b.such komentáře u knih

(SPOILER) Bohužel jsem asi měla na základě recenzí přílišná očekávání.
Četlo se to snadno, ale celé to bylo strašně polopatické. Hlavní postava zažívá sexismus a všechno nám neustále vysvětluje. Není tam žádný prostor pro samostatné přemýšlení čtenáře, žádná důvěra v něj, že si dokáže udělat své závěry.
Postavy podle mě nebyly dobře koncipované. Kromě jedné, naprosto vedlejší, nemají žádný vývoj, jsou absolutně černobílé. Hlavní postava sice zažívá neskutečné příkoří, ale nikdy nepochybuje, neuhne, proto mi připadala naprosto statická a nepochopitelná. Všechna její rozhodnutí jsou dobrá rozhodnutí, jen „špatné“ postavy kolem jí hážou klacky pod nohy.
Přišlo mi na škodu, že od začátku se tam mluví o tom, že si nedokáže vytvářet přátelství. Nikdy ale nevidíme žádnou její stránku, proč by tomu tak bylo. Všechny „dobré“ postavy ji mají od začátku rády, „špatné“ postavy ji od začátku nesnáší. Na konci knihy se spřátelila s mnoha lidmi, ale nikdy nevidíme, co se v ní změnilo, nevidíme ani, jak tato přátelství navázala. Vyprávění nám jen řekne, že se stali přáteli. Stejně tak v podstatě nemá problém vyrovnat se s mateřstvím, i když se matkou stát nechtěla. Tady byl taky prostor ukázat nějakou její šedou zónu, ale to se neděje.
Postava dcery byla taky docela zklamáním. Přesně zapadala do stereotypu geniálního dítěte, které svou upřímností dospělým otvírá pravdu. Ale tuhle postavu už člověk viděl a četl tolikrát.
Obecně jsem byla i zklamaná z pojetí chemie a vědy. Tolikrát se tam říká, že láska je chemie, život je chemie, atd., že už to bylo trapné. Hlavní postava se ohání podrobnými poznatky z moha různých vědních oborů, umí všechno vysvětlit, všemu rozumí. To mi přišlo velmi nerealistické, zvlášť na tu dobu. Každý člověk, i geniální člověk, má nějaké limity, co dokáže pojmout. Navíc sama trpí chemofobií, když vyhodí plechovku polévky do koše, protože jsou v ní „chemikálie“. Jako by nám celou knihu nevysvětlovala, že všechno jsou „chemikálie“!
Celkově myšlenka, že „pokud člověk ví, jak něco funguje, umí to“, mi přišla velmi scestná. Přistupuje se tak k vaření, ale navíc tam byla jedna velmi absurdní scéna s veslováním, kdy hlavní postava pochopí vědu, která je potřeba k veslování, a najedou umí veslovat.
Konec byl přeslazený, vlastně ani tolik nedával smysl, aspoň jsem byla ráda, že mám knihu za sebou :-)