aydam
komentáře u knih

Příjemná optimisticky laděná jednohubka z Francie.
Svérázná a moudrá babička Antoinette by si zasloužila větší prostor.
"Kdyby tvoje snachy věděly, že je srovnáváš se slepicemi..."
"Láska je motor, který jede úplně sám, když člověk najde toho pravého..."


Bezvadná kniha o odvaze, touze po spravedlnosti a síle, postavit se svým démonům!
Z holek se tu nedělají žádné blbky a příběh promlouvá moderním jazykem k dnešní generaci o tématech, která jsou aktuální (těžkosti dospívání, znásilnění, sexuální orientace, láska).
Od 12 let


Milý příběh... A jak se pěkně hašteřili :-)
Životní pravidlo: Co je v odpadkovém koši, patří všem.


Třeskutě vtipné vyprávění to tedy nebylo. Místy velice smutné.
Že by Martin se Smrtí kdovíjak kamarádil, to se říct nedá. Pořád jí nadává a snaží se jí vyhýbat. Až v závěru dochází k jakémusi smíření.


Bezprostřední dojmy: "To si dělá srandu, že to ukončí takhle!?"
Napínavé až do úplného finále.


Na šestačtyřiceti stránkách se stane spousta dobrodružství.
Yakari je hanbář - svlékne se tu jen do bederní roušky.


O tom, že přestěhovat se do města není vždy perfektní. Nakonec to Mája vyřešila. Je to šikulka :-)


Velice povedená knížka pro děti, kde se dozví, kdo žije na stromě i pod ním, i to, co veverky rády baští. Text je doplněn o krátké verše a hledačky zatoulaných oříšků.
"Jak vysoký je strom, tolik přátel v něm máš."


Posmívat se a urážet někoho se zkrátka nemá. Ilustrace jsou moc pěkné.


Je mi líto, že jsem se musel se Sandrou, Jeanette a Kerstin rozloučit. Byly mi sympatické. Příběh byl naprosto strhující, napínavý a vygradoval až do neodhadnutelného závěru. Zároveň neměl žádná hluchá místa a zbytečně dlouhé popisy krajin, interiérů... Měl jsem pocit, že snad s každou přečtenou padesátou stranou se vše otočilo a vyvíjelo se dočista jinak.


Opět velice krásný a milý příběh (nejen) pro děti.


Žádná sladká, ulepená "pusinková četba", nýbrž laskavý příběh s napínavou zápletkou.
Je pravda, že se hlavní hrdinové moc nehandrkovali, ale jejich vzájemné poznávání se pěkně gradovalo a okořeněné bylo tu a tam šibalskou poznámkou jednoho z aktérů.
"Kde je smích, je i radost. A kde je radost, tam je i láska."


Moc mě to nebavilo. Prostě "Kocour Bob" je jen jeden.
