Anasa komentáře u knih

Před dvěma lety jsem si koupila audioknihu, od té doby u mne jen ležela. Nějak se mi nikdy nechtělo poslechnout si ten baladický příběh se smutným koncem. Čtenářská výzva mne pobídla k poslechu. Příběh, jazyk, četba, vše v krásném souladu. Smutné, tragické, přesto pohlazení a krásné chvilky s četbou.

7 01.02.2025

Klasická anglická detektivka, k tomuhle označení u nových titulů přistupuji trochu skepticky. Slibují něco, co mám ráda, ale někdy jen slibují. U téhle jsem se ze začátku hodně bavila. Hosté přijíždějí, vytváří se uzavřená společnost, ve které má každý nějaké tajemství, navíc vražda je obestřená záhadou. Jakmile se ale začne vyšetřovat, už některé detaily drhnou. Inspektor Oldroyd snad každý výslech zakončuje dotazem, zda vyšetřovaný oběť nesnášel natolik, aby ji zabil. Otázku, zda to dotyčný udělal, si pak kladou i partneři navzájem. Stejně tak věta, že se věci daly do pohybu, při třetím opakování už budí jen úsměv. Inspektor je představován jako skvělý kriminalista, no... Miluje příběhy A. Christie a cítí se jako Hercule Poirot, tak to prr! :) Závěrečné odhalení pachatele se nese v tomto duchu, a třebaže se jedná o policistu, všechny si sezve, seznámí je se svými podezřeními a odhalí pachatele. To už je na víc než na úsměv! Při troše nadhledu a shovívavosti to ale byla dobrá detektivka.

2 04.01.2025

Čarodějky... Tak jestli mne něco mrzí, tak to, že už jsem přečetla nebo vyslechla všechny jejich příběhy. Upírům jsem ovšem dlouho odolávala, ovšem když se proti nim postaví Bábi, Stařenka, Anežka i Magráta, tak to je jiná káva! A taky Perdita, protože Anežka a Perdita tentokrát byly skvělou dvojkou. Bavila jsem se jako vždy.

4 03.01.2025

Chtěla jsem nějakou oddechovku a po letech jsem sáhla po Wodehousovi. Prvních pár stránek se mi zdálo, že už mi jeho styl nesedne, ale pak jsem se prostě začala bavit. Navíc jsem musela ocenit mnohá překvapení v otázce kdo je kdo, ani Agatha Christie by se za nečekaná odhalení nemusela stydět.

1 03.01.2025

Tak mráz po zádech mi rozhodně nešel, ale četlo se mi dobře. Detektivka spíš na tři hvězdy, ale vzhledem k tomu, že jsem konečně našla detektivku bez sériového vraha či mučení obětí, dala bych snad i pět hvězd.
Kladem je určitě příběh, který považuji za hlavní, tedy pátrání po Jenny. Nechci spoilerovat, ale závěr ve mně vzbudil i soucit s pachatelem, který sám potřeboval pomoc. Alespoň od Madison bych očekávala, že si něco takového taky uvědomí. Ostatně právě Madison byla postavou, která se mi příliš nelíbila. V její charakteristice i chování byl chaos. Například na začátku o sobě Natovi tvrdí, že toho moc nenamluví, mně se zdá, že toho namluví až moc. Člověku, kterého zná jen krátce, vypravuje i věci, které člověk nechrlí na počkání. A naopak se mi nelíbí, jak je neustále upozorňováno, že neřekla vše, neřekla pravdu. K tomu by měl směřovat děj, ne tyhle vsuvky.
Celkově se mi ale Pád do tmy líbil a určitě dám šanci Volání o pomoc.

3 25.02.2024

Beru to nějak odzadu :), po Soudných sestrách a Čarodějkách na cestách jsem se dostala k seznámení s Bábi Zlopočasnou. Občas jsem se smála nahlas. Miluju Pratchettovu fantazii a Bábiny hlášky i vraždící pohledy. Bezelstná Esk, kolem které doslova bujela kouzla to přesně doplňovala. Nikdy v komentářích necituji, ale teď mne toho napadá tolik! Tak pět hvězd.

Měla to být poslední přečtená knížka do loňské čtenářské výzvy, ale nebyla. Její přečtení mi trvalo dva měsíce a odskakovala jsem si k jiné četbě. Vzhledem k tomu, že jsem ji nakonec přece jen dočetla, začnu pozitivem: Hlavní příběh, jestli se to tak dá říci, byl zajímavý, postupné odhalování minulosti správně dávkované, takže jsem byla poměrně zvědavá a román jsem zcela neodložila. Líbily se mi části z dětství i mládí Posy, přišly mi lepší, než vyprávění současné linky. Negativa, která mne přímo rozčilovala? Papírovost postav a hlavně jejich dialogů. Mně se jednání některých postav v určitých situacích zdálo velmi podivné a udivovalo mne, jak empaticky a rychle ho pochopili ostatní, zvláště jejich protějšky. A dlouhé dialogy, kdy se jednalo jen o dialog bez uvozovacích vět, jakýchkoli myšlenek nebo činnosti okolo, ty mně vadily ještě víc. Takže po dvou měsících Motýlí pokoj zmizel z mého nočního stolku a hlavní dojem, který ve mně zanechal, je úleva, že jsem ho dočetla.

08.02.2024

Dvě a půl by dát nešlo? Nudila jsem se. Asi ve třetině knížky jsem ji chtěla zaklapnout, možná dokonce v polovině. Nakonec se děj trochu rozhýbal a dočetla jsem, ale se smíšenými pocity. Všechno se nějak propojilo, ale právě že nějak. Neviděla jsem žádná vodítka, ale ani jsem nežasla nad Rhymovým důvtipem. Román mi nesedl. Možná se vrátím k těm počátečním dílům série, které jsem nečetla, počátek série se mi zdál lepší.

4 06.02.2024

Přečetla jsem si s dvouletým vnoučkem. Vzhledem k tomu, že jsme neměli žádnou předchozí knihu, byla jsem zmatená tím, kdo jsou tukoni. Vnuk ne, vzal je prostě jako nějaká zvířátka. Vzhledem k tomu, že knížka má pěkné celostránkové ilustrace, líbila se mu. Za dva roky, možná i za rok, bych po ní nesáhla.

1 27.10.2023

Sophie Hannah - Bludná sdělení se mi nelíbila, Vraždy s monogramem jsem četla a nevím, zda jsem dočetla, důvod je zřejmý. Teď se mi dostala do rukou audiokniha, tak jsem si říkala, že k vaření snad dobré. Ne. Nakonec jsem přeskočila poslouchání některých kapitol, zjistila, kdo je vrah, a řekla jsem si, že se už ale opravdu nikdy nenechám nachytat. Snad všechen děj je nahrazován tím, že postavy mluví a mluví a mluví. Tedy ani ne spolu, protože je nezbytné, aby dlouze vysvětlily své názory. Všechno je podivné, neuvěřitelné, překombinované. Nebo spíš nedomyšlené? A proč je tam Poirot? Mohl by to být kdokoli, Poirot to není. Škoda, že ho tahle autorka smí ve svých knihách využívat.

4 11.10.2023

Tak tohohle vraha jsem přežila! Potřebovala jsem něco do výzvy a v knihovně jsem našla tohle dílko. Zhuštěný děj, nesympatický padouch, vzplanutí lásky, nepřirozený knižní jazyk, občas věta se stylistickou chybou. Postavy se splývajícími jmény Miller, Mallory a Morgan. Prostě vzít s sebou paperback na cestu vlakem a pak to nechat na sedadle.

26.09.2023

V rámci čtenářské výzvy jsem se vrátila k edici KOD, kterou jsem kdysi hltala, a sáhla jsem po Lassii, která mi unikla. A samotnou mne překvapilo, jak mne Lassie chytla. Trošku jsem se totiž obávala, že dnes mi už nic neřekne. Jenže jsem si ji užila. Příběh se hodí pro mladší čtenáře, není nijak složitý a určitě jsem četla dramatičtější věci, ale proč si neužít příjemný relax? Navíc jsem si užila i jazyk. Takže odhlédnu od toho skoku, kdy Lassie zůstala v závějích a najednou byla před školou, i od toho drobného poučování autora a za příjemné chvilky u knížky dám plný počet.

5 22.09.2023

Tak i když jsem měla někdy k něčemu výhrady, nebo jsem si řekla, že zrovna ten nebo onen díl není na sto procent, nikdy jsem se od Harryho Holea nemohla odtrhnout. Tedy ani tentokrát, třebaže jsem knihu vzala do ruky s tím, že už je série moc protahovaná, vyždímaná, a když to neskončí autor, měla bych skončit já. Obavy byly zbytečné, zase jsem se neodtrhla! Navzdory tomu, že už se mi zdálo moc Harryho pití, moc na hraně paraziti a jejich přitažlivost, moc podivný případ Lucille. To Harryho neobyčejný tým mne spíš pobavil, koukejme, jde vymyslet něco nového! Vedlejší linky byly příjemně zavádějící. Vraha jsem si správně tipla už možná za půlkou, ale ty další možnosti působily tak věrohodně! Jen kněz mi nakonec vadil, ale kdoví, třeba bude další příběh právě o něm.

7 07.09.2023

(SPOILER) Hotýlek tak do poloviny plynul jako velmi klidné vypravování, pak nastal zlom a zápletka vlastně detektivní. A další obnažení charakterů. Pocit hořkosti - nikdo vlastně neprožil šťastný život. Děda Leopold? Možná, ale i on prožil velkou ztrátu. V životě každé postavy byl větší či menší díl neštěstí, bolesti, zklamání. Někdo si svou bolest odžil, šel dál, jiný byl ztracený. I paradoxy doby vykonaly své. V každém případě všechny osudy a vztahy byly velmi realistické a paní Mornštajnová umí vyprávět.

17 28.08.2023

Knihu jsem brala do ruky s obavou - název, obálka, no, nechtěla jsem typickou červenou knihovnu. Ale nestalo se, styl vyprávění byl jiný. Evelyn vypravovala, jak a proč k jejím manželstvím došlo, vypravovala s odstupem, s nadhledem. Líbily se mi vsuvky, kdy se s Monique snažily najít správná vyjádření - mrzí mne to, nebo lituji? Jedná se o rozpad manželství, nebo zlomené srdce? A ačkoli mi je způsob jejího jednání a života cizí, nebyla pro mne Evelyn negativní postavou. Nezůstávali po ní zhrzení manželé, nešťastné děti, odstavené kolegyně. Prostě to byla Evelyn. Novinové články šikovně doplňovaly vyprávění, vše bylo čtivé. Dobře bylo stupňované i napětí - proč Monique? Takže nic nevytýkám, díky výzvě jsem strávila s Evelyn příjemný čas.

8 05.08.2023

(SPOILER) Docela pěkné čtení, švédský venkov, rázovité postavy. Peter je svůj, Tove dělá hodně pro to, aby mi byla nesympatická. Sice tam nebylo mnoho hrubostí ani z jejích úst, ani z Peterových, ale nesedly mi, nějak se k nim nehodily. Zajímavý nápad s vraždou. Prima dovolenkové čtení, nedrastické, místo velkého napětí sledujete klidný tok vyprávění. Celkem bych neměla moc co vytknout, ale ten závěr! Přerušit natáčení pořadu a před kamerami odhalovat vrahy, zloděje a podvodníky a navzájem se chválit! Vážně? To je přes čáru - alespoň jednu hvězdu dolů.

7 27.07.2023

A zase čtenářská výzva! Tentokrát King. Vůbec nejsem hororový typ, Zelenou míli i Dallas 63 od Kinga už jsem přečetla, tudíž jsem si řekla, že duchařinu snad zvládnu. Nejenže jsem ji zvládla, ale nějak to se mnou nic nedělalo. Žádné napětí, žádný strach, jen oddychovka na dovolené.Tak tedy za průměr.

1 21.07.2023

Čtení jsem odkládala a nebýt čtenářské výzvy, odložila bych nastálo. Po prvních stránkách mi ale bylo jasné, že tohle se mi bude líbit. Vypravování plynulo přirozeně, i střídání postav tak působilo. Postavy byly plastické, měla jsem svou favoritku i postavu, které jsem vůbec nerozuměla. Některé motivy byly rozvíjené jak v detektivce - co provedla Miny, co se přihodilo chůvě Skeeter? A něco se mne opravdu dotklo, hrozná doba. Bohužel se mne také dotkly pravopisné chyby. Nerada bych si přidala další vydavatelství na černou listinu.

10 20.07.2023

Už je to dlouho, co jsem Nultou hodinu četla prvně. Příběh mi utkvěl, vytratily se jen drobné detaily. Takže příběh je zajímavý. Teď po letech jsem zjistila, že začátek je rozvláčný, dlouho trvá, než dojde k vraždě. Nevadí, kniha má neobvyklou zápletku a jedná se o příjemné čtení.

5 20.07.2023

Ze čtení mám docela rozporuplné pocity. Ze začátku jsem se motala v postavách. Všechny postavy knihy byly rychle uváděny na scénu a já jsem jednak litovala, že na začátku není přehled postav, jednak jsem uvažovala o odložení knihy. Když jsem se začetla, přišel zlom a příběh se vrátil k redaktorce Susan. Takže jsem se opět vracela k otázce, čím vlastně kniha začala. Hned po dočtení bych asi dala čtyři hvězdy, ale mám odstup od četby několik týdnů a zjišťuji, že hlavním dojmem teď je hlavně zmiňovaný zmatek.

20.07.2023