Alex_Jura komentáře u knih

Ať už ji otevřete na kterémkoliv místě, nezklame a podrží. Kvůli téhle knížce jsem se kdysi na knihovnické praxi dopustila malého podvodu: kniha byla non-stop na záznam, a fronta čekatelů dlouhá.... předlouhá. Takže jsem ji po vrácení ukořistila a za víkend zhltla... a pak teprve vrátila do fronty :-D Stálo to za to. Později jsem ji četla ještě několikrát už v mnohem normálnějším tempu, je úžasná. Doporučuju všem, co mají občas tendenci fňukat, jak je život nefér.

15 02.12.2018

Solidní oddychovka. Četla jsem ji dávno předtím, než jsem viděla film, což obecně je vždycky asi ta lepší varianta. V celé řadě scén se člověk více méně pozná. Vtipné bez nutnosti šroubovat tu vtipnost nad hranici únosnosti. Rozhodně stálice knihovny, vždycky mi zlepší náladu.

3 02.12.2018

Četla jsem kdysi první vydání ilustrované Květou Pacovskou... bylo mi 9, byly prázdniny a já ležela doma s horečkama, který se plynule prolínaly s fantaskním dějem knihy... Hodně silný zážitek, krásný a velmi moudrý příběh. Ilustrace Marie Brožové mi nesedí úplně na 100 %, ale to bude spíš moje nostalgie, než vina ilustrátorky :-) K některým komentům níže - myslím, že JE vhodná i pro děti... najdou si v ní svou verzi - a v dospělosti se k ní mohou vrátit objevovat další vrstvy příběhu.

1 29.11.2018

Celkem příjemné čtení... takové kukátko do jiné doby, jiného světa... Knize moc neprospělo, že jednotlivé povídky překládali různí překladatelé. Navíc jde o sborník textů různých autorů, takže ucelený dojem se získává jen těžko. Ovšem - zasazeno do kontextu doby rozhodně užitečný počin.

1 24.11.2018

Odpovědnost za vlastní osud, cena, kterou platíme za vystoupení z davu, to, jak je všechno relativní... ke knize jsem se dostala naprostou náhodou, ale svého času jsem jí úplně propadla. Skvělá věc, určitě doporučuji.

2 21.11.2018

Ještě dlouho po přečtení jsem se sama sebe ptala Who is John Galt... Hodně zajímavé čtení. Literárně trochu slabší, místy, ta zápletka se skrytým údolím atd. je mírně přitažená za vlasy, to si nebudeme zastírat. Ale popis úpadku společnosti a i vztahy jednotlivých hrdinů to bohatě vyváží. Přestože Zdroj jsem hltala mnohem nadšeněji, i Atlas pro mě už navždycky bude nezapomenutelná knížka.

4 21.11.2018

Je to zvláštní. Když se ve skupině poměrně vzdělaných lidí zeptáte, kdo zná 1984, znají ji všichni. Četl tak každý 10. V lepším případě. (Dlouhodobý průzkum, kniha se tematicky dotýká jedné kapitoly mé přednášky, takže na ni dojde de facto pokaždé.)
Musím se přiznat, že z prvního čtení ještě na SŠ jsem si pamatovala hlavně tu scénu, kdy je hrdina ochoten i obětovat Julii... a tím pro mě končila. Po druhém a třetím čtení mám pochopitelně trochu jiné vzpomínky. Rozhodně doporučuji. A nejen kvůli "newspeaku".

16 21.11.2018

Ten konec... dlouho to ve mně rezonovalo. Pořád znovu ji doporučuji lidem na školeních jako excelentní popis společnosti ovládané strachem z emocí, upřímnosti a potažmo i vzdělání. Divochův osud mě nepřestane asi dojímat nikdy.

7 21.11.2018

Četla jsem ji koncem listopadu, v době, kdy je tmy fakt nejvíc. Nálada textu k tomu dokonale sedla. Vyprávění má místy slabší spád, některé věci se točí v kruhu až zbytečně moc...

4 16.11.2018

Mohlo to být ca o třetinu kratší. Případně doporučuji nečíst jako román kapitolu za kapitolou - tenhle trochu naboostovaný styl čtenáře po pár kapitolách dost utahá... Proč se mi několikrát vybavil Ten Pán (hraje ho Z. Svěrák) z Na samotě u lesa, poučující své děti, jako by byly retardované?

1 16.11.2018

Nádhera. Nepatetické, a přece dojemné vyprávění. Příběh vyprávěný tak, že ho při čtení opravdu prožijete. A už nikdy na něj docela nezapomenete...

13 15.11.2018

Náhodný úlovek z knihovny. Na rovinu - domů bych si ji nekoupila, ale výpůjčku jsem riskla :-) Jako sloupky v časopisu asi dobrý standard, jinak spíš k prolistování, než na soustavnou četbu. Navíc na můj vkus trochu moc pozitivna a lásky na tak malém prostoru, ale ne neúnosně, jen už je to občas protivný a člověk číhá, jestli se někde za rohem nevynoří se svou troškou mouder i Mr. Klus se svou Tamarou a další dobros... . Co jsem si naopak užila vrchovatě (a co mě de facto i přesvědčilo u regálu), jsou ilustrace. Bez nich by bylo knížky sotva "půl"...

6 12.11.2018

Nezapomenutelná kniha. Koupená náhodou v antikvariátu Aurora - a přečtená v podstatě na jeden zátah. Nečte se snadno, ale vzhledem k námětu, styl vyprávění je skvělý, úsporný, a přitom barvitý. Někdy, s ohledem na popisované scény, dokonce až moc...

1 12.11.2018

Mezi lehce plynoucími řádky hodně smutných věcí k zamyšlení. Četla jsem ji kdysi, a pořád ve mně zůstává...

2 12.11.2018

Četla jsem ji na doporučení a dodnes jsem z ní rozpačitá. Nemyslím, že by byla úplně špatná, jen je toho tam nějak moc a většinou i na nesprávných místech. Mrzí mě "zahozený" nápad - hrdinka je víc, než jen čuně, jak v některých komentářích níže zaznělo. Autorka jí bohužel ale nedala moc šancí se jinak než jako čuně projevovat. Nepovažuju tenhle titul za dobrý - a přece mi něčím uhranul. Možná za to může to avokádo :-D

3 12.11.2018

Kdysi jsem četla tohle vydání (bylo mi něco přes dvacet a měla jsem pocit, že o životě dávno všechno vím). Nedávno jsem si koupila nové vydání - a čtenářský zážitek je ještě silnější, než poprvé. Naprosto nezapomenutelných je pár závěrečných kapitol.

3 12.11.2018

Když jsem psala hodnocení Bábovek, dušovala jsem se, že od RT už nic číst nebudu… Pak jsem v knihovně natrefila ve vrácených knihách na tenhle titul a řekla jsem si, že dám autorce ještě šanci.
Dobře mi tak, nomen omen. Tohle je hodně slabý čtení. Vykonstruovaný příběh, u nějž ani na vteřinu neuvěříte, že ho doopravdy vypráví chlap. Spíš to tak trochu připomíná nějaké vyřizování účtů – jako by autorka stvořila Borise jen proto, aby se mstila mužskému pokolení za všechny křivdy. Bohužel si nabrala příliš velké sousto. Výstavba příběhu chatrná, zápletky nic moc a to vše korunované jedním ze smrtelných hříchů každého bezradného vypravěče: když nevíš, co dál s postavou, prostě ji nech umřít.
Spousta nedotažených věcí: u počtu aut jsem se trochu ztratila, ale nevyšel Boris z předrozvodové bitvy nemotorizován? A pak si jezdí před gympl autem…? A co ten jeho hotelový pokoj během pobytu v nemocnici? V příběhu se do něj vrací, jako by ho měl pronajatý prakticky nastálo – což i při jeho příjmech (pět let nic nenamaloval, no dobře) nevyznívá u Hiltonu moc přesvědčivě. Atd., atp., podobných věcí by se našlo vícero.
Vložené verše jsou na místě asi tak u dvou pasáží, jinak působí dost křečovitě a uměle. Vydržela jsem až do konce (byť posledních pár stránek už jsem počítala každý řádek) hlavně proto, abych zjistila, zda to bude tak zlé až do finále. A bylo.

Skvělý čtení, od první do poslední stránky.

21 12.11.2018

Na to, že je autor Jihoafričan, je text trochu moc JIHOAMERICKÝ .-) Ale najdou se tu zajímavé myšlenky. Svého času jsem ji měla hodně ráda. Přemýšlím, proč...

Mám cosi přímo před očima, a přesto to nevidím. ...? ;-)

2 04.11.2018

Zvláštní, fascinující, nezapomenutelná. V některých pasážích sice rytmus vyprávění trochu polevuje, ale i tak se čte hodně dobře.

1 04.11.2018