andrii24 komentáře u knih
Tajuplná blond femme fatale, když se rušný den překlopí do zdánlivého Klidu noci. Pod pláštíkem však smrt ji mučí. Klame oči. Jinak se tváří - crčící krve zločin. Charakter smočený do iluzí... Chladnou hlavu, ženskou sílu, životní odvahu prokazuje na Divoké řece, když do rodinného člunu zničehonic šplouchne strach, krev, adrenalin. Tečou nervy, řežou proudy, peřeje... Jako umanutá "řádí" to matka Mandžuského kandidáta, když pod kůží synovi raší virus loutky. Bizarní styk se Styx. Feminní mastix merendu si užívá po pár kapkách z "mrtvé řeky." Domácí štěstí plné Hořkosti zažívá s Jackem Nicholsonem, když se z nich stal dokonale nedokonalý pár v citové chvíli.
Ten, který udusá, udusí každý stín. Vzrůstem malý, leč vysoce věrohodný, muž velkých rolí. Vytrvalý, horlivý, popoháněn silou lví. Společník Půlnočního kovboje. Harlekýn ulic. Neúnavný investigativec, novinář Bernstein Carl, neústupný otec "Kramer." Když ovšem ordinuje "White Angel," Sir L. Olivier, musí být opatrný, protože to zdaleka nebude bezpečné. Stejně jako student - Maratónec v křesle zubařském, jde i jeho intelektuálský "chalupář" David až na krev v boji o holý život, když se sám postaví místním Strašákům, té zvrhlé, nekontrolovatelné přesile, ale dokáže být i gentlemansky roztomilý a kouzelně šarmantní jako John, který společně s Mary touží, původně z lásky jedné noci, udělat daleko více.
Roztržená múza v nekontrolovatelné nadvládě sžíravě vzdychající naléhavosti. Lidská touha, sny, pohrdání i rivalita na schodišti ornamentů umělecké mentality. Skulptury jako apoteóza vášní, jako spáleniště citů. Citů ubodaných pod spodničkou prostorové imaginace. Viněta duše umělkyně v šantánu běsů, rozpuštěna v mystickém prachu odosobnění, tulácké píli a odříkání. Těla svázaná vlastní tyranií, blízká metabolismu žalu. Jen protest a ponížení rvoucí tvář talentu. Opájení, bída, rozčarování, hořkost, labilita, tiché výkřiky vytesané do soch nehybných, mlčících, vše pozorujících, živoucích mement vlastního zhroucení. Kompliment vnitřního úspěchu, tam ve světě nechtěný. Libreto vlastního pozvání ctižádosti, mrzutost z nedokončeného očekávání a neopětovaného uznání. Umění, které povznáší, umění, které je prosté opěvovaní, tryská osamělou bolestí, nejistou přítomností. Nekonečná genialita umu lapená v mýtu etue, který v(y)klouzl do/z paměti. Umělecké dílo, které hledí, prochází, rozprašuje a zachycuje náladu hybnosti "zastavených" nářků.
Šampaňské už se chladí, zatoužili odšpuntovat život nový, ale stále jsou mimo dosah záchranné paluby, mimo dosah poklidného přístavu. Jejích manželství jde ke dnu, a to nemusí být poblíž ani slavný Titanic. Rozladěná melodie nesepnutých duší, které se nadobro rozpojily. Mrákotné stavy vymetené zpod prahu potápějícího se vztahu. Americký sen, přehozený na nižší stupeň, čím dál více utahuje smyčku sdílenému počátku konce. Soukromé drama jednoho manželství, jednoho životního (ne)rozhodnutí. Jak úmorné je býti manželkou, manželem, člověkem. Když dohořívá plamen, když vyhasíná knot, je třeba smést ze stolu stopy neshod, nalézt pevný b(r)od. Stačí jen přesadit kořeny, dát jim čas, aby se znovu ujaly? Zaroštovat v ohništi, uniknout po zadním schodišti, hledat oázu v lidské poušti. Nemůžeme odejít, nemůžeme zůstat. Musíme se nadechnout, nebýt pouhými pozéry, ale přesvědčivými aktéry. Vyznat se, rozhodovat se sami za sebe. Vyjasnit si priority. Partnerská neuróza rozjitřila lůno, zrezivěla v tenatech prázdnoty, neovládla své záchvaty. Zasáhl tragický faktor. Obavy se do nitra zaklínily. Jediný poklad, který jsme hledali, jsou slova, která nezazněla, ze svahu se sesunula. Slova respektu, porozumění a velké odvahy.
Nejvytříbenější, leč šílenstvím znetvořený, chřadnoucí král, který nesnesl krásy žal. Povinován v hermelínu, pozvedá korunu a zasazuje do ní... umění - svátost všech krás, intenzivní jas věčného klenotu, vrhajícího do podzámčí paprsky zdobných ornamentů, šíři nadpozemských obzorů. Umění – toť kalich opojný, omamné záření. Moc – toť mramor, tříštivé kosti polykání, kroky volnosti tlumí. Trůn zchoulostiví, labilitou zatěžkaný. Vroucí lože se zvlní, ubírá sílu oslnivosti absolutního pomyšlení největšího vyznavače, milovníka estetického cítění. Jeho tělo bledne, duše slábne, v měsíční krajinu se mění. Odeznívá magické svícení "náměsíčného," hroutí se sen anděla rozeklaného. Soumrak jasnozřivého, slunce nejjasnějšího. Pod chmurným nebem churaví, rozpadá se stonající, unavené srdce plné iluzí. Už se neuzdraví. Královna noci jímá, do jezírka smrti ho noří.
... pod jednou střechou. Stisk rukou. Jak se peče štěstí. S ingrediencemi uvnitř sebe. Víry a krásy, které zvážit nelze. Uzamčeni časem, odpoutáni citem, který zasypal těžkosti a rány, který se rozprostřel ve vůni ranní kávy. Čerstvě a silně. V páji nebeském. Až po okraj. Nadýchaně. Nebeská krmě "z věcí domova," v ráji pozemském. Duet touhy a lásky na, jako jeden dech. Být milován a milovat vzájemně.
Apartně hvězdný plac, a na dobu určitou jeho obyvatelé, řešící své soukromé "tyjátr" trable při pokojové teplotě. Avanti!
V základech se otřesou bílí koně. Padat budou hlavy vysoce postavených v Bílém domě. Tihle reportéři - frajeři jsou mužové vytrvalí, horliví, popoháněni silou lví. Přijít věci na kloub, hloub. To /si/ pište. Zpráva pánů Bernsteina a Woodwarda obletěla /mediální/ svět. Každý správný novinářský elév i kmet si ji dává za vzor, staví jí doživotní monument. Watergate - investigativní hřeb sedmé velmoci, hřebík do rakve politické ambici.
Haf, haf. Je to tak. Na to si dáme PAC. Tahle publikace "oblízne" srdce člověčí, lidskou tvář. Na vás, chlupáči s čistou duší na čtyřech tlapkách.
Teskní. Ranní červánek, křehká Večernice. Atlasová pleť, růžovoucí ret. Za polibkem, oplývající zlatem, mlhavý závoj, vzdech. Šat vzňat, sťat citem.
... s exkluzivitou magického monogramu. Ostře sledované křivky byly oděny do slavných, atraktivních iniciál, mimo prachové peřiny hollywoodských glorií. Rozvázaná stuha múzy stříbrného plátna. Odložená líčidla jáství. Sousoší dokonalého povrchu, tvář děsící se zoufalství citů uvnitř vyražených. P(r)ohlédnutí zblízka do chůze soukromí, do otevřené rány ve ztraceném ráji. Zaklínač protokolu "svaté země" tělesné magičnosti. Fata morgana modly vládnoucí duší bulvárního žurnálu, přijímající a rozdírající její pravé já, jež je upíjeno falzem zotročení po perfekcionismu. Tajemství polibků viaduktu úspěchů Marilyn a stesků nitra Normy Jeane. Bohyně atraktivity, skica chřadnoucího snu, adorovaná plakátová silueta tančí ve střízlivé i opilé show, hodna nepřístupné derniéry moviestar. Lože iluzí světel filmové nesmrtelnosti, které nelze přenést na plac skutečného světa. Entrée mýtu, který nelze napodobit, nelze odřeknout. Vášeň křupe pod nohama. Načančaná kočka společenská žene k nouzovému východu svůj dravě sametový sex-appeal.
Provětrané historky. Tu "pocukrované" sněhem, tu "přelité" slunečním svitem. Prověřené výletníky.
V toku moku horké i ledové "kúry." Poezie /s/ chutí, shůry. Po nostalgii nekonečno žízní. Kde bohémové popíjejí, meditují. Krásní blázni lapají do mysli múzy v prostoru /s/novém, v oparu kofeinovém... Kde stačí usednout ke stolku, k šálku s atmosférou bytí nevšedního bezčasí. V umělcově kavárně. "NA SAMOTĚ."
S gustem. Šarmér figur/ek/. Kavalír pláten stříbrných.
Tam, tam na kouzelném vršku nad Prahou... je ráj filmařův.
Žádný žertík, hláška, ani ústní vypalovačka stranou. Šup s nimi na stránky knižní.
...a spravedlnost pro všechny, prosím. Bez ohledu na hvězdný původ.
Když filmová motorkářská stáj vydá svůj "ráj." Jezdci na svých bujných, pekelných strojích, nepřiměřenou rychlostí napříč plátnem uhánějí na velkej flám.
Slavné adresy podruhé a věřím, že ne naposledy. Tam, kde velikáni svého oboru hledali a povětšinou našli útočiště. Tam, kde přišpendlili vizitku s nápisem "DOMOV." Stačí pomyslně zaťukat na dveře a vstoupit dál přes práh, soustředěni do vjemů genia loci soukromých komnat.
Osud, života běh. Někdy natahuje, jindy roluje červené koberce.