Anasa komentáře u knih

Ze čtení mám docela rozporuplné pocity. Ze začátku jsem se motala v postavách. Všechny postavy knihy byly rychle uváděny na scénu a já jsem jednak litovala, že na začátku není přehled postav, jednak jsem uvažovala o odložení knihy. Když jsem se začetla, přišel zlom a příběh se vrátil k redaktorce Susan. Takže jsem se opět vracela k otázce, čím vlastně kniha začala. Hned po dočtení bych asi dala čtyři hvězdy, ale mám odstup od četby několik týdnů a zjišťuji, že hlavním dojmem teď je hlavně zmiňovaný zmatek.

20.07.2023

Četba plynula, dokonce mi Erika přišla sympatičtější než v prvním dílu, ale v půlce můj zájem polevil. Vrah byl jasný. Přišlo mi, že víc než o vraha jde o vztahy na pracovišti a soukromý život policistů. Možná zkusím jinou sérii.

4 08.05.2023

Po Čarodějkách jsem zkusila a opustila Sekáče, teď jsem se znovu s Pratchettem potkala u Stráží. Bavila jsem se skvěle, těším se na další knihu.

4 23.04.2023

(SPOILER) Většinou mi kniha přišla zajímavá a čtivá. Část o studiích Nellie a Phippse, Nelliiných osudech za války i rozjezdu veterinární ordinace se mi líbila. Děj mi přišel zajímavý, nepřeslazený, Nelliina zarputilost a věcnost sympatická. To se bohužel změnilo, jakmile se v Berlíně objevil na scéně Walter. Dost dlouho to pak byla jen Nellie, Walter, hraběnka, později Phipps, stále dokola. Ordinace, studia, dcera, to vše se ocitlo na okraji, prostě to někde v pozadí existovalo. Nellii jsem přestala rozumět, Waltera jsem brala jako slabocha. Kniha pro mě ztratila na čtivosti. V závěru všechny zasáhla politická situace, do zvlášť obtížné situace se dostala Maria, konečně se přestaly řešit jen Neliiny vztahy. Takže nakonec za čtyři hvězdičky.

5 22.04.2023

Tak jsem zase váhala, jestli pět, nebo trochu ubrat. Nebudu si ale lhát, zase jsem se do Harryho Holea začetla. Nesbo mě umí vtáhnout tak, že mu i leccos odpustím - a dlouho jsem ho nečetla. Trochu bych ubrala za brutalitu, tu opravdu nemusím. Ale nakonec bylo zdůvodněné i použití velmi netradiční vražedné zbraně. I motiv, dlouho naprosto nejasný, byl vysvětlený věrohodně. S postavami a jejich pohnutkami už vše úplně stoprocentní nebylo, někdy mne udivovaly. Co se týká překombinovanosti, tak mi po dočtení vytanulo na mysli, že už je to několikátá kniha, kde vrah je ten, kdo to být nemůže a s kým se Harry setkává nebo setkal. Bude to autorův záměr, tady ho nechal vyslovit Sněhuláka. Kniha je ale tak zaplněná postavami, že jsem se, stejně jako detektiv, upnula k nesprávnému řešení.
Po Macbethovi jsem si dala s Nesbem pauzu, teď se docela těším na další knihu.

8 26.03.2023

Nejdřív nadšení, bylo skvělé nahlédnout do zákulisí a poznat lidskou stránku výjimečného člověka, ale i politiky. Pak jsem si občas řekla, že něco bych i vynechala. Přestaly mi vyhovovat kapitolky laděné tematicky a zatoužila jsem po chronologii. Je to jako vždy, když čtu povídky, příběhy - trochu to zakolísá, něco mne nadchne, něco se mi zdá dobré, něco mne nezaujme. Jako celek se mi vzpomínky líbily.

1 09.03.2023

Lehké čtení třeba na cestu vlakem. Žádné velké napětí, s vrahem jsem byla napřed před policisty. Připomíná takové ty novinové příběhy typu Nejzajímavější případ kapitána ... Jen je trochu delší. Ale tyhle příběhy jsem v novinách četla ráda, takže trochu nostalgie a za mě dobrý.

2 05.03.2023

Paráda! Poutavé, překvapivé, dojemné. A ne, nebudu ubírat za vědecké informace, i když jsem kdysi právě kvůli nim nebyla příliš horlivá čtenářka Verna. Skoro jak v Nekonečném příběhu mne Grace a Rocky bojem o záchranu svých domovů a vznikajícím přátelstvím vzali s sebou na fantastickou cestu. Nikdy nic nebylo jisté, stále docházelo ke zvratům, stále bylo co řešit. Fascinoval mne Erid - dobře promyšlený jiný svět mne vždy okouzlí - a litovala jsem, že oba astronauti nepronikli blíže k Adrianu, kdoví co ještě mohli objevit! Byla jsem zvědavá na každou novou stránku a tentokrát mi přišlo opravdu funkční střídání dvou časových linek. Grace si postupně vzpomínal, bylo to, jako když detektiv nachází stopy, a příběh byl živější. Závěr skvělý dalším překvapením i happy endem, nebudu prozrazovat.

20 27.02.2023

U Vondrušky volím téměř výhradně audioknihy a převážně Oldřicha z Chlumu. Tentokrát jsem kvůli čtenářské výzvě sáhla po knize s Jiřím Adamem. Když jsem neposlouchala při vaření, víc jsem vnímala všechnu vatu. Jiří Adam se točil stále dokola, i když už se nejednalo o záhadu. Příběh ztrácel na svižnosti. Skoro bych řekla, že mohl být kratší, přidala bych hvězdičku.
Ženské postavy s počtem přečtených/poslechnutých knih ztrácejí na zajímavosti. Hlavně jsou chtivé a ochotné, moc jiného se o nich říci nedá, a pár výjimek jen potvrzuje pravidlo. A muži jsou všichni stejní :). Ať se totiž jedná o Jiřího Adama z Dobronína, Oldřicha z Chlumu nebo panoše Otu, nedají si vzít postřeh, že to ženě moc sluší!
Celkově průměr.

2 18.02.2023

Padesát stránek - opisovala autorka knihu Ve stínu hvozdu od Novikovové? Sto stránek, sto čtyřicet stránek, ... o čem to je? On se zase řízne a ona se mu ještě nevrhá do náruče, i když je to jasné od první chvíle. Nemohli by se Fife a Lyra taky nějak projevit? Ne, stejně jako královna jsou to postavy bez jakéhokoliv projevu. Chtěla jsem knihu odložit, ale když už jsem toho přečetla tolik! Bylo to velké zklamání. Ta druhá hvězda je jen za linku děje ve Valledyi, tady byly alespoň zajímavé intriky a nebylo vše jednoznačné.

2 12.02.2023

(SPOILER) Zvláštní - už dlouho se mi nestalo (jestli vůbec), abych doslova zhltla knížku, kde mi nebyla sympatická hlavní postava. Vůbec nechápu, proč si Eriku podřízení docela rychle oblíbili, když na pracoviště břeskně napochodovala a roboticky udílela příkazy. Jak šílený šéf asi musel být Sparks?! Během děje ale trochu projevila i lidskou stránku, a tak jsem ji celkem vzala na milost. Četlo se mi tak dobře, že jsem celkem opomíjela ty drobné nelogičnosti, které zmiňovali čtenáři přede mnou, i když třeba u setkání s Barborou jsem se hodně zarazila. Pro mne ale příběh přes všechny připomínky neztratil přitažlivost, výborný - a k těm čtyřem hvězdičkám ještě půl!

8 04.02.2023

Odpočinkové, příjemné čtení. Možná odpočinkové až moc - když se začtu, zvláště do detektivky, nemohu se odtrhnout. V tomhle případě jsem knihu odkládala s klidem a se stejným klidem jsem ji pár dní vůbec neotvírala, nic mne nenutilo číst dál. Jinak děj plynul klidně, žádné rušivé tóny. Fajn bylo, že se rozvíjely různé nitky případu a každá byla uvěřitelná. Trochu mi vadil závěr. Přece jen mezi shromážděním všech přítomných a dramatického odhalení Poirotem A. Christie a usvědčením pachatele policisty vidím rozdíl. Tohle věrohodné nebylo, ale odpovídalo to takovému prázdninovému ladění příběhu.

7 29.01.2023

Tak to mne bavilo! Nemám nic ve svém profilu, ale kdybych vypočítávala, v čem všem se liším od Elizabeth, skoro bych ho vytvořila. Přesto mi byla od první stránky sympatická a k poslední stránce jsme spolu doslova sprintovaly. Naštěstí jsem jako člověk, který vždycky považoval chemii za to nejhorší, co může mít v rozvrhu, nemusela řešit odborné věci. Prostě jsem to přijala stejně jako geniální Mad a všechno ostatní. Pak už jsem si mohla jen užít Elizabetin přístup k lidem, situacím, životu, někdy se pobavit, někdy ustrnout, vždy jí fandit.
A Šest-třicet? Bez Tebe by to nešlo.

3 02.01.2023

Po nových případech slečny Marplové jsem sáhla až po přečtení několika nadšených komentářů, napodobenin jsem se obávala. Zklamaná jsem nebyla, nicméně jsem neustále srovnávala s originálem a neubránila jsem se myšlenkám na to, že tohle by slečna Marplová neřekla, takhle se nezachovala. Některé povídky by klidně mohly být zařazeny do povídkové sbírky Agathy Christie, jiné slečnu Marplovou ve vyjadřování, chování i zálibách trochu vychýlily z podoby jakou jí vtiskla A. Christie. Poctivě jsem si přečetla i medailonky autorek a zaujalo mne, že u autorky young adult je hlavní postavou teenagerka, u autorky čínského původu se jedná o úmrtí mezi Číňany. Našla bych určitě další styčné body, autorky stanuly před nelehkým úkolem psát jako Agatha Christie, ale vložit i kus sebe. Všechny se toho zhostily alespoň velmi dobře.

3 31.12.2022

Tak pět rozhodně ne. Lhala bych, kdybych nezhodnotila knihu jako velmi čtivou, zhltla jsem ji rychle. Jenže mezi první kapitolou a zhltnutím byl den nebo dva, kdy jsem uvažovala o tom, že tohle číst nebudu. Drastické líčení vraždy a utrpení oběti není můj šálek čaje. Nakonec jsem knize dala šanci a začetla jsem se. Překonat nechuť k některým podrobnostem jsem pak musela už jen dvakrát.
Chvílemi jsem si však připadala, jako když čtu román od scénáristy některého z nekonečných seriálů. Za každou postavou, dokonce i za Sarou, která se případem jen dvakrát mihne, muselo být pozadí, rodinní příslušníci, nikdo nebyl dostatečně bezvýznamný. Také líčení Vincentova počítání a Mininých zvyků bylo všudypřítomné a nadbytečné, méně by asi znamenalo více.
Vrah? Postav nebylo tolik, takže poslední čtvrtinu knihy jsem už jen čekala, kdy se můj tip potvrdí. V téhle části příběhu bylo zajímavější zkoumání, jak jsou propojené oběti.
Takže ano, početla jsem si, a ne, nebudu pokračovat.

5 22.11.2022

Na knihu jsem byla zvědavá, čekala jsem ale něco trochu jiného. Asi pro tato očekávání jsem měla tak ve třetině, v polovině knihy chvilkovou krizi, kdy jsem zauvažovala o tom, že knihu odložím. Neodložila, znovu jsem se začetla. A četlo se samo. Příběh pro mne začal nabírat obrátky ke konci, v okamžiku, kdy se děj vyvíjel trochu jinak, než to vypadalo. Nekonal se happyend ve smyslu skoku do šťastného rodinného života. Tenhle happy end v sobě měl příslib šťastného života a také životní zmoudření, což jsem uvítala. Velmi dobré čtení.

7 14.11.2022

Teď jsem dočetla a zatím jsem nadšená tím, že jsem si užila čas s knížkou. Knížkou s neotřelým tématem, knížkou tak akorát, ani příliš náročnou, ani hloupou. S postavami, se kterými se dalo jít dějem a které mne vzaly s sebou do doby i kentucké přírody.
Ano, konec byl konec červené knihovny, půl hvězdičky bych ubrala, ale ráda přimhouřím oko. Vždyť jsem s Alicí, Margery a dalšími knihovnicemi prožila hezký týden.

14 08.11.2022

Četla jsem docela dlouho, musela jsem se soustředit. Zábavný mi román přišel hlavně zkraje, když byla hlavní postavou Jenny. Pak jsem se chvílemi bavila, chvílemi jsem nacházela místa zajímavá a chvílemi jsem měla chuť pasáž přeskočit. Zvláště ukázky Garpových děl. Román se mi líbil, ale dalšího Irvinga až s odstupem.

3 23.10.2022

Tak jsem zjistila, že mám problém. Knihu jsem četla před víc než měsícem a bavila mne. Velmi. Jenže jsem si ji nezapsala do přečtených. Pár týdnů uteklo a říkal jsem si, že bych měla zapsat .... ale co? Dnes jsem knížku objevila na manželově nočním stolku, to je ona! Jenže o čem to vlastně bylo? Musela jsem ji otevřít, aby se mi děj začal vybavovat. Pak jsem si vzpomněla. Ne, alkohol mi tolik nevadil, jen jsem si říkala, co je to za módu, že hlavní hrdina, v tomhle případě hrdinka, je alkoholik. Děj měl spád, padoucha jsem neuhádla, dokud k němu Roxana sama nezačala směřovat. Zakončení překvapivé a tvrdé, ale bohužel se nedá říci, že neuvěřitelné. Takže výborná odychovka na víkend, zaujala, připoutala ke čtení, ale jak rychle jsem ji přečetla, tak rychle jsem na ni zapomněla. Nevadí, někdy si potřebuji odpočinout.

1 23.10.2022

Váhám... tři a půl? Netflix nemám, četla jsem jen knihu a těšila jsem se na ni. Byla pro mne hodně zvláštní. Ačkoli nejsem šachistka, popis šachových partií působil jak detektivka, napětí, puzení číst a přečíst na jeden zátah. Vynikající. v polovině knihy bych možná dala pět. Postupně jsem začala něco postrádat. I když pro Beth jsou šachy středobodem všeho, žije i jiný život, a ne jednoduchý, tady se ale klouže po povrchu. Sem emoce nepronikly. Nejen Beth, ale i další postavy byly uzavřené jen ve svém, řekla bych snovém, světě. Takže velmi dobrá kniha, ale vracet se k ní nebudu.

3 08.08.2022