Aribana komentáře u knih
Jan Cimbura se stane sedlákem potom co, co byl čeledínem, kde s ním hospodář byl spokojený. Pak se v podstatě celý děj odehrává v duchu hospodaření kolem statku a podobně. Zajímavá je oblast písecka, konečně je to něco z naší země.
Příběh medvědí rodinky která jede na prázdniny na venkovský statek. Krátký příběh, snad trochu jednoduchý, ale pochopitelný pro malé děti. Hezké kresby
Knížka bohatá na krásné ilustrace z dílny Walta Disney. Samotný příběh si myslím, že malým dětem nemusí být příliš srozumitelný. Knížka je dle mého vhodná pro starší.děti.
Krátké povídky a pohádky z různých koutů liberecka. Známá místa jsem si představovala v těchto povídkách.
Při četbě se mi před očima promítal zároveň i děj filmu. Trochu bláznivé a někdy těžko uvěřitelné scény a situace. No prostě Indy!
Rozhovory s různými tipy žen jsou zajímavé, jsou z jejich života a proto tak rozdílné kdo má rád dokument, tak tuto knihu ocení.
Myslím si, že pro náctileté to není úplně to pravé čtení. Mě osobně knížka moc nezaujala. Kdyby se tam rozvíjel příběh ohledně těch dětí, o které se nestarají rodiče, pak by ta knížka asi měla zajímavější význam a smysl. V textu se skáče z jednoho na druhé a rozhodně to není čtení pro náctileté, z hlediska dost nezajímavého textu
Pohádky odpovídají své době, je zde hodně tradičních ruských pohádek. Ale vnoučka celkem zaujaly.
Knihu jsem snad kdysi dostala jako dítě za komárů. Asi jsem jí tehdy an nečetla a asi by se nic nestalo, kdybych si jí nepřečetla ani teď. Ale, když už jsem se tedy pustila do této z ruského originálu přeložené knihy, tak za mě musím napsat, že první povídka Můj starší brácha a já, je rozhodně zdařilejší, než ta druhá Senzační setkání.
V první se píše o dvou sourozencích, kteří spolu řeší většinou obvyklé sourozenecké půtky a teprve nešťastná událost, kdy jejich mamince vystříkne kyselina do obličeje, je stmelí.
Zato druhá povídka skáče dějově z jedné situace do druhé, zážitky studentky Táni ve třídě, s prvním zájemcem o sblížení, první zkušenost s alkoholem, atd. Vrcholem povídky je, že se dostane na výstavu obrazu Mony Lisy
Přílohové dílo Signálu z roku 1989. Tři detektivní příběhy a ani jeden mě nijak zvlášť nevtáhl do děje
Některé příběhy byly zajímavé, nejvíce se mi líbily asi poslední dva. Aspoň trochu jiný žánr.
Asi Jednoduše řečeno: ušlo to. Ale nic závratného to nebylo. Opět v dnešní době už nezajímavé čtení
Velmi zajímavá kniha, divím se, že to ještě nikdo pořádně z vědců neprozkoumal. Mě celkem pomohla po smrti mé tety. Asi bych nedokázala celé to technické zázemí zprovoznit, ale jistě by to stálo za ten pokus, který se v této knize popisuje a spojit se s našimi zemřelými
Pro mne zcela zbytečná četba. Knížka sice byla útlá, ale vůbec mě nebavilo. Byly zde zařazeny i prvky ze socializmu a tak trochu nuda celá kniha.
Kniha z dob komunistické éry nečetla se mi úplně nejhůř, ale už je pro dnešní dobu trochu zkostnatělá.
Příběh k zamyšlení. Mohlo dojít i k neštěstí, kdyby se holčička opravdu dostala do tísnivé situace z neporozumění ostatních.
Našla jsem tuto knihu zastrčenou v mojí knihovně. Na posledních listech se zde uvádí, že byla vytištěná roku 1507 v knihtiskárně Ladislava Grunda na královských Vinohradech. Jejím obsahem je 12 povídek o naši hradech. Je psaná staro českým jazykem a ilustrovaná hezký mi kresbami. Příběhy jsou krátké a celkem poutavé.
Svět klučičích lumpáren přejde dětskou detektivku. Celkem hezky napsané.
Příběh malého děvčátka, které žije v chaloupce s maminkou. Stará se o zahrádku a květiny, s kterými mluví. Navštíví jí víla, která se snaží holčičku odvézt do nebe a proměnit hvězdičku. To se jí povede, ale děvčátku se stýská po mamince a tak se po mráčku se sněhovými vločkami dostane zpátky dolů i přes veškeré nástrahy z nebe.