Arwen777 komentáře u knih
Jak už tu bylo mnohokrát zmíněno, tato detektivka neosloví milovníky prolévání krve a neustálé akce. Její tempo je poklidné, vyřešení zápletky založené na znalosti lidí, jejich povah a pohnutek a hlavně komunity odlehlé Aljašky. Hlavní hrdinka je sympatická a její vlčice nádherná, prostředí krásně vykreslené a fungování komunity původních obyvatel zajímavé. Mně se kniha líbila, je to oddychovka, která se dobře a rychle čte. Těším se na druhý díl.
Krásná fantasy. Stejně jako někteří jiní hodnotitelé jsem měla trochu obavy z české autorky, ale kladná hodnocení mě přesvědčila a jsem ráda. Příběh je neotřelý, napínavý a velmi zajímavý. A po přečtení tohoto prvního dílu má člověk takový ten skvělý pocit, že je to jen začátek a že toho bude ještě mnohem víc, což je u dobrého příběhu vždy skvělé. Je pravda, že některé pasáže nejsou dokonale domyšlené (například v jeskyni přijde Ilan o voal, ale o pár stránek dál ho zase má, ačkoliv o všechny věci přišli ve sněhové bouři), některé náhody jsou až nápadně šťastné a snadno vysvětlují chybějící souvislosti. Ale celkově je to krásný příběh, velmi originální. Rozhodně stojí za přečtení a moc se těším na pokračování.
Další ze skvělých a napínavých případů, tentokrát je v centru pozornosti Josiina sestra Trinity. Knihy mají stabilní kvalitu a i když souhlasím, že se jedná o jednodušší četbu, případy jsou zajímavé, velmi napínavé, krátké kapitoly přispívají k rychlému čtení a jako zábava jsou prostě dokonalé.
Na co narazila Trinity při své honbě za dobrým tématem? Co odkryla, že je v ohrožení i její život? A kolik času jí zbývá? To vše můžete zjistit i vy, když si přečtete již osmý díl této chytlavé série.
Další poutavé vyprávění o Gracelyn, která musí opustit Irsko. Kniha začíná strastiplnou cestou lodí do Ameriky, za nuzných podmínek cestující v podpalubí strádají a objevují se i konflikty s posádkou. Po příjezdu do New Yorku se Gracelyn zapojí do zdejšího života, i když se vyskytne množství problémů, některé problémy se za ní táhnou i z minulosti. Ač je to těžké, Gracelyn se snaží vytrvat, zajistit svým blízkým pohodlný život a pomáhat mnoha lidem z okolí.
Poutavé vyprávění z historie, příběh je vystavěn na historických faktech, ale zahalen do čtivého hávu. První díl se mi líbil víc, ale i s tímto jsem byla velmi spokojená.
Na knihu jsem se těšila, mám ráda příběhy z exotického prostředí, které mají prvky dobrodružného vyprávění. Ale nakonec jsem spíše zklamaná.
Příběh jako takový, plný intrik, přetvářky, manipulace, vztahů mezi pubescenty a obyvateli malého městečka, mně příliš nezaujal. V podstatě tam nebyla postava, kterou bych si oblíbila, a jak tu už někdo podotknul, nebyl tam nikdo "normální". Nejvíc mě bavily scény z divočiny, popisy buše a těžké orientace v ní, prostě místo, kde příroda ještě vítězí nad člověkem.
Přečíst se to dalo, ale za mě zklamání.
Souhlasím s předchozími komentáři, příjemné čtení, lehce líznuté válkou s pohledem zase z trochu jiné strany.
Dva mírně romantické příběhy, jeden ze současnosti, druhý z minulosti, spojené příbuzenskou vazbou a podobnými rysy. Najdete tu složité rodinné vztahy, zlobu a závist, lásku, dopady války, ačkoliv nezuřila přímo na místě, kde se kniha odehrává, a také jednu nevrlou stařenku, kolem které se vlastně celý příběh zamotává. A tak se jedno dávné tajemství postupně dostává na povrch. A jak už to bývá, ovlivňuje i současné osudy.
Hezké čtení na dovolenou, doporučuji ženám.
Audiokniha
Možná kdybych to poslouchala na jeden zátah nebo kdybych to četla jako knihu, ale jako audiokniha na občasné poslouchání to nebylo dobře zvolené. Zápletka a vystižení charakteru postav byly dobré, ale příliš pozvolné tempo, časté popisy a postavy, které se mi pletly, rozmělňovaly moji pozornost.
Je to taková ta klasická detektivka s Dalglieshem, které známe z televize, i ta doprovodná hudba se mi vybavila...
Chápu, že není problém autorky, že jsem si příběh vyposlechla jako audio, ale jak říkám, příliš mě to nezaujalo.
Na Sebastiana Fitzeka jsem byla hodně zvědavá, protože mívá skvělá hodnocení. Nicméně musím přiznat, že nebudu cílový čtenář. Ač neupírám autorovi schopnost napsat strhující thriller, který nemá hluchá místa a ve kterém čtenář až do poslední chvíle v podstatě neví, na čem je, tak přesto toto není můj šálek čaje. Míra krutosti tu u mě už hraničí se zvráceností a nerada zatěžuji svou představivost obrazy, které jsou popisovány v této knize. Druhá věc, která mi obvykle nesedí, je na mě až přílišná manipulace čtenářem a matení jeho mysli.
Co musím vyzdvihnout je nápad, který se mi moc líbí. O doprovodné lince jsem slyšela poprvé a je mi sympatické, že něco takového opravdu existuje. A samozřejmě obálka - to je skvost. Tak originální a nápadité zpracování obálky jsem ještě neviděla a byla radost knihu brát do ruky a kochat se jí.
Suma sumárum - kdo se nebojí popisovaného násilí v knihách, ten si tento příběh dokáže vychutnat. Já se vrátím k něčemu lehčímu.
Dobře, chápu, že to byla chyba, že jsem nečetla první díl. Bohužel jsem si nevšimla, že je to pokračování série.
Určitě to ovlivnilo můj dojem z knihy. Postavy a jejich vstupy, které byly někdy až příliš krátké na můj vkus, se mi hodně pletly. Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem se v nich zorientovala. I střídání časových rovin mě v tomto díle mátlo. Návaznost na minulou knihu byla vcelku pochopitelná, některá vodítka byla vysvětlená a dokonce i tak, že nebylo prozrazeno tak moc, že by člověk úplně ztratil chuť si předešlý díl přečíst.
Nicméně mě kniha nijak neoslovila. A to mám tajuplné příběhy, nadpřirozené věci a závan čarodějnictví moc ráda. Tady mi to nesedlo. Spousta věcí nebyla vůbec vysvětlena, jako například důvody celé kauzy, chyběla logická vodítka.
Uvidím, jestli si první kniha ke mě najde cestu, sama ji aktivně vyhledávat nebudu.
Jsem na tom jako "kasavubu", po přečtení mi zůstal zvláštní pocit, asi překvapení a trochu šok. A také nevím, čím mě tato kniha k sobě tak připoutala, že jsem ji přečetla skoro jedním dechem, a to i přes počáteční skepsi. Ale ačkoliv bych toto dílo už podruhé nečetla, je to kniha, která ve mně bude ještě chvíli doznívat.
Popis život 4 žen v poválečném Polsku je syrový, naturalistický a bez příkras. Dnes šokuje podmínkami, ve kterých lidé tehdy žili, hrůzami, které si z války a z následujících politických událostí nesou, nefunkčními partnerskými vztahy, ve kterých ženy setrvávají, protože to cítí jako povinnost. Ale zároveň udivuje sílou jít dál a to i přes prožité hrůzy a nesnáze, soudržností rodiny, kterou dnes musíme obdivovat, schopností vyrovnat se se smrtí a ranami osudu a vyřešit nastalé problémy a také lpěním na tradicích. Ačkoliv se ženy chtějí vymanit vesnickému životu, přesto se stále vracejí do rodného domu, které je pro ně útočištěm.
Zajímavá kniha, to beze sporu.
Harlan Coben je můj oblíbenec, i když toto je teprve jeho třetí kniha, kterou jsem od něj přečetla. Vzhledem k tomu, že je čtu s odstupem, nemám pocit šablonovitosti a považuji tohoto autora za špičku v tomto žánru. Knihy jsou pro mě neuvěřitelně čtivé, mají gradaci a rychlý spád a neočekávatelný konec. Velkým plusem jsou přirozené dialogy, dobré prokreslení charakterů, jak tu někdo podotkl, nikdo není jen bílý nebo jen černý. Důležité jsou vždy rodinné vztahy, mládí, vyzrávání a dospělost a dopady a rozplétání minulých událostí.
Tady se snažíme najít vraha mladých dívek a sledujeme kruté zákonitosti organizovaného zločinu versus policejní složky.
Skvělý thriller, doporučuji.
Mám ráda klasické fantasy s břinkotem mečů, neohroženým hrdinou, nadpřirozenými silami, podivuhodnými bytostmi a špetkou lásky.
Píseň oceli mi zezačátku přišla slabá, obzvláště první třetina. Jednoduchý příběh, slabé dialogy, povrchní představení osob a země. Literatura pro děti.
Přesto jsem si postupně hlavní hrdiny oblíbila a nakonec jsem byla docela spokojená. S prohlubujícím se vztahem Cuchenana a Minangara se dialogy staly vtipnějšími a ironický humor spolu se stydlivostí Cuchenana si mě nakonec získaly. Těšila jsem se na další příběhy a na bytosti, se kterými se poměří.
Je to prostě pohádka. Možná lepší ji číst kolem Vánoc, tam by dobře zapadla.
Takže pokud se vám líbí příběhy, ve kterých najdete draka, kouzelný meč, princezny a pidimužíky, čarodějnice a skalní trolly, samozřejmě neporazitelného cudného hrdinu, lapky a nebezpečná individua, spoustu bojů a dobrodružného putování, necudného barda a povolné děvečky, zkuste se ponořit s touto knihou do světa pohádkové fantazie. Neobjevíte nic nového, ale vrátíte se do věku, kdy jste věřili na hrdiny, víly a trpaslíky, čest a dobro a kdy bylo skoro vše možné.
Ke zdejším komentářům není moc co dodat. Řadím se ke skupině čtenářů, kteří oceňují originální nápad. Život lidí v metru, kam se museli uchýlit po jaderné katastrofě a kde jsou ohrožováni jinými živočišnými druhy a skupinami lidí bojujícími proti sobě, byl vyobrazen vcelku realisticky a měl opravdu velký potenciál. Pro mě byl ale tento potenciál zabit přemírou dialogů na téma smyslu života a přílišným filozofováním některých postav.
Souhlasím, že Arťom je poněkud nevýrazný hrdina, který se potuluje metrem jakoby bez cíle a náhodně, ačkoliv poslání má. V jedné knize narazí na tolik různých náboženských a ideologických skupin, že by to jinému autorovi vystačilo na několik knih.
Celkově se děj spíše táhne, občas se objeví napínavější část a až ke konci má kniha pěkný spád. Nejvíce se mi asi líbily scény z tunelů, které byly popsány sugestivně, se správnou dávkou očekávání nevyhnutelného. I závěrečnou myšlenku a zakončení tohoto dílu jsem ocenila.
Styl autora mi moc nevyhovoval a ruské pozadí s jejich pohledem na svět a jmény mi opravdu k srdci nepřirostlo. Knihu jsem si vybrala proto, že je v tomto žánru poměrně známá, ale další díly už si nechám ujít.
Poslouchala jsem jako audioknihu, která je namluvená pěkně.
Na druhý díl s inspektorem Prévitem jsem se moc těšila, musím ale říct, že jsem maličko zklamaná. Pokračování se mi nezdálo tak skvělé jako první díl. Řekla bych, ze mi asi chybí to překvapení z prvního dílu, nápad a styl už je trochu okoukaný. Navíc mi připadá, že z popleteného človíčka, který přitahuje podivné náhody a zvláštním způsobem se z nich dostává, se stal sebevědomý policista, který se s přehledem vyrovnává s těžkými situacemi. Jen ten suchý humor mu zůstal.
A tak jsem nejvíce nadšená byla z jeho zvířecích společníků, kteří přinesli svěží závan do příběhu.
Pořád ale kvituji humor a ironii, které jsou v detektivkách tak zřídkakdy k vidění. Nebo spíš ke čtení. Na další díl se těším.
Je to už dávno, co jsem četla Zaklínače, a ačkoliv ho mám zařazeného do svých srdcovek, už nejsem schopná porovnat styl Sapkowského a Tobina. S počítačovou hrou nemám vůbec žádné zkušenosti. Takže můžu posoudit jen, jak na mě tento příběh zapůsobil bez zařazení do těchto kontextů.
Já jsem byla velice mile překvapená. Obálka mě moc nezaujala, ale kresba uvnitř se mi moc líbila. Správně ponurá atmosféra Zaklínačova světa, líbilo se mi ztvárnění lesa i domu. Skvělý nápad s vitrážemi, které podkreslovaly atmosféru scén. Magická stvoření byla dostatečně hrůzostrašná nebo krásná, aby se jich člověk bál nebo měl touhu jim podlehnout. Trochu mi vadilo nedostatečné prokreslení postav z větší dálky.
Příběh mi sedl do Geraltova světa dobře. Chytře vymyšlený, plný magie, napínavý a s překvapivým koncem. V podstatě nemám, co mu vytknout. Jen Geralt mi přišel až příliš sdílný.
Já jsem s návratem do Zaklínačova světa spokojená a rozhodně tento komiks vzbudil moji chuť si celou ságu znovu přečíst.
Doporučuji.
Jisté je, že když si vyberete knihu Delphine de Vigan, máte před sebou těžké čtení.
Tato kniha popisuje jeden den v životě dvou lidí, oba se nacházejí v nelehké životní situaci. Mathilda se snaží přežít zhoršující se situaci v práci, šikanu ze strany nadřízeného a zvládnout sama výchovu tří dětí tak, aby na ně tato pro ni naprosto vyčerpávající situace neměla žádný vliv.
Mladý lékař pohotovosti řeší rozchod se svojí dívkou po vztahu, který pro něj nebyl naplněn. Potýká se i s problémy a náročností svého povolání.
Tito dva lidé jsou v podstatě ztraceni v Paříži, obrovském městě, které nedovoluje slabost, které nezajímají lidé klesající na dno, v anonymním městě, kde jsou důležité výkony a úspěch a kde se špatně hledá spřízněná duše.
Pro mě byla kniha příliš depresivní, asi ke mně přišla v nesprávné chvíli, v současné koronavirové době čtu raději optimističtější knihy s dobrým koncem a s nadějí.
Nicméně knihy této autorky považuji za kvalitní čtení a určitě za čas zase po nějaké sáhnu.
Petru Soukupovou mám ráda, ale tato kniha mi nesedla úplně do noty. V podstatě naprosto reálný příběh, kterých se kolem nás odehrává spousta. Každý člověk má své touhy, které musí korigovat ohledem na druhé a dopadem na jejich život. Nakolik máme právo být sobečtí a šťastní, žít svůj život podle svých představ a nakolik se musíme "obětovat" pro druhé? To má každý z nás jinak a každý jinak prožívá důsledky svých rozhodnutí.
Jak tu už zmínil někdo přede mnou, takových příběhů je kolem nás spousta a tento nebyl ničím výjimečný. Pro mě ani ničím přínosný, protože tohoto rozporu jsem si až bolestně vědoma a tento konflikt rozmýšlím často.
Navíc mi nesedl styl, absence nepřímé řeči a rychlé střídání mluvčích bez nějakého návodného upozornění, pro mě to bylo trochu zmatečné.
Na autorku nezanevřu, její příběhy obyčejných životů mám ráda, jen tento mě tolik neoslovil.
Krásná odpočinková četba pro ženy, ve které nechybí tajemství, láska, závist, nenávist, ztracené dítě, šlechtický rod a jeho kletba a dům, ve kterém prý straší.
Kate Mortonová rozehrála příběh, který začíná v Austrálii, ale pokračuje v Anglii a který vás provede třemi časovými liniemi, a jednou dávnou rodinnou historií.
Několikrát jsem se kochala plánkem na začátku knihy, však kdo by si nezamiloval anglické sídlo na břehu moře, s několika zahradami, tajemným bludištěm, tajnou zahradou a záhadným domkem na kraji útesu, který je opředen dávným tajemstvím.
Kniha si mě snadno získala, mám ráda styl Kate Mortonové, její příběhy se mi snadno čtou a dokážu si snadno zamilovat postavy, které pátrají v minulosti. Obdivuji její schopnost vykreslit prostředí, díky které se mi do příběhu dobře vžívá.
Pro mě to byla nádherná kniha pro chvíle pohody, se správnou mírou tajemství a lásky.
Těžko napíšu originální komentář, byly tu už zmíněny snad všechny klady i zápory tohoto díla. Já se připojuji k nadšeným čtenářům a když jsem četla zde několikrát citovaná slova o pocitech z dobré knížky, která zazněla v epilogu, cítila jsem přesně ten zmiňovaný smutek a lítost, že kniha skončila.
Je zajímavé, že takový typický americký román napíše právě Švýcar. Kniha má klasické znaky společenského románu, americké maloměsto, rodinné vztahy, vztahy mezi obyvateli, veřejná tajemství, láska, přátelství, závist a nenávist. Ústředním motivem je detektivní zápletka a hlavně láska. Příběh je ozvláštněný zákulisím z knižního průmyslu a humornými vsuvkami přehnané péče maminky vypravěče. Zatímco většina knihy se odvíjí celkem pomalu a odhalení jsou pozvolná, posledních 100 stran je smrští zvratů, kdy už si člověk není jistý nikým a ničím.
Já jsem velice spokojená a děkuji mým oblíbeným čtenářům, díky nimž jsem se ke knize dostala. Těším se na Baltimorské, které si dám do seznamu.
Příjemná změna, pokud jste již plni severských nebo amerických thrillerů, tento příběh odehrávající se v Itálii by pro Vás mohl být to pravé.
Poměrně rozsáhlá kniha, ale velice napínavá, bez hluchých míst, chytila mě od začátku do konce. Ústřední dvojice je poněkud kontroverzní, spojení dvou lidí se závažným traumatem, by se mohlo zdát až příliš, ale funguje to. Zápletka postavená na konspirační teorii, jestli je něco takového jen zlomečkem pravda, tak lepší nevědět... Možná trochu neuvěřitelný závěr, ale co jiného bychom čekali od thrilleru - chceme napětí, spád, akci a skoro nepřemožitelné hrdiny, kteří bojují za pravdu a kterým držíme palce, aby to dokázali.
A to tato kniha určitě splňuje.