Anne Leyyd komentáře u knih
Tak - kdybych to sečetla, tak mi přečíst tuto knihu netrvalo víc než necelý den. Prostě... od první do poslední strany jsem se nedokázala odtrhnout.
Příběhy s orientální tématikou mě vždycky přitahovaly - navíc Šeherezáda, která bojuje o svoje přežití nejprve pouze pomocí příběhů... kterého knihomola by to nechalo chladným? :-)
Styl psaní autorky je téměř filmový, uhání vpřed, přímo vás vtáhne do děje a vy už děláte jediné - vezete se na jeho vlně.
Co bych vytkla, tak některá slova v překladu. Ahoj, jogurt, v pohodě? Propána - je to přece pohádkový příběh z dávnověku. Tož! Opravdu by mě zajímalo, jestli to je "vina" překladatelky anebo samotné autorky.
Příběh je napsaný velice čtivým stylem, nechybí mu vážnost, humor, romantika, záhady, kouzla a několik závojů tajemství, které mi pořád vrtají v hlavě a nemůžu se dočkat, až se nám v 2. díle objasní.
Chálida si nešlo neoblíbit a v závěsu za ním Džalála :D U Tárika jsem si na konci představovala, jak ho zatloukám prknem do země - já to chápu a vím proč to musel udělat! - ale přesto byl ten obraz uspokojující :-) :D
5 zcela zasloužených hvězd a vřelé doporučení pro ty z vás, kteří máte rádi příběhy s nádechem orientu.
Tak... dočteno... co k tomu dodat? Jsou 2 ráno a já přečetla těch zbývajících víc jak 200 stran nyní v kuse za několik hodin - to samo o sobě dost vypovídá.
Příběh závěrečného dílu měl opravdu pořádné grády. Velmi dobře promyšlený děj, který v průběhu neustále překvapoval. Nečekané zvraty a rozhodně naprosto nečekané rozuzlení. Tak nějak jsem sice myslela, že SPOILER závěrečný střet s Mortmainem bude trochu dost delší a složitější, protože upřímně řečeno ho hledali celé 2,5 knihy a pak to Tessa utne jen tak? Hm, na jednu stranu dobře tomu zmetkovi tak, ale přece jen jsem čekala něco kapku složitějšího... KONEC SPOILERU.
Co se týče onoho milostného trojúhelníku, tak sice dopadl tak, jak jsem čekala, ale tedy... jak to nakonec dopadlo :D to jsem NEČEKALA ANI OMYLEM. OH MY DEAR. :-))) Rozhodně maximálně originální a velmi nevšední konec, který tuto sérii tak nějak vyvyšuje nad ostatní.
A přiznávám, že mě tato série (a taky neustálé útoky sestry) přiměly přehodnotit můj reading list a zařadit do něj zbývající 3 díly Nástrojů smrti.
5 hvězd je rozhodně zasloužených - skvělý a čtivý styl psaní, sympatické postavy, neotřely děj plný dobrodružství, záhad, napětí... A konec, který prostě... pořád nevím, co si o něm myslet. Mísi se ve mě spokojenost, smutek, radost, pochopení, nevěřícnost... zkrátka - VŘELE DOPORUČUJI ;-)
Oh, my dear...
Celá kniha byla opravdu skvělá, čtivá, milá, neuvěřitelně uvěřitelně napsaná. Když jsem byla za polovinou, tak jsem si říkala, že tohle asi opravdu nedopadne dobře. Jednak za to mohly náznaky z názorů mnoha čtenářů a pak taky to, jak příběh plynul dál.
Když jsem dočítala ke konci, tak jsem myslela, že snad prasknu zlostí směřující ke spisovatelce. Ta zlost se změnila v zuřivost poté, co jsem si přečetla poslední větu!!! GRRR!!! NESNÁŠÍM konce jako tyhle. Nesnáším je do morku kosti! Zakázala bych je - čistě proto, že čtenáři by po dočtení měli zůstat psychicky zdraví a nepoškození.
OVŠEM pak jsem si řekla, že ta "2 slova", která tam byla, budou bezpochyby ta "2 slova", která Eleanor Parkovi nikdy neřekla a tudíž jsem se rozhodla dát 5 hvězd :D Možná nelogické, ale já se s ničím míň (žádným jiným koncem) nehodlám smířit ;-)
Áááh, ok! Nedalo mi to... Však mě znáte :D Našla jsem si rozhovor s Rainbow Rowell a tady máme skvělou odpověď + naději, že se někdy v budoucnu dočkáme pokračování o Eleanor a Parkovi. Juchúúú! Hola hej! :-)
POZOR SPOILER!!!
--- --- --- --- --- --- --- --- ---
...Of course every Eleanor & Park fan wanted to know about the ending. Nikkie says, "What are those three words in Eleanor's postcard? My guess is 'Park just stop,' but I'm still hoping it's 'I love you.'" You probably don't want to tell us (unless you do?!), but maybe you can answer Julia's question: Did you always think Eleanor & Park would end the way it did?
R. Rowell: Maybe not always. But I had the ending pinned down really early in the writing process. I even had that last line—"Just three words long."
I won't tell you what the three words are, because I'm not quite done with these characters; there's still a chance that I'll write about them again someday. I will say that the three words are happy and hopeful words.
People have guessed "Park just stop" or "Leave me alone"—but if you look at Park's reaction, you know that he's happy.
"He sat up. He smiled. Something heavy and winged took off from his chest."
That's hopeful!
Tak toto bylo jedním slovem PERFEKTNÍ!!! Nikdy bych nečekala, že mě kniha s podobnou anotací tak šíleně dostane. Neskutečně příjemný styl psaní. Zajímavý, milý, velmi vtipný, romantický ALE bez trapností a klišé, napsaný příběh, který jsem si zamilovala už během čtení Prologu. Skvělé postavy, které si nešlo neoblíbit již během pár stránek.
Od čtení se opravdu dalo jen těžko odtrhávat a hmmm... ano - s konečnou platností potvrzuji, že mám naprostou slabost pro muže, kteří se jmenují Aaron. ACH JO! :)))
Bez nejmenších pochybností doporučuji všem, kterým se líbí romantické příběhy, které jsou uvěřitelné a mají hlavu a patu, postavy se chovají racionálně a držíte jim pěsti jako o život a prostě... dokud nedočtete, nemáte klid :-)
Na oddech vám tento komiks DOPORUČUJI všemi deseti. Skvělé do vlaku na kratší vzdálenosti, k doktorovi do čekárny. Určitě se pobavíte a na chvíli zapomenete na okolní shon.
Za sebe jsem očekávala od příběhu ještě „něco víc“, jinak jsem ovšem spokojená a s klidným srdcem dávám 4 hvězdy.
Kresby a celkové zpracování se mi velmi líbily a opravdu nemám co vytknout. Detaily, život kreseb i pestrost...
Na knihu jsem se vrhla se zvědavostí, ale s nijak velkým nadšením. Proto jsem byla nesmírně překvapená, když jsem po půlce zjistila, že mě zaujala a líbí se mi mnohem víc než díl 1.
Jedním z důvodů bylo to, že jsem si KONEČNĚ zvykla na to, že Amy K. Ryan stvořila postavy, které zkrátka MUSÍTE brát, jako NORMÁLNÍ lidi. Není mezi nimi někdo, kdo by byl vyloženě kladný hrdina. Všichni tam dělají chyby, ve všech se kromě dobroty objevuje také krutost, zlost a zvířecí instinkty (jak to trefně nazval Seth). Dalším důvodem je její psychologická propracovanost všech postav. Pomalu zjišťujete, jací všichni ve skutečnosti jsou. V různých vypjatých a nelehkých situacích můžete sledovat vývoj jejich charakteru, který se netočí v kruhu, ale opravdu postupuje kupředu. Nestagnují na jedné pozici, mění se od začátku do konce.
Sama za sebe musím přiznat, že jsem Kierana nesnášela, nicméně postupem času jsem došla k závěru, že i ON se dá pochopit. Svým způsobem, ale dá.
Seth si u mě zase šplhnul zpátky a opravdu jsem si jistá, že teď fandím prostě jemu.
Waverly byla nepředvídatelná a lidská. Sice mě její chování na ni samotnou mrzelo, ale TAKÉ se to dalo pochopit.
Samotný konec jsem dočítala se zaťatými pěstmi, pomyslně jsem vyla, rozdýchávala ho ještě několik minut a „arogantní parchante“ bylo ještě mírné oslovení na to, jak jsem se cítila. Pevně doufám, že má Seth POŘÁDNĚ dobrý plán, protože jinak… no, jinak mu budu muset provést něco NEPĚKNÉHO!!!
Hrozně moc se těším na pokračování a doufám, že nebude postrádat grády, které nabralo při tomto díle :-) Vřele doporučuju!
Kniha mě zaujala zajímavým nápadem a řekla jsem si, že to bude stát za to. Opravdu stálo.
Amy Tintera píše velmi příjemným, čtivým, nezdlouhavým stylem, do něhož se začtete a čtete tak dlouho, dokud se nedostanete na konec.
Námět je rozhodně originální, i když se v některých použitých prvcích dá najít podobnost s jinými, ale nechci do toho šťourat, protože v dnešní době najít něco ZCELA originálního, je opravdu velmi těžké.
První polovina knihy mě bavila více než ta druhá. Trochu mě zklamalo, že se pak Wren chovala (dalo by se říct) jako normální holka a resetka v ní se tak nějak vytratila. Ne že by mi to vyloženě vadilo. Mám raději hodné hrdinky, spíš to ale myslím tak, že bych ocenila, pokud by se její změněná povaha více projevovala a ona s ní musela více bojovat, více uvažovat, jak by se měla chovat jako člověk…
Uvidíme, jak bude vykreslena dále v pokračování, na které se opravdu VELMI těším a doufám, že na něj nebudeme čekat dlouho.
Postava Wren mi tedy byla sympatická, až na to lámání končetin. Před čtením jsem si ji představovala úplně jinak, takže jsem aspoň mohla být překvapená.
Callum je – no, prostě Callum :-) Ten mě dostal. Líbilo se mi, že byl pořád takový optimista a jak se stále usmíval. To muselo být ve společenství resetů určitě ojedinělé a osvěžující :-)
Zápletka byla zajímavá. Trochu jsem se bála, že kniha skončí otevřeným koncem, a proto jsem si docela oddechla, že to tak autorka neudělala. Na pokračování se určitě vrhnu hned, jak to bude možné, protože mě zajímá, jak to s Dvaadvacítkou a Stoosmasedmdesátkou bude dál :-)
Ke knize jsem se dostala díky traileru na stejnojmenný film, který mě opravdu hodně zaujal. Na knihu jsem se tedy vrhla s nadšením.
Líbí se mi styl autorčina psaní, přechody mezi pohledy postav a taky jejich rozmanitost - to Cassandra Clare dobře ukočírovala.
Nejvíc si mě ale (nečekaně :D ) získal Jace. Jeho postava se mi zdá jako tahoun celého příběhu. A i když se často chová jako arogantní narcista, mám ho moc ráda. Jeho ironie, humor a klackovství mě opravdu baví a užívám si každou scénu s ním.
Příběh jako celek mě taky zaujal, ale ne tak jako třeba Tygří sága. Prostě mi přijde kapku… ehm, ne nudný, spíš více plytký, zbytečně táhlý… Nevím, jak lépe to popsat.
Co vyloženě nemám ráda tak to, jak pořád není jasné, kdo je čí otec, kdo vlastně koho adoptoval. Kdyby to bylo jen jedno velké překvapení, tak to beru ale takové pořád všichni se všemi a hlavně Jace… eh, no zkrátka z toho mám pak mišmaš a vadí mi to.
Na konec tohoto dílu jsem hleděla jak z jara a říkala si "co to jako má být?" Oči jsem měla jak tenisáky a pořád dokola s nevěřícnosti opakovala: "ne, jen to ne!" :D A nedalo mi to, zapátrala jsem na netu, abych mohla spát, ale i tak! TOHLE NE!!! :-( :D
Na 2. díl jsem se vrhla hned, ovšem už s podstatně menším nadšením. Pevně doufám, že to Jace s Clary nějak zachrání a zase mě to vtáhne do děje, nicméně 4 hvězdy si určitě zaslouží.
Velmi kvalitní kniha, kterou bych doporučila především mladším čtenářům. Jednoduchý a přesto velmi povedený a poučný příběh s příjemnými postavami s propracovanou psychikou.
Nižší hodnocení uděluji jen kvůli tomu, že jsem už přece jen starší, než je zamýšlená cílová skupina, pro kterou je tato kniha určena. Jinak doporučuji všemi deseti ;-)
Opravdu si myslím, že Thomas Brezina je velmi kvalitní autor, přemýšlivý, vypsaný, a kdybych už měla děti, neváhala bych jim nějakou z jeho knih dát.
Hrozně jsem se na tuhle knížku těšila. Čekala jsem horu vtipu, pořádnou romantiku, postupné dobývání a tak dále. Byla jsem však hrozně zklamaná. Vtipu minimum, romantiky ještě méně a pomalé dobývání hlavní hrdinky? (hmm, jak naivní byla má představa).
Jediný, kvůli komu jsem to dočetla až do konce, byla Dextrova postava. Nebýt jeho, tak snad nudou umřu. Ve scénách, ve kterých byl, jsem se opravdu bavila. Byla to originální postava a vždycky jsem se těšila, co zase „vyvede.“ Bohužel dostal hrozně málo prostoru!
Čeho naopak v knize byla přemíra, tak absolutně nudných pasáží: rozhovorů Remy s kamarádkami a dokola pořád omílané, že měla xy kluků. Její postava se dala pochopit, ale byla mi nesympatická. Někdy mi doslova lezla na nervy.
Co přímo nesnáším (a bylo to naneštěstí i tady) když se jedna ze zápletek nebo zlomů v knize postaví na tom, že dojde k nedorozumění a to se řeší jen proto, že NĚKDO odešel a nenechal druhou stranu, aby to vysvětlila. Jak v telenovele.
Pár dobrých vět, které stály za úvahu, ale to bylo tak všechno. Ne, opravdu jsem čekala o hrozně moc víc. Kdyby se kniha zkrátila na polovinu, ne-li přímo na čtvrtinu, velice by jí to prospělo. Škoda :-(
Musím říct, že jsem byla z druhého dílu zklamaná. Pořádně mě začal bavit až po půlce. Nevím, ale začátek mi přišel zbytečně moc roztahaný a klidně by se dal zkrátit.
Když se objevil John, tak jsem doufala, že se to nějak rozjede, bude tam dělat pořádný rozruch a ne jen něco z pneumatikama... A Lena mi opravdu lezla na nervy. V prvním díle ani na chvíli, ale v tom druhém v jednom kuse... Kromě konce.
Liv to pěkně oživila, části s ní mě bavily a když se do druhé části více dostal Link, tak jsem si to opravdu užívala.
Jsem ráda, že se nám jedna postava vrátila zpátky :-) Pěkné rozuzlení, nečekala jsem to. Třetí díl si určitě přečtu a pevně doufám, že se rozjede hned od začátku a ne zase od půlky...
Po Rubínu jsem se nemohla dočkat, až se vrhnu na Safír. Nicméně se historie opakovala - než jsem se stačila vzpamatovat, zase jsem byla v polovině. A pak už ani ne mrknutí oka a byl konec! :-(
Myslím, že druhý díl je ještě lepší než ten první. Hlavně proto, že už v něm není tolik vysvětlování (jako v díle prvním – ovšem je logické, že kdyby tam nebylo, hodně bychom tápali, co to a ono znamená). Je tu spoustu dobrodružství, nových záhad, hora vtipu (díky za Xemeriuse – ten si mě získal jen co otevřel svou kamennou pusu :D)
Konečně se v knize dostalo více prostoru pro romantiku, která byla v prvním díle velmi poskrovnu.
Kromě Gwendolyn a Gideona (a Xemeriuse :-)) jsem si velmi oblíbila Paula a Lucy. Jsem moc ráda, za každou „scénu“ s nimi, protože je to velmi sympatický pár. Jejich vztah působí velmi silně a jejich dialogy si pokaždé užívám.
Ovšem konec Safíru jsem prožívala se zatnutou čelistí. Nadávky, které padaly na Gideonovu hlavu nebyly lichotivé a fakt jsem ho chtěla proplesknout. Naštěstí tam byl ještě Epilog, díky němuž jsem si mohla dovolit trochu vychladnout a doufat, že to ten „zmetek“ ještě nějak vyžehlí. Nebo bych mu to doporučovala, a to hodně rychle!
Uff, to byla jízda. Poslední díl Letopisů předčil moje očekávání. Bylo to dlouhé, pořádně propracované, romantické, vtipné, silné, mělo to hloubku a především skvělé postavy, velmi dobrý příběh a NESKUTEČNĚ skvělou hrdinku. Nebýt toho, že byla taková, jaká byla, nebyla by tahle kniha tak skvělá, jak byla. A dokonce se to i rýmuje :D
Lia byla bezkonkurenční a Rafe s Kadenem super dvojice. Z jejich "spojenectví" vzešly velmi povedené scény a nejvíc mě dostalo: Kaden: "Myslíš, že jim máme pomoct?" Rafe: "Ne, děvčata to mají pod kontrolou." :D :D :D
Jediné, co musím vytknout, tak je závěrečná bitva. Byla epická, ale... přišlo mi to vážně rychlé a krátké a docela mě zklamala ona "hlavní část", kdy se do ní zapojila se svým darem Lia. Od tohoto jsem opravdu čekala MNOHEM víc.
Jinak se ale tato série rozhodně zařadila k jedněm z mých nejoblíbenějších ;-) Vřele doporučuji. Už jen kvůli hlavní hrdince stojí za to si ji přečíst ;-)
Cassandra Clare je PANÍ SPISOVATELKA. Moc a moc jsem si Paní půlnoci užila. A jakkoliv mám ráda Jace, Juliana jsem si zamilovala mnohem víc - sice z něj nepadaly takové perly jako z Jace, ale jeho charakter měl pořádnou hloubku, reálné vystupování a prostě... ACH :-)
MOŽNÝ SPOILER
Co mě ale DOŽRALO, tak konec. Cassandra si opravdu LIBUJE v mučení svých postav - "jsme sourozenci", "zlomím ti srdce, abych tě nezabil" a teď? "Zlomím ti srdce, abych nás zachránila" AAAAGRRR!!! !!! !!!
Příběh + svět skvěle vystavěný. Cassandra svůj vesmír neustále vylepšuje a je to perfektní! Má můj naprostý obdiv. Blackthornova rodina byla bezkonkurenční a hned jsem si je všechny zamilovala. A neskutečně mě potěšilo, že jsme se setkali s TOLIKA starými známými. Povídka na konci byla báječná, Magnus a jeho narážka na vylomeniny předků (:D :D :D).
Vřele doporučuji všem, kteří si tento svět oblíbili, či se s ním hodlají teprve seznámit (ale vám bych doporučovala začít pěkně od začátku - nebudete litovat ;-) )
A co dál? No, moc se těším / děsím pokračování... Je mi už teď jasné, že mi Julian s Emmou zlomí srdce...
Dočetla jsem a nehledě na to, že je 1 hodina ráno, tak jsem si musela jít ukořistit kousek čokolády :D
Kniha je velmi čtivá a psaná živým, pestrým jazykem. Sem tam mi přišlo, že překladatelka používá trochu se nehodící výrazy, ale dalo se to přežít. Autorce se podařilo u mě vyvolat skutečně plastickou představu celého krámku se všemi sladkostmi včetně nádherné vesnice a přilehlého okolí. Toto jsem si po celou dobu užívala. A úplně perfektní byl přiložený obrázek! Kdyby ta kniha nebyla z knihovny, už bych ho měla vybarvený :-) Grafické zpracování je rozhodně skvělé (až na tu divnou ženštinu na obálce, která má představovat hlavní hrdinku).
Hlavní hrdinka Rosie byla milá, fajn, příjemná a zábavná. Několikrát jsem měla chuť ji praštit, ale skutečně jen několikrát.
Romantická linka byla ze začátku dobře našlápnutá, ale postupně to autorka docela zabila. Bytostně nesnáším, když se z pár kapek v mžiku strhne liják, který přejde do bouřky a z bouřky hned do slunečného dne. Trocha obyčejných "výplňových" rozhovorů a konverzací a nějakých dalších interakcí, které mezi sebou obyčejní zamilovaní lidé mají, by vůbec nebyla na škodu. Tohle mi požitek z četby opravdu pokazilo. Nicméně v porovnání s jinými romány, které jsem četla, mohu tomuto skutečně udělit slabší 4 * a doporučit jako perfektní oddechovou četbu, která se rozhodně řadí k těm kvalitnějším románům.
Tuto knihu jsem si pustila jako audio z rádiové hry s Viktorem Preissem, Ivanem Trojanem a dalšími skvělými vypravěči alias postavami. Celé dílo mi přišlo velmi dobře napsané, zajímavé, vtipně podané, ale rovněž s náměty k zamyšlení, které se proplétaly celým příběhem. A jelikož jsem nevěděla, jak vše dopadne, byl pro mě závěr opravdu nečekaný.
Rozhodně doporučuji, ať už jako knihu, ale spíše možná jako tuto skvěle namluvenou hru. A rovněž už se těším na další Čapkova díla.
OBSAHUJE SPOILERY
Vím jistě (ok, na 99 %), že ať už Stephenie napíše cokoliv, přečtu si to, protože její styl je neskutečně čtivý, vyvážený, vypilovaný, zajímavý a mě vždy chytne. S tímto příběhem to nebylo jinak - moc ráda jsem si ho přečetla a na konci jsem byla opravdu překvapená. Kdo četli, tak ví proč. A naprosto chápu autorčinu chuť napsat alternativní konec, protože je zde prostor pro spoustu možností a mnohdy je těžké (když nějaký příběh tvoříte) zvolit jen jednu "ideální cestu".
Nicméně se musím přiznat, že původní originální příběh je bezesporu lepší - i když několik situací mnohem lépe vyniklo díky přehození rolí, např. to, že Edythe Beauovi řekla, že je idiot, Edytheino setkání s Charliem, Beauovo "vypořádání" se s Taylor - u těchto scén jsem se skutečně bavila na maximum.
Jenže zase druhý případ - prohození pohlaví postav se do mnohem většího počtu scén (dle mého) moc nehodilo / nepodařilo. Trochu mě rozčilovala Beauova mírnost a téměř "uťáplost", dál jsem pevně doufala, že ho Edythe opravdu neponese v lese na zádech, ale nesla a... aaa! to tu scénu zabilo! Já vím, jiný způsob "přepravy" se jaksi nenabízí, ale přece jen jsem doufala, že Stephenie tuhle scénu nahradí něčím jiným. A nepomohlo ani to, že se to snažila zlehčit Beauovým popisem, že si připadal jako gorila na chrtovi. Dál bylo divné, jak si ho na konci všichni přehazovali z náruče do náruče - prostě u kluka to působí divně. Zkrátka jsem se snažila najít další hrdinku (silnější a nadanější než její protějšek), která se starala o svého "vyvoleného", ale ani Wonder Woman nenosila Stevea na rukou a nezachraňovala ho až takhle...
Tudíž celkově - ráda jsem si to přečetla, ale původní příběh je rozhodně lepší. A ještě jedna věc - vzhledem k tomu, že celé vyprávění bylo sestavené tak, jak bylo, nedovedla jsem si k postavám vytvořit silnější vztah a tak nějak to "více prožívat". Ale Archieho jsem si zamilovala :-)
A vážně by mě zajímalo, jak bych reagovala, kdybych si nejprve přečetla tuto knihu (bez žádného povědomí o této sáze) a pak přešla k originálnímu příběhu... Někdy bych si zkrátka ráda přečetla něco "znovu poprvé" :-)
Takže to vidím na 3 - 4 *
Upřímně jsem ráda, že už mám dočteno...
Námět příběhu super, velký potenciál. Ovšem po prvních kapitolách se příběh začal sunout směrem na háj zelený a vážně nechápu, že je tato kniha označena jako bestseller.
Hlavní hrdinka je chvílemi otravná a její skok na Drewa je tak zbytečný a praštěný, jak nevím co. Nedovedlo mi jí být líto, protože ono násilné chování další postavy vůči ní mi často připadalo spíše "na efekt" než jako reálně podané a uvěřitelné.
Dále mě štval neskutečný a zcela zbytečný přehled x a y párty na které hlavní postavy v jednom kuse chodily. To autorka nemohla vymyslet něco záživnějšího? Nuda a tolik zbytečných stránek.
Hlavní dvojice fajn ale TÁÁÁK průměrná, není na nich nic zvláštního a už mi zapadla mezi ty ostatní páry, které nebyly nic moc.
Konec - co to bylo za konec? Pokud se ukáže, že ona násilnická postava byla psychicky nemocná, tak to beru, ale pokud nebyla, tak co to mělo být? Přišlo mi to zase umělé, nereálné.
V konečném důsledku ve mě kniha nevyvolala žádné silnější emoce ani soucit s hlavní hrdinkou, o které se autorka asi vehementně snažila.
3 hvězdy a jestli se pustím do pokračování? Ne, nepustím. Po přečtení anotací obou následujících dílů mě chuť přešla docela.
Ach jo :-( dočteno. A já se cítím pod psa.
Vím, že mnozí hodnotí tyto povídky samostatně, ale mě to zkrátka nepřijde správné, nebo spíš odpovídající. Brát tyto povídky samostatně nedovedu - považuji je za doplnění stávajících "mezer" v příběhu a svým způsobem se mi opravdu líbila každá, každá mě něčím zaujala a každá z nich odhalila něco o mých oblíbených a nezapomenutelných hrdinech, s nimiž se jen velmi nerada loučím.
Poslední povídku jsem si užila samozřejmě nejvíce. Ale pořád MĚ TAK ŠTVE to, co Marissa provedla Vlkovi. Jděte s tím k šípku! V mých představách se ta jistá etapa v jeho životě zkrátka neodehrála a šmitec.
A mimochodem - miluji tu krásnou obálku :-)
Rozhodně kladně hodnotím nápad na vytvoření této povídkové vánoční knihy. Moc se mi líbila i obálka a vnitřek zpracování (snad kromě té všudypřítomné růžové barvy... - mnohem lepší by bylo dát třeba každé povídce jinou barvu, ale to bude asi věc názoru).
Co musím vytknout, tak velký počet překlepů.
A co se týče samotných povídek:
O PŮLNOCÍCH – 4,5 * - krátká, milá, sympatické postavy.
DÁMA A LIŠKA – 3,5 * - tak trochu duchařská, originální, ale postavy mě tolik neoslovily.
ANDÍLCI VE SNĚHU – 4 * - dobrý nápad, čtivá. Jen mě trochu zarazilo, že kluk zná (a pozná) kleštičky na řasy a dokonce rozezná značky bot. Hmmm?
NAJDEŠ MĚ PODLE POLÁRKY – 3 * - zvláštní, poněkud neuzavřená. I když zařadit povídku do prostředí se Santovými pomocníky hodnotím jako originální nápad, přesto mohla být mnohem lépe zpracovaná.
TO JE YULSKÝ ZÁZRAK, CHARLIE BROWNE – 5 * - pro mě je z celé knihy tato povídka klenot. Moc jsem si oblíbila sympatické postavy Severa a Marigoldy :-) Pěkně promyšlený děj a hodně jsem se nasmála. Prostě S. Perkinsová :-)
VAŠ ZÁSKOK ZA SANTU – 3 * - nápad dobrý, ale nijak extra dobře zpracovaný, prostě... kromě upřímné snahy hlavního hrdiny téměř o ničem.
KRAMPUSLAUF – 1,5 * - Čerti a Vánoce? Vážně? ... ... ...
COS TO SAKRA PROVEDLA SOPHIE ROTHOVÁ? – 3,5 * - Nápad dobrý, styl psaní dobrý, postavy dobré, ale... prostě ten konec jsem nedovedla uvěřit. Takový... eee, toto mi nesedlo.
KYBLÍKY S PIVEM A JEZULÁTKO – 4 * - Líbil se mi ten nápad i postavy. Jen mě moc mrzí, že povídka skončila tak brzy, docela ráda bych věděla, jak to bylo dál...
VÍTEJTE VE VÁNOCÍCH, CA – 4,5 * - Po Yulském zázraku se mi tato povídka líbila jako druhá nejvíc. Ben byl skvělý, pasáže s vynikajícím jídlem taky... A celkové vyznění povídky bylo takové vánoční, pozitivní a kouzelné :-)
BETLÉMSKÁ HVĚZDA – 4,5 * - Trochu mi ten konec zaváněl levným americkým romantickým filmem, ale mě se to prostě líbilo. Bylo to vánoční a nápad na začátku rozhodně velmi originální.
DÍVKA, KTERÁ PROBUDILA SNÍLKA – 1,5 * What on Earth was this? Tedy, čekala jsem nějakou velmi příjemnou tečku na konec, ale toto... Na jednu stranu oceňuji nápad, ale opravdu jsem byla zmatená a lehce rozladěná z celkového kontextu. A jestli toto měla být vánoční povídka, tak se na mě nezlobte, ale... vážně?
Za naprosto nejlepší povídky považuji:
3. místo: Betlémská hvězda / O půlnocích
2. místo: Vítejte ve Vánocích, CA
1. místo: To je Yulský zázrak, Charlie Browne