Anasa
komentáře u knih
Vejce podle Stroganova
Naďa Horáková
Nebudu zapírat, že kniha se četla lehce, ale tak nějak to byla spíš červená knihovna než detektivka. Pokud mi něco zamotalo hlavu, tak to ani tak nebyla zápletka jako příbuzenské vztahy mezi postavami s ruskými předky. V tom, kdo je čí babička nebo bratranec jsem se poměrně rychle ztratila. Navíc vtip a rozhovory jenotlivých postav byly jak švihnuté přes kopírák. Vyslovená oddechovka.
Případ kožíšku prožraného moly
Erle Stanley Gardner
Když jsem si po vytvoření profilu ukládala přečtené knihy, nemohla jsem si vzpomenout, co všechno jsem z Gardnera četla, a nepoznala jsem to ani z informací o knize. Přišlo mi to podobné, splývavé. A tak je tomu i s tímhle příběhem. Nejprve mne zaujal, pak mne občas začaly nudit některé promluvy a vysvětlování, nakonec jsem žasla nad krkolomnými závěry. Osoba v pozadí mne sice napadla dost brzo a trefila jsem ji, ale konstrukce příběhu mi přišla násilná. Knížka, na kterou brzy zapomenu.
Případ je uzavřen
Patricia Wentworth
Už léta se hlásím k tomu, že mám ráda dílo Agathy Christie, takže jsem nakonec sáhla po její současnici, o které jsem si přečetla, že píše obdobné příběhy a její hrdinku, slečnu Silverovou, přirovnávali ke slečně Marplové. Tak to ani omylem. Spíš mi celá kniha připomínala romány pro dívky z první poloviny století. Zrušené zásnuby, oslovování drahá, drahoušku, náměsíčnost. Postavy černé a bílé, padouch byl takový padouch, až byl směšný. Knížka patřila do série Případy slečny Silverové, ale slečna Silverová tam byla jaksi navíc. Zkusila jsem, po další knize této autorky určitě nesáhnu.
Zločin u kostela
Mel Starr
První třetina knihy mi přišla zdlouhavá a nezajímavá, uvažovala jsem o tom, že ji odložím. Pak jsem se konečně začetla. V celé knize mi vadily průběžné poznámky, které odkazovaly na budoucí děj, tedy věty typu: Tehdy jsem si nemyslel, že je to důležité. Tento typ odkazů mi vadí. Příběhu by rozhodně prospěl rychlejší spád.
Soukromé hry
James Patterson
Napínavé, čtivé, ale příli vyyhrocené, přepjaté. Zloduch s dokonalým plánem, který se nezastaví před ničím a super detektiv, kterého také nezastaví nic. Prostě je všeho příliš.
Toskánské kopce
Ferenc Máté
Před časem jsem jako audio knihu poslouchala Mayleho Rok v Provance, takže jsem sáhla po Toskánských kopcíc od F. Maté. Čekala mne obdoba Provance, tedy osobní neturistické postřehy, labužnictví, klidně a mile plynoucí děj. Stejně jako jsem předtím zatoužila po levandulových polích Provance, teď jsem zatoužila projíždět toscánskou krajinou a procházet se po toscánských městečkách. Knížku doporučuji těm, co si chtějí odpočinout. Pokud potřebujete něco klidného a milého na chvilkové zklidnění před usnutím, Toscánské kopce to nabídnou.
Vražda z titulní strany
Robert B. Parker
Dobrý detektivní příběh, i když se závěrem jsem spokojená nebyla. Román však působí spíš jako scénář, prakticky se odvíjí v dialozích. Postupně mi také začalo vadit, že všichni blízcí Jeeseho se vyjadřují stejně úsporně a se stejným smyslem pro humor, jako by byl Jees naklonovaný.
Neočekávaný host
Agatha Christie
Knihy Agathy Christie mám přečteny téměř všechny. Téměř, takže jsem sáhla i po přepisu divadelních her. Bohužel právě v tom tkví problém: Jedná se o přepis divadelní hry. Pokud bych viděla Neočekávaného hosta dobře divadelně zpracovaného, pravděpodobně by se mi líbil, ale převedení do prózy je slabé. Pokud tedy mohu radit, počkejme si na divadelní zpracování!
Vraždy na pokračování
Rita Mae Brown
Vraždy na pokračování - mně tahle autorka sedne. Její detektivky bych ale nedoporučila nikomu, kdo má rád rychlý spád, dává přednost profesionálnímu vyšetřování a nerad se zaobírá soukromým životem ženských hrdinek. Běžně to také nevyhledávám, naopak, ale v případě této autorky mi nic z toho nevadí. Rozmlouvající a uvažující domácí mazlíčci i jejich zvířecí kamarádi vyprávění zlehčují a přinášejí do něj další příjemnou linku.
Bohužel mne R. M. Brown již podruhé zklamala v závěru. Vrah i motiv se dali odhadnout dříve, i když ani to mi tolik nevadilo, ale ta nepropracovanost - nedostatečné až směšné vysvětlení stop, které na vraha ukazovaly! Vysvětlení typu: Možná to bylo takhle ... To už se asi nikdy nedozvíme... Tohle skutečně nebylo dotažené do konce, stejně tak jako závěrečné jednání spolupachatele. Proto, ač je mi to líto, nemohu dát víc než tři hvězdičky.
Proradný medvídek
John J. Lamb
Nejdřív plus - je to klasická detektivka, nabízí i více potencionálních pachatelů.
A teď mínus - pořád jsem čekala, jak bude pachatel nakonec usvědčen díky medvídkovi, a nic. Proč tedy Proradný medvídek pro mne zůstalo záhadou.
Rozvláčné. Dramatické pasáže vycházely bez napětí.
Věty typu: Co jsi to dovlekl, drahý? jsem nejdříve omlouvala tím, že jsou to přepjatí Američani, ale ke konci už jsem pro ně žádnou omluvu nenacházela.
Největším mínusem ovšem zůstává, že pachatel mi byl jasný podstatně dříve než těm třem skvělým vyšetřovatelům.
Po dalším dílu z této série určitě nesáhnu.
Všude kolem černý les
Ruth Ware (p)
Nečetla jsem, poslouchala jsem audioknihu a kolísala jsem v pocitech i hodnocení. Nejdřív mne poslech chytil, pomalu rozvíjený děj hodně sliboval. Pak jsem se začala nudit. Proč je to tak rozvláčné? Nic nového, napětí už se vystupňovalo a děj zbytečně stagnoval. Pak se přece jen děj zlomil, i když konec byl opět rozvláčný. Za ty zajímavé části dávám tři hvězdy.
Třináct relikvií
Michael Scott
Přečetla jsem sérii o Nicolasi Flamelovi, proto mě jméno Michaela Scotta přilákalo i k Třinácti relikviím. Začátek mne docela zaujal, sliboval tajemství i napětí. Velmi brzy se však obojí vytratilo. Zbyly jen otázky: Kdo zemře další? Jak hroznou smrtí? Kolik při tom ztratí krve? Příběh už nesliboval vůbec nic jiného. Děj? Ne, jedině smrt. Prostě tahle kniha nestojí za to, abyste ji otevřeli.
Šťastní lidé čtou a pijou kávu
Agnès Martin-Lugand
Zajímavý název mě přitáhl, obsah mne zklamal. Zajímavá ženská hrdinka se vůbec neobjevila, zdálo se, že se neobjeví ani kavárna s poutavým jménem. Jediné, co mne mile překvapilo, byl závěr. Kupodivu v něm hrdinka definitivně nespočinula v náručí romantického rozervance, ač jinak nejraději ze všeho někomu spočívala v náručí či na hrudi. Konečně vzala život do svých rukou a přesvědčila mne, že kavárna existuje.
Paní Grimmová se představuje aneb Případ zapomenuté vraždy
Josef Bernard Prokop
Oddechové čtení, celkem dobře napsaná detektivka. Paní Grimmová se však od slečny Marplové bohužel liší v tom, že jsou tu zde příliš okatě předkládána vodítka, která jednoznačně ukazují na jednu ze záporných postav. Autor by měl čtenářům rozhodně poskytnout více prostoru pro jejich vlastní dedukce. Příběhu by prospěla i úprava některých dialogů, které jsou příliš knižní. Celkově detektivku doporučuji zvláště těm, kteří chtějí u knihy relaxovat a příliš nedrásat své nervy.