Zdroj přehled
Ayn Rand (p)
Vyplatí se člověku dělat cokoli, co od něj společnost očekává, nebo se má řídit svými racionálními zásadami? Je souhlas ostatních měřítkem správnosti a úspěchu lidského jednání? Dosahuje štěstí člověk, který zradí své vlastní já, aby si získal přízeň svého okolí, nebo ten, který žije pro své vlastní ideály? Slavný bestseller o ideálech. Sama kniha – dvanáctkrát odmítnuta nakladateli – jako by kopírovala cestu hlavního hrdiny, architekta Howarda Roarka k jeho ideálům, ze kterých nemíní ani o milimetr ustoupit.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , BerletOriginální název:
The Fountainhead, 1943
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Zdroj. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (54)
Před asi 6 lety jsem četl Atlasovu vzpouru a přijímal jsem ji zcela nekriticky. Poté jsem musel uznat, že to dílo není tak kvalitní, jak by mohlo být.
Od samého počátku jsem si říkal, že ke Zdroji nebudu přistupovat stejně. Znám filosofii i názory Ayn Randové, ale i tak musím říct, že mě kniha vtáhla rychle do děje a opět jsem se zcela nechal pohltit životní filosofií hlavní postavy - Howarda Roarka. Zdroj je filosofický román. Vykresluje boj jednotlivce proti společnosti, která je tvořená zejména lidmi, kteří žijí z "druhé kapsy". V tomto je velmi dobrá. Plný počet hvězdiček opět nedávám pouze kvůli literárnímu umu autorky. Postavy jsou spíše plytké, zcela postrádají citovou stránku a oproti tomu záporné postavy jsou vždy naprosté kreatury. I to je pro styl Randové spíše běžné.
Osobně jsem rád za to, že jsem si Zdroj přečetl. Je to kniha, na kterou rozhodně nezapomenu a jsem vděčný za to, že jsem se sice neztotožnil s autorčiným způsobem vyprávění, ale bylo mi ctí moct u této knihy přemýšlet o světě.
Intelektuální, filosofická a velmi estetická kritika kolektivismu z prostředí newyorských architektů 20.-30. let 20. století. Líbilo se mi sledovat postavy, protože byly všechny do jedné tak patologicky strukturované, že to bylo prostě zajímavé. V hodně jejich motivů nebo reakcí jsem nedokázala věřit, že by vůbec mohly tak vypadat. A několikrát jsem v průběhu narážela na přesvědčení, že určitá autorčina filosofická koncepce něčeho (např. “sobectví” x “altruismu” v Roarkově závěrečné řeči u soudu) je velmi křehká prostě proto, že si autorka sama ty pojmy definovala tak svévolně, ale kdybychom je definovali jakkoli jinak, už by se ta koncepce nesetkávala s realitou. Jinak moc oceňuji estetičnost toho díla, i to, že je z prostředí architektů, je v tom pro mě dosud něco neotřelého, možná bych jen uvítala přesnější popisy konkrétních Roarkových budov, zůstávaly pro mě jaksi neuchopitelné.
Související novinky (1)
Prostě já, Bouře a běs a další knižní novinky (41. týden)
06.10.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Zdroj v seznamech
v Právě čtených | 19x |
v Přečtených | 325x |
ve Čtenářské výzvě | 33x |
v Doporučených | 71x |
v Knihotéce | 168x |
v Chystám se číst | 491x |
v Chci si koupit | 101x |
v dalších seznamech | 16x |
Autorovy další knížky
2014 | Atlasova vzpoura |
2004 | Atlas pokrčil plecami I. |
2018 | Ctnost sobectví |
2004 | Atlas pokrčil plecami III. |
2004 | Atlas pokrčil plecami II. |
Takto má vypadat velký román! Nejen rozsahem, ale hlavně myšlenkami. Utkvěla mi v hlavě třeba situace, kdy samolibý kritik Toohey chce od hlavního hrdiny vyzvědět: "Co vy si vlastně mě myslíte?" A dostane zcela neočekávanou odpověď: "Ale já o vás vůbec nepřemýšlím." To je přeci super stěrka pro každého egouše :)