Andula3L komentáře u knih
Dosti suše a povrchně popsané osudy židovské rodiny během druhé světové války v Čechách. Nelze se do příběhu ponořit, plně soucítit postavám, obohatit se historickými reáliemi válečného období.
Příběh byl popisován z pohledu dítěte, styl psaní se jevil srozumitelným a dosti příjemným, forma povídek byla vyhovující.
Nemohla jsem přijít na to, co si z knihy odnést. Problematika mi přišla zajmavá, ale zpracování bylo neinteresní. V porovnání existují mnohem propracovanější díla, jež budí ve čtenářovi širší škálu emocí.
Hlavním tématem románu je věčný konflikt mezi iluzorními představami a krutou skutečností. Román je dobře napsaný zhlediska bohaté slovní zásoby, ale jakožto čtenář, zhýčkaný romány Huga, Dostojevského, Dumase, mě paní Bovaryová nenadchla. Pan Flaubert daroval Emě infantilismus, sklon k dramatizaci, rozčilující čtenáře vlastnosti, nebylo tedy možné hrdince soucítit.
Spisovatel ve svém díle znázornil lásku idealizovanou, lásku, která se jeví falešným obrazem.
V případě paní Bovaryové spočívá její tragédie v omezenosti intelektu a chybném mínění o lásce. Paní Bovaryová jevila zájem o projevy lásky fyzického charakteru, stejně jako prahla po pompéznosti, krásných slovech a gestech. Obklopena opravdovou láskou v celé své kráse, toužila Ema po lásce idealizované a zvrácené knihami.
V mnoha ohledech je zde patrná podobnost s příběhem Anny Kareninové od L.N. Tolstého. Počínaje nespokojeností s rutinním manželstvím a manželem, který neodpovídá dívčím romantickým ideálům a konče ženou odsouzenou společností, nikým nepochopenou, páchající sebevraždu.