Děvčátko Momo a ukradený čas
Michael Ende
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14696/bmid_devcatko-momo-a-ukradeny-cas-9xu-14696.jpg
4
340
340
Podivuhodné vyprávění z pera autora světoznámého Nekonečného příběhu. Nevšední vyprávění o děvčátku Momo, které přemohlo zloděje času. Díky její veliké odvaze tak lidé opět nabyli ztracenou schopnost čas vnímat. Mimořádná kniha, plná poetiky a napětí, je psaná strhujícím jazykem a čtenáře zaujme už od prvních řádků. Stejně jako i u dalších knih Michaela Endeho (Nekonečný příběh) vstoupíme do světa podivuhodné fantazie.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2005 , Albatros (ČR)Originální název:
Momo. Die seltsame Geschichte von den Zeit-Dieben und von dem Kind, das den Menschen die gestohlene Zeit zurückbrachte, 1973
více info...
Přidat komentář
Kniha mě mile překvapila tím že není až tak pohádková jak se na první pohled zdálo. V knize se skrývá spousta skrytých významu Nejvíce se mi líbily kapitoly o čase které byly pravdivé a které jsou samozřejmě k zamyšlení. Dějově se mi kniha zdála zvláštní ale jde o úhel pohledu jak člověk na konci knihy zjistí. Moc hezké čtení
Stejně jako Nekonečný příběh i Děvčátko Momo ukazuje bohatost fantazie, kterou měl Michael Ende.
Název i styl vyprávění člověka jakoby nasměrují k pohádkám, ale ten příběh je veskrze současný, i když je už přes padesát let starý. A přestože je hrdinkou malá holčička, je především o nás dospělých. Téměř hororový závěr se vůbec nevylučuje s pohádkovým finále, takže nezbývá než smeknout před autorovým mistrovstvím.
Jasných 5*
Audiokniha
Děvčátko Momo je vyloženě milá kniha. Nejedná se o akční příběh plný zvratů. Děj se pomalu line a člověk se nechá unášet. Momo je obyčejná a neobyčejná zároveň. To, že má strach a cítí se sama, v člověku vyvolává spojení s děvčátkem a dokáže se do něj vcítit. Ta radost, když dokáže pomoci svým přátelům, mistru Horovi, celému světu... Vlastně i čtenáři, protože každý se poctivě zamyslí nad svým časem. A pojetí času je zde opravdu poetické.
Musím vyzdvihnout příběh o princezně a její zlaté rybce velrybce, který vypráví Gigi
Príbeh o fantázii, dobrodružstve, odvahe stáť na správnej strane, ale hlavne o priateľstve, ľudskosti, a o všetkých tých "obyčajných" hodnotách, ktoré by sa nikdy nemali stať stratou času.
Chápu že příběh nenadchne čtenáře, kteří nejsou zvyklí na sebereflexi. Za mě je to poutavá kniha, které nutí čtenáře k přemýšlení. Co krade náš čas? Proč zbytečně komplikujeme vztahy s lidmi v okolí? Proč jeden druhému nenasloucháme?
Příběh o zlodějích časů, kterým na lidech nezáleží, protože chtějí jen jejich čas. Je tam fantazie, je tam zamyšlení, je tam pousmání a je tam i trochu napětí. Byly pasáže, u nichž jsem se nudila, ale naštěstí byly v drtivé menšině. Příjemné čtení.
Audiokniha :
Kniha krásně načtena, ale mě bohužel moc nezaujala. Docela jsem se nudila.
Výborná kniha, která člověka donutí přemýšlet o tom, co to vlastně znamená "ztráta času" a jestli to je opravdu ztráta. Hodně jsem se u ní napřemýšlela, ale taky jsem si užívala příběh, fantazii i samotné úžasné děvčátko Momo. Ačkoli je kniha určená pro děti, řekla bych, že hlavní myšlenku ocení každý dospělý a za sebe můžu říct, že dospělého člověka bude bavit. Líbilo se mi to víc než Nekonečný příběh. Rozhodně plný počet hvězd a doporučuji.
Kouzlu audioknih jsem propadla hlavní díky knížkám pro děti. (I když jak je níže zmiňováno, tohle je pohádka spíš pro dospěláky). A v přednesu mě velice mile překvapil Vladimír Javorský, jak u knížek o Mumincích, tak právě u děvčátka Momo. Knížku máme doma i jako papírovou, ale nějak jsem se do ní stále nemohla začíst. Audioknihu jsem zvládla za pár večerů a i když to není tak úžasně pohádkové jako nepřekonatelný Nekonečný příběh, i tohle vyprávění bylo plné fantazie a lásky ke knihám. Ale bylo temnější, alespoň v porovnání s první, zfilmovanou částí Nekonečného příběhu. Téma zhoršení mezilidských vztahů kvůli nedostatku času a hromadění majetku je poplatné i v dnešní době. Děvčátka Momo, která dokázala lidi stmelovat, mi bylo chvílemi skoro až líto, jak ji každý potřeboval, jako jiskřičku naděje, jako antidepresivum.
Každopádně se chystám do papírové knížky znovu začíst, abych měla jistotu, že mi při poslechu audioverze neunikly nějaké hezké myšlenky.
Momo je za mě lepší než NEKONEČNÝ PŘÍBĚH. Je nádherná, vede k zamyšlení a já ji mám moc ráda.
Knížku jsme původně půjčila pro děti, ale začetla jsem se první. Myslím, že pro děti to nebude příliš záživné čtení, ale pro dospěláky je určitě k zamyšlení. Bezpochyby. Aniž by pan Ende v roce 1973 při vydání knihy tušil, jeho dílo je tak nadčasové! (Při pohledu do dnešních dětských pokojíků by byl asi hodně zklamaný, nemluvě o zaměstnání dětí v dětských depech).
Poslouchal jsem s dětmi jako audioknihu v okouzlujícím podání mistra Javorského. Čirá nádhera. Jedná se o alegorický a vlastně hluboce smutný příběh, takže někdy jsem si říkal, jestli to na děti není moc. O času a jeho naplnění, o snech, fantazii, hře a o velikém přátelství. Velmi doporučuji, ačkoli při četbě či poslechu budete muset vystrčit hlavu z pohodlí líbivé pohádky.
Nádherná to kniha! Spíše pro dospělé než děti. Mé druhé setkání s panem Endem a znovu za plný počet. Melancholický a poučný příběh, který předběhl dobu. Děsivé proroctví šedivých mužů mě ještě dlouho bude strašit. A v podání pana Javorského? To je další lahoda.
Hezké podobenství o tom, jak důležité je věnovat čas sobě a svým blízkým a o co všechno se ochuzujeme, když pořád spěcháme, a přesto na nic nemáme čas. Je to vlastně jednoduchý příběh, který se dá číst jako pohádka, ale klidně by se z něj dal udělat sci-fi velkofilm (jakým byl třeba Nekonečný příběh), protože má všechno, co má pořádný příběh mít, včetně poučení a happy endu.
Jen ten jazyk se moc nepovedl. Nevím, jestli je to jen vinou překladu, ale paní překladatelka jako byl často sáhla ne pro ten správný výraz, ale těsně vedle. A tak metař mete s každým vdechem a ne nádechem, Gigi je uřečněný a ne upovídaný, z květu se vůně řine místo line, pán pěstí do stolu práskl a ne bouchl, Momo mu visela na ústech místo na rtech, hodiny tloukly a nikoli bily atd. Když se popisuje něco technického, je to strašně šroubované a z použitých výrazů by nebyl moudrý leckterý dospělý. No, a občas z toho trčí německý slovosled (nemohla jsem si nevzpomenout na "Některé já budu stranou ležet nechat muset" :) Těch jazykových přešlapů je škoda, protože celý příběh je pěkně vymazlený včetně knižních ilustrací. I tak ale doporučuji.
PS. Docela by mě zajímalo, jaký příběh by pan Ende napsal dnes, tj. o 50 let později, když už v roce 1973 tak jemně apeloval na to, abychom zvolnili a nenechali se okrádat o svůj čas.
Můžete tam najít i další vysoce aktuální náměty k zamyšlení - třeba jak moc nás ovlivňují různí rádci, poradci a reklama - jak nám vnucují to svoje, aniž bychom si to vůbec uvědomovali, jak nám můžou jejich "báječné" rady škodit nebo že vlastně tihle šedí makléři žijí z toho, co nám "ukradnou" (a není to jen čas).
Nejvíce mě zaujal závěr - onen doslov autora o tom, jak k příběhu přišel. To potkal opravdového cestovatele časem, který mu o Momo pověděl jako první. Měla jsem při čtení takový pocit, že jsem knížku už někdy předtím četla. Tedy skvělé osvěžení. Bravo pane Ende.
Super kniha pro děti i rodiče. Ideální pro čtení před spaním. Úžasná fantazie a hezké a trefné pozorování naší doby a našeho chování. Přečtení bude přínosem pro všechny.
Klobouk dolů před autorovou fantazií. Děvčátko Momo se mi líbilo ještě více než Nekonečný příběh. Krásný pohled na nakládání lidí se svým časem.
Četla jsem jako malá a líbilo se mi to - tu vzpomínku, že se mi to líbilo, jsem udržela, a chtěla jsem se ke knize vrátit v rámci Čtenářské výzvy 2022. Ale jaké překvapení mi to přineslo! Z děje jsem si pamatovala jen málo, ale o to zajímavější knižní svět se přede mnou otevřel, tolik vrstev, tolik úžasných myšlenek, tolik námětů k přemýšlení, tolik potěšení z příběhu i jazyka...
Autorovy další knížky
| 2001 |  Nekonečný příběh |
| 2005 | Děvčátko Momo a ukradený čas |
| 1993 | Satanarcheolegenialkohrozný punč přání |
| 1994 | Vězení svobody |
| 1997 | Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema |
Moc milý příběh. Když mám tak trochu špatnou náladu, tak po ní sáhnu do knihovny, přečtu pár stránek náhodně, kde otevřu. A splín je pryč.