Anasa komentáře u knih

S radostí jsem zjistila, že letos znovu vyšla kniha, která se mi líbila před třiceti lety. Vrátila jsem se k ní, abych si ji připomněla a zjistila, jestli na mne opět tak zapůsobí. (Navíc se mi nová obálka tak nelíbila, že jsem ji s klidným srdcem přidala do čtenářské výzvy.) Co říci? Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Pořád dobré, ale po letech zkušeností už jsem se tak nebavila, místy mi přišlo, že pracuji, místo abych si oddechla. Autorka v doslovu píše, jak mimo jiné usilovně vybírala a zkracovala materiál. Možná mohla ještě něco vyřadit.

1 27.07.2020

Také mám bratry Suché ráda, tudíž jsem čekala víc. Čekala jsem vzpomínání na osobnosti, setkání, příběhy. Dost otázek však směřovalo k tomu, aby Jiří Suchý vyjádřil názor na to či ono, což se pak na několika řádcích stalo. Kdyby se jednalo o dvoustránkový rozhovor, zhltla bych ho, víc než sto stránek knihy mi přišlo zdlouhavých.

25.07.2020

Před lety jsem četla Třináctý příběh, na rozdíl od mnoha jiných knih mi utkvěl v paměti, i když nemám dojem, že by mne přímo oslnil, takže jsem si u další knihy řekla: Proč ne? Přesto mi chvíli ležela na nočním stolku a sahala jsem po jiné četbě. Pak jsem knihu otevřela. Nic určitého jsem nečekala, takže jsem nebyla otrávená tím, že se příběh nerozbíhá. Užívala jsem si ho. Klidné, jednoduché vypravěčství, které nepostrádá poezii. Přijímala jsem různé postavy a střídání děje, prostě řeka přinášela příběhy.
Pak autorka přímo oznámila, že tady se osudy setkávají. Řeka, pardon - vypravování, nabralo spád a nakonec se četlo jak detektivka. Nemohla jsem se odtrhnout. A řeka se zachovala spravedlivě. Přinesla zakončení šťastná i zakončení spravedlivá. Také konec, který jsem mohla uchopit různými způsoby, s tím jsem spokojená. A držím se toho Byla jednou jedna ... Pohádka? Magický realismus? Krásná kniha! (A jsem moc ráda, že jsem se předem neseznámila se škatulkováním. Historický román nebo historická detektivka? Pak jsou asi čtenáři opravdu překvapeni, viď, Ticháčku!)

12 06.07.2020

Když jsem četla Překrásná je nepotřeba nářku měla jsem pocit souznění se všemi básněmi, ten se teď tak bezvýhradně nedostavil. Jsou tu básně "moje" a jiné, ke kterým se vracet nebudu. Pouhé konstatování, poetika ve všech krásná.

Tak nějak klidné a pohodové, člověk by řekl, že i ta vražda je vlastně přirozená a pohodová. Všechno jaksi klouzalo po povrchu. Kniha se nečetla špatně, ale skoro bych ji ani neřadila k detektivkám Zcela chybělo napětí, dokonce jsem ani neměla potřebu odhadovat vraha. Určitě rychle zapomenu, o čem vlastně příběh byl.

28.04.2020

Příběh mne zaujal, postavy byly životné, kniha se dobře četla. Úplně mi nesedla linka s Lucem, zdála se mi popisná a nepříliš věrohodná. Také Theo by si zasloužil víc prostoru než to, aby si ho některá z žen přitiskla na prsa nebo ho políbila na hlavičku. Zřejmě to byl záměr, pozornost byla soustředěná na vztah hlavních hrdinek, ale pro mne to oslabilo opravdovost příběhu.

4 20.04.2020

Stránky ubíhaly a já jsem na chvíli zauvažovala, že detektivku odložím. Nějak jsem měla chaos v tom, co zrovna dělá Carella, co řeší Meyer a co s tím má společného partička u karet. Pak se nitky propojily a příběh už mne nepustil, výborný. Navíc mne příjemně překvapily poetické popisy v detektivce. Líčení dubna by si užil každý čtenář básní.
Stále mi chybí, že nemohu ubírat půl hvězdičky, dala bych čtyři a půl.

1 09.04.2020

S počtem hvězdiček váhám a váhám. Kniha byla velice čtivá, ale ... A teď to ale naskakuje. Zhruba v polovině došlo k nalezení toho, co oba hrdinové původně hledali. Tehdy jsem si řekla, že to by stačilo. Příjemné a celkem reálné, i když mi ke schovávání obrazů chyběl motiv. Jen hra? Příběh bohužel pokračoval. Nabíral obrátky, dramatičnost, ale také nevěrohodnost. Navíc musím dodat, že jsem celou dobu doufala, že se autor vyhne závěru, který na začátku vyplýval z toho, že podivínského alkoholika a naštvanou ženu umístil do stejného bytu. Bohužel nevyhnul, naopak překonal má očekávání.
Když jsem se rozepsala, vyjasnilo se mi - tři hvězdičky postačí.

2 27.03.2020

Omlouvám se všem příznivcům tohoto žánru, obvykle po žádném vylíčení apokalypsy nesahám. Jenže mi nějak došly audioknihy k vaření a syn mi přinesl toto. Název byl zajímavý a já jsem netušila a také nezkoumala, o jakou knihu vlastně jde. Tím pádem to pro mne byl úlet. Vydržela jsem až do konce, takže mohu říci, že na mne to bylo drsné. Přesto občas nudné. Chválím závěr, ten byl nečekaný a konečně se zúročilo jméno Pandora.

1 18.03.2020

Napínavé a čtivé. Napětí se zvyšuje, mrtvoly, podivnosti a otázky přibývají, není čas na nudu. Většinou se pátrá, takže zlomek příběhu, kde dochází ke konfrontaci s vyšinutým vrahem, jsem lehce skousla. Prima detektivka.

1 12.03.2020

Je mi líto, Fitzgerald mne nějak míjí. Před lety jsem četla Něžná je noc a nijak mne neoslovila, tak jsem zkusila Gatsbyho. Žádné souznění se opět nekonalo. Uznávám, že při čtení jsem si utvořila obrázek o společnosti, ve které se příběh odehrává. Také jsem musela ocenit různá přirovnání a metafory. Ovšem stále se mi zdálo, že jsem nějak na povrchu, že nedokážu prožít emoce s postavami. Cítila jsem se vzdáleným pozorovatelem podobně jako Nick, takže jsem si docela vydechla, když jsem se dostala na poslední stránku. Sbohem, Gatsby, už se k tobě zřejmě nevrátím.

6 08.03.2020

Tak já mám ráda "poklidné" detektivky, v nichž detektiv pátrá, místo abyste sledovali týranou oběť nebo záměry vyšinutého vraha, ale tahle kniha mě nudila. Dvojice detektivů mi přišla papírová, bez života. Prvotní informace o knize slibovaly daleko více, ovšem z mého hlediska se něco nezdařilo. Zvláště Shanti byla křečovitá, jako parťačku bych ji rozhodně nechtěla. Cain měl zřejmě být především zvláštní, neotřelé pojetí detektiva, ale jak už jsem napsala na začátku, šustil papírem. Nemyslím, že bych ve čtení série pokračovala, i když propapadák to nebyl - průměr.

3 02.03.2020

Překvapivě nevidím štítek mysteriózní, což je asi nejpřesnější označení. Nejdřív mi kniha přišla tak zmatečná, že bych ji možná i odložila, ale byl to dárek. Nakonec jsem ji přečetla během čtyř dnů, přesto jsem ke konci přemýšlela, kdo vlastně všechno zemřel, takový to byl masakr a tak jsem se občas v ději ztratila. Většinou moc nevnímám označení kapitol Den první, atd., ale tady se to nevyplácí, čtenář musí být pořád ve střehu. Až nepochopitelně však autor dokázal všechny postavy a linky propojit a zmatek uvést do pořádku. Ačkoli zapeklitý případ je vyřešen, zůstává mnoho věcí k přemýšlení.

5 03.01.2020

Rozečteno hóódně dlouho. Místy jsem se bavila, ale jen místy. Přišlo mi, že autor chtěl do knihy dostat vše a kvůli té úporné snaze se zábava vytratila.

2 22.12.2019

Klasická, dobrá detektivka, poctivé pátrání v současnosti i v minulosti. Nevzbuzovala napětí, ale zvědavost. Tomáš Volf si zasloužil úspěch i sympatie.

6 02.12.2019

Čekala jsem, kdy mě kniha chytne, pak jsem četla s tím, že už to tedy dočtu. Až po loupeži to trochu dostalo spád. Na obalu knihy jsem se dočetla, že prvotní byl seriál, řekla bych, že tomu odpovídal styl psaní. Prostě popisoval, vytratila se věrohodnost jednání a dialogů, napětí. Celkově takové suché, bez života. Navíc mi milá Dolly byla dost nesympatická. Tři hvězdy stačí.

26.11.2019

Na první povídce je znát, že vznikla přepracováním divadelní hry. Zdála se mi zajímavá, čekala jsem, jak se situace a vztahy vyvinou. Bod zvratu mi sice přijde z hlediska postoje postav docela logický, ale ztotožnit se s ním nedokážu. Ve druhé povídce mne bavil jemný humor, ale zakončení mi přišlo asi takové, jako když Mácha připsal předmluvu k Máji. A tak bych mohla pokračovat - ta ALE rostla a knihu jsem dočetla bez valného zájmu.

1 18.11.2019

Knihu rozhodně pozvedla vášeň hrdinky pro hudbu i vyrábění nástrojů, tenhle svět neznám a byl pro mne zajímavý. Milostný příběh však spěl k jasnému a neodvratnému závěru, takže jsem v půli začala být netrpělivá a nejraději bych sama hrdince strhla její klapky s očí. Kniha byla milá, takže se i ostatní postavy dočkaly svých happy endů. Bylo jich trochu moc. Prostě nenáročné, ale vcelku příjemné počtení.

09.11.2019

Tak se mi ulevilo. Třetí příběh Cormorana Strika, Ve službách zla, mne svou koncepcí docela zklamal. Když jsem pak držela sedmi set stránkový příběh číslo čtyři, obávala jsem se, jestli mne nebude víc rozčilovat než bavit. Tak ne, bavil mne a moc. Jen bych si závěrečné drama, které zase musela prožít Robin, odpustila. Proč kazit klasicky vystavěnou detektivku? Počet stran by potřeboval plastický řez. Klidně by šly vypustit některé postavy a dějové linky a knize by to neubralo, naopak by mohla postoupit k těm pěti hvězdičkám. Takhle čtyři.

1 29.10.2019

Početla jsem si. Všechno, jak má být - Nero, Archie a pořádný propletenec dvou případů, které se umně spojily. Žádné nervy drásající drama, jen oříšek k rozlousknutí. Nakonec i pachatel mi vyšel a všechno do sebe zapadlo.

2 29.10.2019