Vězení svobody přehled
Michael Ende
Michael Ende se proslavil románem Nekonečný příběh. V osmi příbězích této povídkové sbírky se ocitneme v dobrodružném světě autorovy fantazie a navštívíme např. krátkou chodbu v kterémsi římském paláci, jejíhož konce nelze nikdy dosáhnout, či se pokusíme vstoupit do tajuplné vily, která vlastně neexistuje. Vedle strašidelných příběhů najdeme ve sbírce moderní pohádku o maličkém autě, které vozí uvnitř celý svět, nebo legendu o člověku, který chtěl za každou cenu dělat zázraky. Podivuhodné světy tajemných znamení a hádanek nádherně doplňují ilustrace Jiřího Štamfesta.... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 1994 , Plus , ArcadiaOriginální název:
Das Gefängnis der Freiheit, 1992
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vězení svobody. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (15)
Ty čtyři hvězdičky jsou trochu nefér, protože za některé věci bych jich švihnul šest a zároveň není nic, co by šlo pod čtyři. Průměrem to tedy nevychází. Jenže ono nadšení které jsem v začátku knížky cítil, se postupně rozplynulo, takže těch pět nemůžu s čistým srdcem dát.
100 % Dlouhé cesty cíl - už se mi zavíraly oči, ale ještě jsem si otevřel Vězení svobody, že se podívám na alespoň prvních pár řádek první povídky. O půl hodiny později jsem ji dočetl, a vážně uvažoval, že bych dal na posezení celou knihu. To o její kvalitě říká asi vše.
100 % Kolonáda Borromea Colmiho - částečně cesta do neznáma, částečně filosoficko - matematická úvaha. Přiznám se, že na tu cestu za zeleným světlem nevydal, ale strašně rád bych si přečetl zápisky někoho, kdo tam došel.
100 % Dům na periferii - podnětná povídka s mrazivým závěrem. Dráždilo mě že toho autor řekl tolik, ale přesto skoro nic neprozradil.
100 % Přiznávám, je trochu malý - Fiat 500 ve stylu TARDIS? Proč ne. Tohle je malá, osvěžující hříčka, která na těch pár stranách rozechvívá fantazii a bránici.
80 % Katakomby Misraimu - chápu o co autorovi šlo, ale stejně jsem mu tu pointu nevěřil. Na beton by se našel někdo, kdo by tenhle život nepřijal. To už je v lidské přirozenosti.
70 % Ze zápisků světoběžníka Maxe Mutta - přišlo mi to neukotvené, rozhárané a nedomyšlené. Námět byl super, jenže postupně jsem se v ději ztratil a nakonec mi na autorově záměru přestalo záležet.
80 % Vězení svobody - bez vůle Alláha prý ani vržený kámen nespadne. Jenže co když na světě existuje místnost, kam jeho moc nesahá a zbožný muslim se musí poprvé v životě rozhodnout podle své svobodné vůle? Skvělou premisu autor bohužel promrhal.
70 % Legenda o Ukazateli na křižovatkách cest - přišlo mi to jako podstatně slabší verze úvodní povídky, s méně zajímavým hrdinou a bez hlubokých emocí které z vyprávění prýštily.
Namlsaná Nekonečným příběhem a Děvčátkem Momo jsem bohužel očekávala víc než jsem dostala. Ač mají asi všechny povídky bezesporu zajímavý námět/myšlenku, první půlka knihy se mi vlastně moc nelíbila. Pak jsem si buď zvykla nebo je druhá čtveřice povídek napsaná nějak přívětivěji. Za mě každopádně ve výsledku podprůměr.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Vězení svobody v seznamech
v Právě čtených | 6x |
v Přečtených | 110x |
ve Čtenářské výzvě | 13x |
v Doporučených | 11x |
v Knihotéce | 79x |
v Chystám se číst | 57x |
v Chci si koupit | 17x |
Štítky knihy
tajemno německá literatura dobrodružství hororové povídky fantasy fantazie
Část díla
- Dlouhé cesty cíl
- Dům na periferii
- Katakomby Misraimu
- Kolonáda Borromea Colmiho
- Legenda o Ukazateli na křižovatkách cest
Autorovy další knížky
2001 | Nekonečný příběh |
2005 | Děvčátko Momo a ukradený čas |
1993 | Satanarcheolegenialkohrozný punč přání |
1994 | Vězení svobody |
1997 | Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema |
Jak už se stalo mým zvykem, rád zkouším povídkovou tvorbu autorů a tentokrát jsem sáhnout po Endeho sbírce, doufajíc v nějaké pěkně fantaskní příběhy. Ve výsledku jsem ale zklamán, většina z nich máš společnou nálepku - zajímavý námět, který je ale ve finále nedotažený, nebo mnou filosoficky zůstal nepochopen, povedené vidím jen dvě - Přiznávám, je trochu malý a Dům na perfiérii, dávám čistý střed - 50 %