rodiny autora, mi neskutečně moc pomohla svým poselstvím v době, kdy mi bylo ouvej. Kniha plná moudrosti, silných lidských příběhů i jemného humoru... navíc skvěle napsaná.
Na svědectví málo detailní, na beletrii nepříliš čtivé - přesto ji nehodnotím záporně. Jen... něco tomu chybí.
Krásný. Dlouho jsem ji měla doma, až jsem ji jednoho večera otevřela a přečetla de facto na jeden zátah. Moc se mi líbí, že spousta toho zůstane mezi řádky, a přece ten příběh při čtení rezonuje. A když se pak kouknete i na film s Audrey H., je to dokonalé. Včetně Moon river...
Za mě nejoblíbenější Bukowski. Předtím i potom jsem od něj leccos četla, ale tohle je něčím jiné... syrové, nahé, svým způsobem bezbranné. Hank byl celá středoškolská léta moje platonická láska. Ale doma bych ho mít nechtěla :.)
Hank je prostě svůj. Nemám ráda sborníky, ale tuhle knížku miluju. Kdysi jsem ji dostala k narozeninám v práci, byla to trochu loterie, ale zafungovala skvěle. Některé ty básně (Lidi) nebo ten text o výtahu... vracím se k nim dodnes.
Když jsem to začínala číst, vzpomněla jsem si na Updikeova Kentaura. Pak jsem na něj šťastně zapomněla. To s vámi EH tak nějak udělá... skvěle vyprávěný příběh, sarkasmus, osobitý pohled na věc...
Objevila jsem ji hodně pozdě (detektivky jsem hltala v dětství, pak nastala odmlka)... ale tohle, TOHLE... nemůžu se rozhodnout, kterou ze tří epizod miluju nejvíc. Popisy panského sídla a skleníku a vůbec v Big Sleep... nebo některé situace v Čekání na Lennoxe? Je to nádherný vypravěčský koncert, a překladatelé to jenom završili. Btw. Chandler svůj styl dlouho piloval. Kdo četl např. Španělskou krev, ví, o čem mluvím. Ale to je spíš zajímavost, kniha je skvělá.
Mám doma vydání z roku 33, s grafickou úpravou od Toyen. Skvost na pohled, omak (nádherný, kvalitní papír)... a ten text... nadčasový, moudrý a velmi, velmi poučný.
Nádherná, nesmírně působivá věc. Ojedinělá věkem autora i pojetím. Od O´T zná každý Spolčení hlupců, Neónová bible trochu zapadla a je to velká škoda. Autor vás v ní vede temnou chodbou kamsi, možná vás drží za ruku on sám, aneb kukuřičný bubák... možná je na konci chodby propadliště, ale určitě ne světlo.
Kniha mého dospívání. Jsem stejná generace jako Adrian a pamatuju, když to začlo vycházet ještě v Sedmičce pionýrů na pokračování jako sloupek... to byl ten týden do dalšího dílu sakra dlouhej. Od té doby jsem ji četla několikrát. Aktuálně ji máme vedle křesla, vyplavala někde při stěhování, a napřeskáčku, protože už ji oba známe, si čteme jednotlivé hlášky.
Jen poznámka k tomu, že Adrian není typický puberťák. Já teda nevím, ale ono je to vtipné jednak proto, že je to parodie... a pak, sebekriticky, si vzpomínám, jak přesně v tomhle věku jsem měla tendenci řešit temná a pochmurná témata a humor mě skoro urážel :-) Takže to, jak se AM pitvá v některých věcech, považuju za uvěřitelné... i tu jeho snahu být vzorný. Na opravdovou rebelii mu nestačí síly, a tak reaguje po svém. Moc mě bavily i scénky z domova důchodců, Šavle byl super pes.
Myslím, že Marbo to v komentáři níže vyjádřil dokonale. Tenhle díl mě oslovil nejmíň. Místy už to bylo přitažené za vlasy. Nepomohl ani nový, leckde dost zpackaný překlad (četla jsem v reedici, ne tuhle odeonskou od Přidala). Při vší úctě k autorovi - ještě že čtvrtého dílu už se bát nemusíme...
Další díl "Králíkologie".. vzhledem k tomu, že jsem všechny tři díly četla postupně, tak se mi to hezky skládalo. Tenhle mě dostal asi nejvíc. Zatímco v prvním díle mi Harry silně lezl na nervy, a ve třetím zas vadí celá řada křečovitých zápletek, tady byl podaný tak, že jsem s ním dokázala cítit.