anna492
komentáře u knih

Krásný avšak bolestný výlet do Paříže devatenáctého století se vším co k tomu patří - kurtizány, vévodové, kočáry, garderóby, klobouky, plesy a divadla... V závěru knihy je plně rozvinuta otázka společeských konvencí, která probublává celou knihou. Pro současného čtenáře jsou tato morální dilemata jen těžko pochopitelná, avšak o to zajímavější, neboť servírují exotickou chuť dob dávno minulých.


Knihu hodnotím ze dvou úhlů pohledu: jako projekt pomoci psům a jako literární dílo. V prvním případě nelze hodnotit jinak než plným počtem hvězd. Psy miluji a nepochopím jak se k těm krásným duším může někdo chovat tak hulvátským způsobem. Je skvělé, že existují lidé, kteří psům v nouzi pomáhají a vytváří projekt, jako je tento. Nicméně zde na databázi jsem spíše kvůli té literární stránce... Příběh byl velmi poutavý, to ano, přečetla jsem jedním dechem během dlouhého večera... Bohužel mi přijde, že kniha hraje celkem prvoplánově na city a snaží se ze čtenáře vyždímat maximum emocí. Při četbě knihy jsem si připadala jako při sledování vánoční pohádky. Postavy se rozlišují jen na kladné nebo záporné, i ta slzička ukápne, když vidíte záporáka škodit milovanému hlavnímu hrdinovi, naštěstí láska a dobro nakonec zvítězí a oko opět nezůstane suché. Jako nejsilnější myšlenku knihy vnímám to, že láska je bezpodmínečná, a také že je potřeba mít stále naději a i přes útrapy osudu bojovat dál. Nelze opomenout skvělé ilustrace.


Knihu jsem brala jako mentální oddechovku, možnost nakouknout do života členů monarchie jinak než skrz bulvár, prostě takové guilty pleasure No a přesně to kniha naplnila. Samozřejmě o nějaké objektivitě nemůže být ani řeč, ale rozhodně bylo zajímavé poznat Meghanin pohled na věc. I když M+H nejsou moji oblíbení členové této rodiny, tak po přečtení knihy jsem si říkala, že to taky nemají v životě úplně jednoduchý a že pravda je někde uprostřed. No, po tom divadle u Oprah jsem o ten dojem zase přišla


Je těžké hodnotit knihu jako takovou a nehodnotit přitom hlavní aktéry. Dianu mám ráda, myslím, že si hodně vytrpěla, nicméně kniha byla opravdu napsaná jednostranně. Jedná se vlastně o Dianin popis, ovšem z úst autora knihy. Ve snaze o objektivitu jsou v textu průběžně vzpomínky/komentáře i dalších osob, Dianiných přátel či rodiny. Tyto “další zdroje informací” však na objektivitě nepřidávají. Při četbě jsem si nejednou vzpomněla na Meghaninu Cestu za svobodou, inspirace touto knihou mi přijde více než zřejmá.


Na knihu jsem narazila v rámci čtenářské výzvy. Moc příjemně se četla, i když není to ten typ knihy, od které se nelze odtrhnout. Moc se mi líbilo dobové vyobrazení města.


Kniha, která mě absolutně pohltila a přenesla do jiné dimenze. Mně osobně kniha příliš dlouhá nepřišla (jak zmiňují někteří čtenáři). Navzdory tomu, že děj nebyl nijak komplikovaný, tak mě to neustále nutilo číst dál a dál, kdykoli a kdekoli jen to bylo možné...


Skvělá kniha, zanechala ve mě silný dojem a spoustu námětů na přemýšlení. Snažím se teď vcítit do myšlenek autistického chlapce Christophera, ale také (a to hlavně!) jeho rodičů. Přestože se jedná o vážné téma, kniha byla místy i úsměvná a četla se mi opravdu příjemně.


Knížka mě úplně psychicky vyčerpávala, atmosféra strachu mi vlezla pod kůži a bylo mi nepříjemné knihu číst. Kvůli tomu jsem v některých chvílích zvažovala i knížku odložit, ale zvědavost zvítězila a knížku jsem dočetla a jsem za to ráda.
