Alice877 komentáře u knih

Mé dojmy z četby jsou veskrze ambivalentní. První čtvrtina mě nudila, zejména nástup nácka, po překonání vyloženého odporu z prvoplánově působící a za každou cenu antirasistické agitky mě kniha pohltila, aby mě pak úplně znechutil závěr a mohl to malinko napravit epilog o motivech autorčina psaní. Formálně zajímavé střídání vnitřních monologů jednotlivých protagonistů, psychologicky dost dobře, místy však schematicky vykreslené charaktery a dobro a zlo, o němž není pochyb? Americký rasismus je realita, již nejsem povolána hodnotit, neboť nikdy nebudu mít příležitost? poznat jej zblízka. Nemohu se však zbavit dojmu, že v USA se věci dějí vždy v extrému a ad absurdum. Nejdřív si tam před několika staletími navozí černé otroky, až do 60. let 20. stol. mají platné rasistické zákony ne nepodobné těm nacistickým z Norimberka, pak nastává prozření, sebemrskačství a končí to pozitivní diskriminací všemožných menšin a vývozem jediného správného nerasistického postoje a názoru zejména do Evropy. Třeba jako záměrný? renonc, že rasismus je bránit někomu nosit hidžáb (klasické sluníčkářské klišé, že islám je rasa). A jede to po všech úrovních společnosti, jak autorka sama zmiňuje třeba kvóty pro přijímání nebělošských studentů na univerzity, zde jde třeba o Yale. Nesmíte mít předsudky, všichni jsme stejní, i když nejsme, ale to nevadí, teď razíme antirasismus. Nechci, aby to vyznělo špatně. Nesnáším jakékoli bezpráví, násilí, ať se ho dopouští kdokoli na komkoli. Jsem pro rovné šance všem, stejně jako pro rovné povinnosti a nutnost tolerovat jeden druhého. To zákony těžko zaručí, výchova first! Zaujal mě třeba výběr členů soudní poroty, kdy je a priory vyloučen kandidát, který by měl na svém pozemku fotku Trumpa. (Román vyšel před jeho zvolením.) To mě rozesmálo, opravdu dětinské; občas mě pobavily i vtipné repliky v dialozích. Příběh je přesto velmi hutný, s hlavní hrdinkou Ruth, jejím synem, ale i s náckem Turkem jsem si prožila bolestné chvíle. Nechci však přistupovat na jednoduchá klišé, jako třeba kontrola Ruth při odchodu ze supermarketu. Chápu a je mi hlavní hrdinky za to nesmírně líto, není v tu chvíli obrany a ta potupa! Nepochází však tento postoj z četných negativních zkušeností s jistou skupinou nakupujících, všem výjimkám navzdory? I u nás si pokladní v supermarketu více hlídají určité typy. Pročpak asi? Popíráním toho, že běloch je bílý a černoch je černý, dosáhneme opaku, než čeho jsme původně chtěli dosáhnout. A v tom spatřuji hlavní ideovou slabinu románu.