bábuška komentáře u knih
Thrillerům se vyhýbám, u této knihy jsem udělala vyjímku. Hrdinka skoro na všech stránkách hledá přítele, který se od ní tajně odstěhoval v době její služební cesty. Zajímavější byl pro mně závěr knihy a tím i poučení, že obdobný druh literatury už nemám vyhledávat. Rostla jsem prostě na klasické literatuře.
Líbil se mi romantický obal, byla jsem zvědavá a tak jsem si dvě knihy vypůjčila v knihovně. První díl nebyl, ale nijak to neuškodilo. Příběh to byl jednoduchý, takový dovolenkový, ale přečetla jsem poctivě obě knihy. Ale v paměti mně neutkví.
Tohoto brněnského autora mám ráda, ale tentokrát jsem mírně zklamaná. Příběh bez zápletky, jen popisování práce vyšetřovacího týmu. Oproti příběhům se Stanislavem Berkou celkem nudné čtení. Ať mi pan Češka promine.
Měla jsem jinou přdstavu, kniha mi nic zajímavého nepřinesla.
Hodně drsné čtení, četla jsem dlouho. Lituji malých dětí, které místo soucitu a láskyplné náruče našly pravý opak. Potom se nelze divit, když takové dítě hledá svou biologickou matku. I jednání úřadů je zarážející. Nemohu víc posoudit, nikdy jsem se s podobným případem nesetkala
Devadesátiletá stařenka vzpomíná, jak ve třinácti letech byla nucena odejít sloužit do daleké Vídně z chudé chaloupky v Banské Štiavnice. Z mého rodného jihočeského kraje chodil do Vídně také velký počet děvčat i chlapců, nejen do služby, ale i do učení. Kniha mě nijak neoslovila.
Rodinný příběh hodně pracovně vytížených rodičů. Jediná dcera se profesionálně věnuje atletice už od mládí, proto už v patnácti letech odchází do školy s internátem, kde trénuje a získává různá ocenění. Pak ale přijde úraz, zanedlouho po něm druhý a se sportovními nadějemi je konec. Mezi tím proběhl rozvod rodičů, což dívka těžce nese. A teď nevím, zda je citově labilní, nebo rozmazlená, ale nejprve začne s cigaretami, potom lehčími drogami, nakonec bere vše, co se jí podaří sehnat, až končí v nemocnici. Rodiče mezitím žijí už své vlastní životy, ale dcera je donutí k návratu do původní rodiny. Autorka se hodně věnovala popisu stavů při předávkování drogami, to zřejmě mělo být varování pro mladé čtenářky.
Autobiografický román anglické dívky, která se provdá za Čecha Pavla Kavana a po válce se odstěhuje do Prahy. Až během všedních dnů se teprve ukazují jejich rozdílné povahy, Pavel sice pracuje v diplomatických službách, ale okamžitě vstupuje do KSČ a je úplně zahlcen budováním socialistických šťastných zítřků, že zcela přehlíží nedostatky na všech stranách. A pokud se něco nevede, nevraživost pocítí hlavně jeho mladá žena. Ta se velice těžko sžívá s poměry v nové vlasti a prubířským kamenem se stávají padesátá léta kdy padají hlavy nepohodlných, i Pavel uvízne v této síti a ač nevinen, (stejně jako ostatní), je odsouzen na 25 let žaláře. Nedostatek peněz, dvě malé a stále nemocné děti, práce v těžkém průmyslu a stálé sledování bezpečnostními orgány, to vše neprospívá jejímu zdraví. K tomu je zcela odříznuta od své rodiny v Anglii a v Praze má jen pár přátel, kteří jsou na tom jako ona. Pavel získá amnestii pro těžké onemocnění, ale ani kruté zacházení ve vězení ani nespravedlné odsouzení jej nepoučí a stále je věren Straně a vládě. Brzy umírá a Rosemary vychovává své dva syny, stále více v nedostatku než v dostatku. Přichází Pražské jaro a posléze vpád spřátelených vojsk v roce 1968, pomáhá synům a jejich přátelům v rozšiřování samizdatových tiskovin a těsně před volbami začátkem sedmdesátých let tajně přechází hranice a vrací se domů do Anglie, mezitím už je na ni v Praze vydán zatykač. U jejího manžela jsem nepochopila po jeho zkušenostech, neustálou naivitu.
Naprosto depresivní kniha, ale pravdivá. Mladá vdova se třemi dětmi, sice v dobré pracovní pozici, ale se šéfem, který nesnese pomyšlení že není středobodem světa, na druhé straně uštvaný doktor pohotovostní služby. A taky si mi znovu připoměl nepříjemný pach pařížského metra. Ti dva jako by se měli setkat, ale nikdy nevěř kartářce! Konec otevřený, opíši pár řádek z konce knihy. " Kdysi by možná bojoval. ale teď už ne. Přichází chvíle, kdy je cena příliš vysoká. Překračuje možnosti. Kdy je třeba hru vzdát, přijmout porážku. Přichází chvíle, kdy už nemůže klesnout hlouběji."( Možno použít i v ženském rodě.)
Po knihách s válečnou tématikou jsem pro zklidnění sáhla mezi starší vydání detektivek Inny Rottové, kterou mám velmi ráda. Není tam mnoho krve ale převažuje logické myšlení. V tomto příběhu se setkávají tři stěžejní osoby, muž v důchodu, jeho dávná kamarádka a mladá studentka. A všichni mají své malé tajemství. Klidné pohodové čtení, kde ale napětí nechybí.
Velice hezký příběh, místy trochu kostrbatý překlad, raději čtu v originále. Přečetla jsem knihu během dvou dnů, četla se pěkně, je to taková oddychovka po četbě náročnější knihy. Smutný příběh opuštěné ženy, jakých je u nás víc než dost. Možná by i některému muži prospělo, kdyby si takový příběh přečetl!
Doporučuji k přečtení každému záhadologovi. V první části této knihy navštívil autor rozsáhlá podzemní výzkumná prcoviště amerického leteckého výzkumu. Studiu toho, co by mohlo být v daleké budoucnosti jsem moc nerozuměla, byo tam hodně tehniky. V další části se autor opět vrací k prvním Vzpomínkám, ovšem jeho cesty do Indie mě zcela zaujaly, tam jsem se dočetla mnoho nového. Není to kniha zábavná, ale dost poučná.
První část knihy mě místy i pobavila i když donášení mezi studenty mě zase mírně rozladilo. Fandila jsem klidnému dějepisáři a hlavně spravedlivému a chytrému soudci Vilému Černému. A ve druhé části knihy mi jej bylo líto, když zjistil že ve zbožňované manželce ztrácí víru v její pravdomluvnost. Všechny situace té doby byly popisovány zcela pravdivě.
Na tuto autorovu prvotinu jsem byla hodně zvědavavá. Těch prvních pár kapitol mi připadalo, že kniha bude o něčem úplně jiném. Větší část knihy se věnovala rozjímání mladého kněze zda se v určité situaci zachoval správně, či naopak, rozhodně mě ta část nijak nezaujala. Teprve od 32. kapitoly začala být kniha hodně zajímavá, přestože tam bylo hodně krutosti a po dočtení zůstalo ve mně hodně smutku. Oproti knize 'Nedosáhneš na dno' byla tato o mnoho slabší.
Touto knihou se vracíme k bratrům Nolanovým, je to vlastně první část jejich příběhu, který pokračoval románem Jezero snů. Četba je to příjemná, lehká, opravdu odpočinková, je v ní i trochu humoru, hlavně obava starších mládenců z pevných svazků. Kladem je láskyplný vztah k osiřelé malé neteři Holly obou starších bratrů.
Tak jsem si pěkně zavzpomínala na krásnou dívku s krásným hlasem, později zcela záměrně zapomenutou a ve vzpomínkové knize se setkáváme s nezatrpklou starší skutečnou dámou. Ještě že si můžeme její nejhezčí filmy stáhnout a občas se jimi potěšit.
Dívka, jejíž snové představy jsou zachycované štětcem na plátno a na druhé straně stárnoucí malíř abstrakce. Vzájemné, až chorobné vzplanuti mezi oběma umělci se neohlíží na ty v jejich okolí, kterým třeba nechtěně ubližují. Zcela propadlí své lásce společně vytvářejí obrazy svých duší. A kolem nich se stahují přízraky začínajících podob druhé světové války, ona Angličanka, on Němec se židovskou exmanželkou a synem, Evropa se mění a tím se mění i láska této dvojice, která končí smutným rozchodem.
Tentokrát se v knize vyskytly dva odlišné případy. Opět naši známí 'vraždári' řeší soupeření nočních klanů , jejich přestřelky a podrazy. Druhá linie se zabývá minulostí dvou bývalých spolužaček, jedna , ta kdysi obyčejná, zazáří ve světě módy, ta druhá, kdysi premiantka, se stane ředitelkou gymnázia, ovšem je obětí domácího násilí. Případ nekončí dobře, přetrvávající závist vítězí, ale trpkost zůstává.
Jedna část příběhu nás zavádí do Němci okupované části Francie za demarkační linií. Na zámek de Savigny dochází vysoký nacististický důstojník Otto von Rheinhardt a majitelé zámku žijí v představě, že jsou pod jakousi ochranou. Jsou na zámku dvě osoby,kterým se nelíbí německá nadřazenost, a sice mladší syn a manželka staršího syna, angličanka Katrin, kteří se zapojí do práce v odbojové skupině. Na sklonku války jsou majitelé vystěhováni a zámek je zabrán pro německé velitelství a posléze jsou z něho vyvezeny všechny umělecké předměty. Jako mnoho jiných nacistických důstojníků si i Rheinhardt změní jméno a zmizí v Jižní Americe i se svými poklady.
V další části příběhu se dá vnuk majitele Guy de Savigny do hledání ztraceného majetku a tím i po viníkovi s novou identitou Otto Brandt. Ten se usadil v Karibiku na malém ostrůvku Madrepora, kde bohatne díky obchodu s kokainem. Ovšem má krásnou dceru Lily, do které se Guy zamiluje. Je to náklonnost oboustraná a Lily postupně zjišťuje okolnosti jejich bohatství. Její otec ale umírá na zhoubnou nemoc, takže trestu za válečné hříchy uniká. Odcizené kulturní bohatství se vrací původním majitelům do Francie, obchod s drogami je na Madrepoře zlikvidován a Guyovi a Lily nestojí nic v lásce i společné cestě .
Popisovaná část z válečné Francie je velice poutavá, v druhé části je více dobrodružství a lásky, ale jako celek je kniha velice hezky napsaná a čtivá.
Opět jsem přešla na jiný žánr. Má oblíbená autorka nám zase předestřela příběh venkovského děvčete, které hledalo na studiích ve městě zapomnění na dětskou lásku a setkává se na jedné straně s násilím, na druhé pak příjemný pracovní kolektiv, prostě 'jako jedna rodina'. I tam se setkává občas s nepříjemnými situacemi, potkává i velikou lásku po níž následuje rozčarování, ale vše končí dobře.Tato kniha vyšla poprvé v roce 2005, proto se mi zdá trochu slabší, než ostatní romány pozdější doby. Ale čtení je to pohodové, přesně jak jde život, žádná nadsázka.