Do tmy
Anna Bolavá (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/240709/bmid_do-tmy-hVO-240709.jpg
4
1550
1550
Příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin, má od počátku nádech apokalypsy. Děj se posouvá kupředu pomocí detailně propracovaného „plánu sběru“. Konstantou je pak úterý, výkupní den, kdy hrdinka nedočkavě navštěvuje výkupnu. I přes pomalé, zdánlivě nevzrušené tempo probublává pod hladinou podivný neklid. Rafinovaný styl nás kapitolu po kapitole vtahuje hlouběji: hlouběji do staré půdy, hlouběji do prokletí sběru bylin.... celý text
Přidat komentář
Pro mě neobyčejná kniha z prostředí, které je mi blizké. Soucit s hlavní hrdinkou byl velký, byla jen sama s přírodou ,bylinami a se svými často neradostnými myšlenkami.
Bylo mi líto , že už jsem na konci knihy.
Vydařené dílo, autorka Anna Bolavá mě zaujala, určitě si přečtu další její knihy.
Když je nemocná duše a tělo strádá... Příběh ženy, kterou životní trápení, psychické problémy, lidská zloba a fyzické utrpení z nemocí dovedly až k těžké posedlosti a na samou hranici žití.
Zvolená ich-forma vyprávění dává čtenáři možnost nahlížet na události pohledem hlavní hrdinky a nechat se tak stáhnout do hlubin jejího vnímání světa a reality. Pokud přistoupíte na tuhle hru, pomalu se vám s každou sebranou, usušenou a odevzdanou bylinou poodkryje malý střípek Aniny minulosti a příčin i následků jejího strádání. Magická, náročná a bolavá cesta. Krásné čtení.
Kniha mi připomíná procházku magickou zahradou. Jako by hrdinka s reálným světem komunikovala jen prostřednictvím bylin. Pocit ukotvení v realitě stránku za stránkou slábne, až nakonec s hlavní postavou dlíme v jakémsi meziprostoru nad reálným světem. Na můj vkus se ale příběh nijak moc nevyvíjel a konec jsem úplně nepochopila. Žádné rozuzlení, ani náznak. Neukončené.
Každopádně kdo má rád magický realismus, bude spokojen.
Knihu jsem si pořídila, protože se snažím číst více českých autorů. Začátkem knihy jsem se trošku prokousávala, nějak jsem se nemohla začíst. Když už jsem chtěla knihu odložit, začetla jsem se a dočetla ji během chviličky. A hned jsem se pustila do pokračování :) A rozhodně souhlasím s komentáři níže - Dechberouci atmosfera. Hluboky pribeh.
Ta kniha je "o nicem" a soucasne "o vsem". Magicka, poeticka, a soucasne silna, syrova.
Knihu jsem četla na základě ohlasů zde na Databázi. Že bude trochu "jiná", jsem čekala, ale že mě natolik zaujme nikoliv. byla jsem vtažena do tohoto niterného a přesto čtivého vyprávění jedné osamělé a přesto svým způsobem šťastné ženy.
Velmi zvláštní kniha.....
Kniha, která je sondou do duše osamělé a nemocné ženy. Ženy, jejíž život naplňuje sběr, sušení a pravidelné odevzdávání bylin. Život, jež je naplněn přesným harmonogramem sběru, který nelze porušit...
Kniha, která je místy neuchopitelná, stejně jako její hlavní hrdinka.
Kniha o ničem, ale zároveň o všem.
Kniha spíše pro náročnějšího čtenáře.
"Dělám to od čtyř let. Každý rok. Od jara do podzimu, od východu do západu slunce a i potom. Už nemám v životě jiný zájem než sběr. Sběr, který mě přivedl k všelijakým situacím, lidem a událostem, a pak to celé zkomplikoval. Sběr, který začaroval můj nepatrný, obyčejný život k nepoznání. Dával mu smysl a pak mu ho zase bral, obracel naruby a tišil v nejhorších okamžicích. Můj milovaný sběr léčivých bylin...."
Extrémně dobrá kniha, působivá svým jazykem výrazná tím co vypraví. Pres koberec bylin, květů, krajiny a kmenů se k vám dostane nezapomenutelný příbéh. Autorce patří velký dík..
Vhledy do bolavých duší mi nedělají obvykle dobře, ale tohle je tak poeticky napsané, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout a přečetla ji téměř na jeden zátah. Podotýkám, že to není úplně stravitelná četba, velký příběh nečekejte, jde spíš o vnitřní svět hlavní hrdinky.
Sonda do duše podivínské, nemocné sběratelky bylin. Na této knize je divné a "jiné" úplně všechno a nemůžu říct, že bych to dokázala ocenit. Vlastně jsem se donutila ji dočíst. Ani jedna postava, která by mi byla sympatická. Každopádně se příběh svým pojetím i tématem originálně vyjímá většinové beletrii.
Prvni prectena kniha od autorky a ...páni, nemam slov. Dechberouci atmosfera. Hluboky pribeh.
Ta kniha je "o nicem" a soucasne "o vsem". Magicka, poeticka, a soucasne silna, syrova.
Velmi zvláštní kniha. Depresivní. Chvílemi mi bylo až divně z chování i života té bláznivé ženské. Určité velmi dlouhé pasáže jen popisující krajinu a sběr mě chvílemi nudily. Pak se ale děj pohnul a my se dozvěděli více o životě Anny. Kniha, která se nepřečte za chvíli, už se ale těším na něco svižnějšího.
(SPOILER)
Vím, že jsem měl napsat komentář na knihu Do tmy od paní Anny Bolavé. Myslím na to celý den, ale pak si všimnu Hluchavek, které vyrůstají vedle mého domu a tiše na mě volají a lákají mě svými protáhlými lístky a nachovými květy, které jsou v slunci ještě krásnější, než když jsem je sbíral před týdnem naposledy. Už už si to mířím k počítači, když se najednou přistihnu, jak sedím mezi nimi a jejich krásná struktura se mi mne mezi prsty a já opět cítím to neodolatelné opojení. Nasbírám jen jednu brašnu, kterou mám teď přes rameno. Stejně se mi toho víc do bytu nevleze. To bude hned a pak napíšu ten komentář. Na mě je spoleh.
Popravdě na začátku jsem netušil, že budu číst 250 stran o tom, jak někdo posedle sbírá všechny možné druhy květin a prožívá u toho slastné pocity štěstí. Jen o tomhle přece ta kniha nemůže být. A najednou jsem byl úplně na konci, obešli jsme spolu s hlavní hrdinkou všechny louky a meze a někde mezi tím umřela kamenná tvář paní Tomanové, setkali jsme se nešťastně s tchánem a ty muškáty od Marcely, no tak, kdo mohl čekat tak silný déšť. Nechápu, kde se nám vzala ta ošklivá rána na ruce. Je to neuvěřitelné, ale ono to celé opravdu nějak funguje a být tak dlouho v něčí hlavě ve vás něco z něj zanechá. Něco... A co je vlastně opravdové štěstí? Líbí se mi, když stránky knihy šustí. Šustí nahlas. Není to ale kniha pro každého.
Cesta do "tmy" pokrytá kobercom z voňavých bylín, ako to načrtáva autorka v tejto knihe, bola pre mňa veľmi náročná a emotívna.
Dostať čitateľa do hlavy literárnej postavy tak, aby pochopil jej pohnútky sa nepodarí každému autorovi.
V tomto prípade to bolo excelentné a ja som s Annou Bartákovou prežívala hlavne jej posadnutosť, ktorá mi bola do určitej miery sympatická, lebo sama zbieram liečivé byliny.
Páčilo sa mi aj ako autorka reálne (častokrát iba v náznakoch) popísala rodinné vzťahy alebo vzťahy medzi obyvateľmi mestečka, v ktorom sa dej odohráva. Tieto spolu s posadnutosťou dohnali na okraj spoločnosti aj samotnú Annu.
Na každý pád táto kniha sa dotýka ťažkých tém, ako je smrť, psychické choroby a domáce násilie. Čitatelia, ktorí sú citliví na tieto témy, by sa mali pred čítaním knihy zamyslieť, či sú na to pripravení.
Velmi sugestivní kniha. Přestože to tak nevypadá, je i napínavá... čekáte jak to s Annou dopadne... co bude sbírat a zda se ještě něco dozvíme o její minulosti.... Nemá moc stránek, ale přesto na těch 227 nic nepřebývá ani nechybí. Dobře se mi četla, sáhla jsem po ní po poslechnutí audioknihy Před povodní od stejně autorky a v knihovně už čeká na přečtení Ke dnu...
Pane jo, zase se nedalo odtrhnout. Hrdinka silně sebedestruktivní a ne moc milá na okolí. Půjčeno z knihovny.
(SPOILER)
Uf, tak to tedy byla síla. Bylo to hodně zvláštní čtení - forma i obsah. Ale musím říct, že se mi to líbilo. To, že to vlastně není vyprávěný příběh, ale sledování myšlenek a akcí hlavní hrdinky pouze z jejího úhlu pohledu. A protože je to osoba skutečně velice podivínská, tak se v tom čtenář poněkud ztrácí. Leccos je naznačeno, leccos je ponecháno na čtenáři, aby si domyslel. Hlavní hrdinka se chová tak iracionálně, že jsem čekala, že jí za to budu nenávidět. Ale ne. Získala si mě naprosto tím, jak si dokázala do poslední chvíle užít naprosto každý okamžik dne, a to se občas ocitla opravdu na hranici snesitelnosti. Tuto její vlastnost jí zavidím a velice si ji cením. Považuji pro sebe její inspiraci za hlavní přínost této knihy. Její posedlosti pro sběr bylinek úplně nerozumím, ale je to vůbec nutné? Každý jsme nějaký, žijeme si své životy a není nutné, aby tomu druzí rozuměli. Její okolí jí rozhodně nerozumělo, ba ani její manžel, který ji jinak asi miloval, ale chtěl, aby se změnila. A to ona prostě nechtěla. Ona byla šťastná taková, jaká byla. A prožila vlastně svým způsobem šťastný život.
Jazyk této knihy je opravdu nádherný a já se spolu s hrdinkou ocitala u řeky, mokřad a na rozkvetlých loukách mezi překrásnými bylinkami, cítila jsem jejich vůni a vnímala tu lásku, kterou hlavní hrdinka svým bylinkám věnuje.
Není to čtení pro každého, ale mně se to líbilo.
Esence bolesti, samoty, sebedestrukce, ale taky urputnosti, posedlosti, nezlomnosti.
Autorka šetří s dějem, vedlejší postavy a konkrétní události nejsou podstatné, stačí jen letmý náznak, zmínka....
Po celou dobu prodléváme jen v hlavě hlavní hrdinky a rozhodně to nejsou nijak pěkné chvíle...
Přestože paní Bolavá kouzlí se slovy tak, že mi zprostředkovává vjemy vůně i šustění bylinek, pro tu poslední hvězdu mi podstatnou měrou chyběly nějaké větší emoce, souznění s Annou, nebo aspoň pochopení jejího konání.
Jedinečný zážitek to ovšem byl, to zase jo.
V knize se před čtenářem/čtenářkou rozevírá obraz komplikovaného vnitřního světa ženy s níž zřejmě nebude vše v pořádku nejen po stránce tělesné. Hlavní hrdinka ostatně nikterak nezakrývá, že jí postupně ubývá sil a čím více jí ubývá sil, tím více své zbylé životní síly napíná k tomu jedinému, co jí osobně, vnitřně, v tomto světě opravdu dává smysl, jakkoli to pro mnohé může být nepochopitelné, a to sběru léčivých rostlin. Náhledy na životy jiných se prolínají s vlastním bohatým vnitřním životem hlavní postavy, přítomnost s minulostí.
Není to jen sběr, je to i krása samotných rostlin, na které nahlížíme skrze text očima hlavní hrdinky („Prohlížím si diviznu zblízka a žasnu, jak dokonale je stvořená. Už ta samotná žlutá kůže křehkého květu je zázrak. Z čeho je vlastně udělaná? Není to list, stonek, kořen. Z čeho jsou utkané květy? Co to je za dokonalý materiál? Proč jsem jenom nestudovala rostliny? Nemusela bych se rok od roku divit běžným věcem a znala bych všechny odpovědi. Možná je však dobré nevědět. Neochuzovat se a nezabíjet krásu. “). Každý z nás ostatně svět a jeho jednotlivosti vnímá po svém, někdo upřednostňuje rozum a analýzu, někdo vidění a estetickou stránku vnímaného, někdo se snaží o obojí.
Sbírá léčivky pro někoho, ale co je tím lékem pro ní? Okolí jí jakousi pomoc nabízí, každý po svém způsobu, Marcela oběd ze školní jídelny, Miluška recept či léky, Diviš lékařskou péči i ten Vašek, o němž se toho moc nedozvídáme s výjimkou toho, že jejich manželství ztroskotalo. Ale záchrana možná není. Jako by ta záchranná síť okolí naprosto selhávala, její oka jsou příliš veliká, každý se do ní nezachytí, a nakonec ani nemusí chtít.
Leckterý čtenář/čtenářka by možná uvítal/a více vysvětlení, naservírování příčinných souvislostí, ale to se mu/jí „žel“ nedostane. A tak se kapitoly věnované jednotlivým léčivkám (od lípy malolisté, hluchavky bílé, třezalky tečkované atd.) střídají s kapitolami Ve výkupně I. – Ve výkupně V., život hlavní postavy plyne v rytmu zdánlivé monotónnosti od sběru do výkupu. Ale jak je to u nás u ostatních (od výplaty k výplatě, z práce domů, z domova do práce, od narození ke smrti)?
Zaujala mě neobyčejná duševní síla hlavní hrdinky, která se plně koncentruje na to své sběratelství léčivek, a zároveň její selhávání v tom, jak se čím dál hlouběji propadá do svého mentálního světa, do svých mentálních letokruhů, až se v nich zcela osamoceně ztrácí, topí a mizí. Vše jakoby pozvolna a nevyhnutelně graduje, jediné bytosti, které hlavní hrdinku opravdu přijímají jsou její milované bytosti z říše rostlin. Jako by i sama hlavní hrdinka byla nějakou zvláštní rostlinou, kterou život i ona sama bez milosti podetínají. Konec je pak ve své obraznosti přímo geniální („Své tělo už sotva ovládám, a přece se hýbe a naslouchá volání svého sesychacího poměru. Usmívám se, vdechuju nesmírné horko, vždyť já se na to těším! Sáhnu si do kapsy a nahmatám klíč. Tak to má být. “), vše se stává jedním – rostliny sušící se na půdě i hlavní hrdinka („..Hromady listí se lehce rozhrnují, abych mohla vstoupit, a za mnou se pak naposledy zavírají. Kolik prachu je třeba zvířit, aby zmizely i mé poslední stopy? Za jak dlouho přestane téct šťáva z natě mého těla, kdyby ji někdo zmáčkl? Do konce července, nebo srpna? “).
Kniha se mi líbila po stránce jazykové i obsahové. Možná je to tím, že mám slabost pro byliny a piju pravidelně nálev z ostropestřce mariánského (v knize tato bylina absentuje, v mé termosce však nikoli), nebo tím, že mám ve skutečnosti pochopení pro outsidery i outsiderky.
Většinou jsem ráda, když je příběh trochu tajemný a vše se postupně rozkrývá. Bohužel tato kniha pro mě byla spíš příliš zmatená a rušilo mě to, nemohla jsem se začíst, protože jsem většinou prostě nevěděla, o čem čtu. Tedy hlavně pokud se jedná o minulost, z té jsem tedy moc moudra nebyla. Podivné zpracování dialogů či skoro jejich absence mi čtení prodlužovaly a protahovaly. Nemohu říct, že by se mi kniha nelíbila, hrdinku jsem z celkem části chápala a občas mě čtení nutilo přemýšlet, proč už bylinky dávno nesbírám také jsem to dělala kvůli uspokojení při výkupu. Autorka se svým stylem psaní zkrátka jen netrefila do mé potřeby vše musí být rozkrýt a vysvětlit.
Štítky knihy
bylinky nemoci česká literatura tajemství rodinné vztahy samota osamělost posedlost jižní Čechy Magnesia LiteraAutorovy další knížky
| 2015 |  Do tmy |
| 2017 | Ke dnu |
| 2020 |  Před povodní |
| 2022 | Vypravěč |
| 2013 | Černý rok |
Knihu jsem četla delší dobu, abych aspoň trochu pochopila smutný, až temný příběh Anny, která svůj život zasvětila sběru bylinek. Nepochopená okolím, potřebovala by pomoc, kterou ale odmítá.
Je jiná, ví to, ale zůstává svá.