Angry komentáře u knih

Je to dobra krimi. Ne skvela, proste jen dobra.

A dobra je predevsim proto, ze Vallgren se soustredi na vysetrovani zahady, ne na samoucelnou brutalitu, jak je v poslednich letech v zanru zvykem.
Dej ma hodne rychle tempo a nezasekava se, ale i tak vsechno postupuje pomerne logicky a bez nesmyslnych "prekvapivych" twistu za kazdou cenu.
A hlavne je kniha napsana velice srozumitelne - i kdyz ma autor solidni slovni zasobu a pouziva delsi souveti, nejak se mu povedlo, ze se to cele cte jako slabikar.

Skvela knizka to neni hlavne kvuli mnozstvim klise. Vallgren ma sice velky potencial do budoucna, ale potrebuje priste vytvorit pribeh, ktery se ctenarum nevykouri z hlavy za dve hodiny po docteni.

06.02.2017

Roky jsem si přál, aby King napsal detektivku. Jednak z principu (je to fantastický vypravěč), ale hlavně z důvodu, který se jmenuje Annie Wilksová. Tato sestra z Misery pro mě zůstává prototypem dokonale zvládnuté záporné postavy - Annie je sice šílená, ale stejným způsobem i lidská. Žádný zamaskovaný vrahoun nevyděsí tak, jako když si člověk při čtení najednou uvědomí, že motivy antagonistického šílence vlastně chápe a -ještě hůř- rozumí jim.
Podobně "dokonalé" má King i svoje klaďase, kteří jsou povětšinou labilní a nechávají záchranu vesmíru stranou pro svoje požitky.
Takže kdo jiný by měl vytvořit chemii mezi detektivem a vrahem v kriminálce, než sám velký Steve?

Tolik k teorii. Po přečtení Pana Mercedesa jsem pochopil, proč King krimi nepíše - zjevně ho to nebaví. Opravdu; nikdy jsem od něho nečetl něco tak odfláklého.

Hlavní postava je Bill Hodges, detektiv v důchodu. Billovi jde fandit jenom proto, že jde po vrahovi, protože jinak je to nudný, nesympatický a neuvěřitelně šablonovitý dědek, který nemá zájmy a nic ho nebaví.
Vrah samotný je stereotypní maniak s Oidipovským komplexem - a spíš než vychytralý zabiják je to obět okolností. King mu sice věnuje docela dost pozornosti, ale k psychologii Annie (a jí podobných) to není ani na světelný rok.
Dál tady máme typický párek Yin/Yang sester a pro americké detektivky povinného černocha. Ten samozřejmě všechno umí, všechno zná a morálku má tak vysoko, že Mirek Dušín je vedle něho jenom přízrak ze stoky.

Příběh samotný je lineární, předvídatelný... ale i tak se často zasekává. V každé takové chvíli dostane jedna z postav záchvat intuitivní dedukce (na hranici jasnozřivosti), aby se to celé pohnulo blíž ke konci.

O tom, že je knížka odfláknutá svědči i (na Kinga netypické) množství chyb. Například Mercedes SL500 je tu vydávaný za dvanáctiválcový sedan, ve skutečnosti ovšem jde o osmiválcové coupé. Jasně, není to tragédie, ale když si podobných věcí člověk všimne, knize to silně ubírá na uvěřitelnosti. Každopádně, u auta to jenom začíná, jakmile do děje vstupují počítače, trakování GPS a hackování firewallů... ach jo. Já vím, že to bývá v každém seriálu a King chtěl, aby to oslovilo i mladší generaci, ale mělo to být buď pořádně, nebo vůbec.

Celému tomu nepřidala ani Linda Bartošíková. I když už se s Kingovkama párkrát úspěšně vypořádala (Pytel kostí...), Pan Mercedes trpí syndromem doslovného překladu, letargických odstavců a bizarností ("Burner phone" /mobil s předplaceným kreditem/ je podle Lindy "hořák", atd.)

Závěrem - pokud se chystáte knihu teprve číst, nenechte se mýlit průměrným hodnocením tady a buďte silně skeptičtí. I když to tak podle tohoto textu nemusí vypadat, já mám Kinga opravdu hodně rád. Jen mám zato, že jeho trademark na obálce měl znamenat daleko vyšší kvalitu.

6 16.05.2016

Stephen King tvrdi, ze zalezi na pribehu, ne na vypraveci.
V pripade Temnych koutu to ovsem funguje presne naopak - Gillian Flynnova vymyslela dobry pribeh, ktery jako vypravecka potopila.

V prvni rade za svoje postavy Gill neumi mluvit a jednat, takze jsem vsechny poznaval stylem "XY je takovy, YZ je takova". To bych jeste prezil, ale ze kazdy charakter v knize za par stranek na svoji povahu zapomene a chova se uplne jinak, to uz teda ne.
Jako priklad uvedu hlavni postavu knihy, Libby Dayovou. Hned na zacatku jsem se prostrednictvim nekolika nudnych stran dozvedel, ze Libby je asocialni mrcha. Zajima ji pohodli a osobni prospech, se vsemi manipuluje a nikoho nepotrebuje.
To ovsem plati jen do chvile, nez Libby musi jednat nebo mluvit; okamzite z ni je pasivni a submisivni nanynka, ktera je naprosto neschopna odpovedet na konstruktivni otazku (coz je spolecna vlastnost vsech postav v knize, mimochodem). Kdyz jina postava Libby oponuje, Libby se sesype a prehodnocuje cely svuj zivot. Kdyz se tato asocialka trikrat sejde s clovekem, okamzite ji chybi. Kdyz Libby navstivi sveho uvezneneho bratra, ktereho tricet(?) let nevidela, aby se ho zeptala na noc, kdy udajne vyvrazdil zbytek rodiny, vzpomina s nim tri stranky na rozbity zachod plny stolice. O rodine nepadne ani zminka a nase hrdinka spokojene odchazi.
Doufam, ze to jako predstava o osobitosti a logice postav svedci, takto se totiz chovaji vsichni v knize.

Dalsi silny problem pro me byl jazyk. Ja opravdu chapu, ze kazdy spisovatel to v hlave slysi po svem a kazdy ma svuj styl psani, ale taky to ma svoje hranice. Pokud ma nekdo (citace z kihy) "hlas jako vybledle rifle", mlada divka "rty jako stydke pysky" a rozzureni pitbullove "skotaci jako tazni ptaci", tak uz to cele zavani vodkou a praskama.
Podobne kreativni byla Gill i jinde - prima rec je naznacena jednou kurzivou, podruhe uvozovkami, potreti vubec nijak, a to klidne v ramci jednoho odstavce. Diky, Gill.
Nejhorsi byly ovsem prislovce a pridavna jmena. Vsechno je "rude cervene", "temne prazdne", postavy maji "zlostne zavrene oci" a "chrchlave nesouhlasne mruci" (opet citace z knihy). Po sto stranach jsem mel dost.

Mohl bych pokracovat jeste dal (postavy kydaji hnuj na farme bez zvirat, sklizi urodu i presto, ze se cele dny flakaji), ale to nejspis neni potreba. Pokud vas bavi babrat se depresema u postav, ktere nehodlaji svoje problemy resit a budete akceptovat, ze pribeh stoji na vedlejsi koleji, muze se vam to libit.

Ja jsem hledal thriller. A nenasel.

8 08.04.2016

Pistolnik a cela serie Temna vez je fantasticke dilo, bohuzel ne pro kazdeho. Cim min znate Kinga a jeho zivotni filozofii, tim vic budete pri cteni tapat a putovani pistolnika Rolanda a jeho druziny neocenite tak, jak si zaslouzi. Pokud ovsem nebudete mit zadne konkretni ocekavani ohledne pribehu (napr. tykajici se post-apo sveta), ceka vas unikatni Kingovska seance.

I kdyz davam plne hodnoceni, je treba zminit, ze ne vsechny knihy ze serie jsou stejne kvalitni a v nekerych se silne projevuje autorova nachylnost ke zbytecnemu natahovani.

3 30.03.2016

Nejvetsi test pro spisovatele je vzit milionkrat zpracovane tema a napsat neco, co je inovativni, co ma hloubku a dusi. Rbitov zviratek ma tu uplne nejstarsi hororovou zapletku na svete, ale presto z ni King udelal neco vyjimecneho - temny pribeh plny cynismu a morbidniho humoru, ktery ale zustava primocary a tak syrovy, ze se pri cteni proste neubranite premysleni nad zivotem.

Pokud hledate desivou Kingovku riznutou nekompromisnim Bachmanem, pak jste ji nasli.

4 30.03.2016

Timur Vermes uz byl zjevne unaveny z politicke korektnosti prestarlych dedku, kteri se snazi o soucasnou satiru, a vzal to na sebe. Vysledkem je velice chytra kniha, ktera se nevyhyba zadnemu tematu a ktera po vas chce, abyste premysleli.

Hlavni postavou je Hitler - a ne, nejde jen o laciny marketing. Vudce je tady proto, aby vas jeho nekompromisni mentalita vytrhla ze stereotypu a pomohla videt veci kolem v novem, pravem svetle. Je treba rict, ze Vermes na studiu Fuhrerovy osobnosti odvedl vybornou praci, takze si krom vtipnych hlasek uzijete i chladne analyzy naprosteho sociopata a progres krok po kroku, jako za starych casu.

Kniha se vam asi nebude libit, pokud cekate sci-fi. Jak se Hitler dostal do soucasnosti tady neni vysvetleno, jelikoz to pro podstatu neni nijak dulezite, takze necekejte spin-off o tajne spolupraci Tesly s Einsteinem na chrono masine, kterou o x let pozdeji najde Goebbelsova vnucka.
Ja osobne tomu co vytknout nemam.

4 29.03.2016