Slúžka
Hana Lasicová
Autorka tentokrát prináša príbeh, ktorý sa odohráva v období rozpadu rakúsko-uhorskej monarchie. V tom čase odchádzalo množstvo mladých dievčat (často nedobrovoľne) do Viedne, medzi nimi aj Anka, nemanželské, všetkými odstrkované dievča z Banskej Štiavnice, ktoré začne slúžiť ako pomocnica vo vysokopostavenej viedenskej rodine. Otázkou je, či dokáže zvládnuť nielen množstvo otrockých pracovných povinností, ale aj stratu domova a svoje menejcenné postavenie v spoločnosti. Okrem toho na ňu ako na mnohé slúžky čakajú pokusy zvodcov z vyšších kruhov, ktorí sú ochotní sľúbiť hocičo, aby si mohli užiť s naivnými dievčatami túžiacimi po lepšom živote.... celý text
Romány Pro ženy Literatura slovenská
Vydáno: 2013 , EvitapressOriginální název:
Slúžka, 2013
více info...
Přidat komentář
Nejdřív jsem viděla film a byla jsem zvědavá na knížku podle které to vzniklo. Doufala jsem v trochu větší rodinou ságu, kterou to není. Vlastně nahlížíme do vnitřního světa osoby, která byla ve svém životě přehlížena.
Příběh dívky/ženy, která téměř celý život prožila jako služebná a na sklonku svého života vzpomíná, zvažuje, jaký vlastně byl... určitá roztěkanost, vracení, opakování, rozpomínání a nová doplnění toho, co již bylo napsáno mi přijde naprosto uvěřitelné pro noční vzpomínání 90 leté ženy. Zajímavý exkurz do života sloužících a honorace. Pokud jste viděli i film Služka nečekejte stejný příběh, je to opravdu jen volně na motivy této knihy.
Celkem čtivě napsaný příběh jedné služky ze začátku 20. století. Těžká situace dívek, které neměly peníze ani dobrý původ ani žádné rodinné zázemí a musely se samy nějak uživit... Líbil se mi popis zvyků ve vídeňské šlechtické domácnosti na začátku 20. století.
Náhodný výběr z knihovny mi nakonec udělal radost. Kniha je popisovaná z pohledu staré paní, vzpomínající na svůj život v mládí, kdy dělala služku v panském domě ve Vídni. Zajímavý pohled prosté venkovanky na tehdejší život a zvyklosti v souvislosti se dvěma válkami. Únavné a zbytečné mi připadají ty části, kde se stará paní lituje a smiřuje se s tím, že brzy zemře. Příběh má podle mě velký potenciál (moc zajímavého sama hlavní hrdinka moc nezažije), ale není skoro vůbec rozepsaný. Budilo to ve mě realitický dojem, jako by příběh opravdu vyprávěla nějaká stará paní. Bylo to čtivé a rychle to uteklo.
Takřka na den přesně před rokem jsem shlédla v kině filmové zpracování Služky, které se mi opravdu velmi líbilo. Po knize jsem tedy sáhla až po roce a těšila se, jak si film znovu připomenu. Nestačila jsem se divit. Kdyby na obálce nebyl záběr z filmu, který nás utvrzuje, že se skutečně jedná o knižní předlohu k filmu, domnívala bych se, že se jedná o úplně jiné dílo, jež nemá s filmem nic společné. Opravdu tak rozdílné příběhy film a kniha nabízí.
Zatímco ve filmu odchází mladičká Anka sloužit do Prahy, v knize se naopak vydává do služby do panského domu ve vídeňském Hietzingu. To je jen první z celé řady věcí, v čem se filmové a knižní zpracování rozchází, těch věcí je mnohem víc, spíš by se dalo říct, že jsou to dva rozdílné příběhy. Filmaři se knižní předlohy drželi jen velmi sporadicky, spíše vůbec ne.
Příběh jako takový má obrovský potenciál, zajímavé, poutavé a silné, emocionální téma. Bohužel to, jakým stylem je nám prostřednictvím paní Lasicové předložen, ho degraduje na strašně nízkou, troufám si říci až mizernou úroveň.
Snad to byl záměr autorky, kniha je koncipována jako retrospektivní, strašně chaotické vyprávění staré Anky, vracející se během jediné noci myšlenkami na svou službu ve Vídni, ve které strávila bezmála třicet let. Příběh je nám podán nesmírně únavnou, chaotickou formou, kdy o sobě Anka mluví hned v první osobě a v zápětí ve třetí, neustálé opakování již podaných informací, přeskakování v čase ve vyprávění příběhu i vracení se do aktuální přítomnosti. Celý příběh nás donekonečna provází věty typu „A ještě si vzpomínám,“ „A ještě jsem zapomněla říct,“ „A ještě říkal,“ „A jednou,“ a další, neustále se opakující věty. Opravdu úmorné čtení. Pokud to byl záměr, nejsem si jista, zda se podařil a příběhu prospěl, řekla bych že spíše nikoli.
„Dnes je poslední noc. Klopačka bude odteď odbíjet každé čtyři hodiny, až do rána.“
Z filmu jsem viděla jen ukázky a doteď nechápu, co má společného s knihou. Na styl psaní jsem si musela zvyknout, ale pak už se mi kniha četla dobře. Sice to bylo hodně útržkovité, ale myslím, že se autorce podařilo vylíčit jeden smutný osud.
Je nemožné zavděčit se všem, ale mně se kniha líbila. Nezdála se mi tupá, naopak velmi osvěžující, a to právě díky skákání v čase, kterému tu někteří spílají. O filmu jsem nevěděla, podívám se.
Je to taková romance, hodně myšlenkových pochodů, k odpolední kávě ideál.
Skvelá kniha. Film bol tiež zaujímavý, len škoda, že sa nedržal knihy a bol pozmenený.
Zklamání. Viděla jsem nejdřív film a pak jsem četla knížku. Zajímavý příběh ale napsaný zvláštním jazykem. Přeskakováni v čase bylo únavné.
Kdyby to slo,dala bych knize tri a pul hvezdicky.
Co me nebavilo - monotonni intermezza, kdy se autorka vraci k vypraveccine pritomnosti.
Ze stylu vypraveni jsme byla taky rozpacita. Plynuti vyoraveni se docela povedlo zachytit, ale nekdy to bylo dost zmatecne. Pokud to byl zamer, pak ok, ale prislo mi to zbytecne.
Co me naopak bavilo, bylo prostredi, moznost nahlidnout do zivota sluzebnych, kontrasty. Je mozne srovnat vidensky zivot Anny s jeji domovinou v Banskej Stiavnici, Annu a Lizu, zivot sluzebnych v tomto dome a u chudsich panu, tovarnicky, lehke zeny... Ruzne pohledy na moralku. Bohatstvi a chudobu. Naivitu a protrelost... Bavily me i ty otazky, bez vnucene odpovedi: je takto prozity zivot sustojny, k necemu dobry, nebo promrhany a zbytecny?
Nakoukla jsem i na trailer k filmu Sluzka, ktery mel byt natocen podle teto knihy. Kdybych nevedela, ze scenar je take z pera pani Lasicove, rekla bych si, ze autori filmu videli z knohy leda anotaci, a to jeste z rychliku... Ale film tu nehodnotime. Kniha mela neco do sebe a mela jsem chut se k ni vracet. Takze slusne tri hvezdy.
Stará paní vypráví svůj příběh, kdy za doby mocnářství sloužila u bohatých lidí. Ve vyprávění skáče sem a tam. Kniha je hodně pocitová. Půjčeno z knihovny.
Zklamání. Téma příběhu znělo hodně zajímavě, ale zpracování se mi nelíbilo. Vypravování staré ženy "bez ladu a skladu". Z tématu se podle mě dalo vytěžit daleko víc.
Moc se mi líbilo. Neobvyklé prostředí a moc zajímavý pohled na dobu..na války. Viděla jsem film, tak jsem byla zvědavá a je na tom přesně vidět, jak se všude, kde se dá doplňuje téma LGBT, jen aby tam bylo. V předloze absolutně není. Ve filmu se tváří, jako kdyby to bylo ústřední téma..
Toto mi absolútne nesadlo, od štýlu písania až po príbeh. Pritom film sa mi celkom páčil. Samozrejme, nepočítala som s tým, že to bude ako film, to je jasné, a vedela som, že mám čakať emocionálne absurdnosti, v tej dobe považované za bežné. Ale toto predčilo moje nervy.. Mala som chuť "vymáchať" väčšinu tých ľudí v studenej vode, nech sa zobudia z celej tej malomeštiackej obmedzenosti - a ešte sú na to hrdí! Že dieťaťu od útleho malička vtlkali do hlavy ako musí svojím životom odčiniť to, ako sa narodilo. Že nemá právo byť milované a musí opustiť všetko čo pozná aby očistilo od hanby ostatných?!?!? WTF??! A čo ten starosta čo nechal ženu s dieťaťom? To sa nepočíta?! Lebo len žena je vinná, a dieťa môže úplne za všetko, lebo sa nevhodne narodilo, a dokonca živé?? Odmalička psychicky týrať a ponižovať, keď 5-ročné dievčatko ani nevie čo znamená "vydať sa", ale načo aby to vedela, aj tak nemá šancu.. je to sprosté a kruté! Ľudská hlúposť je ozaj nekonečná. A to je len jeden príklad. Dávam 2*, lebo to vo mne vyvolalo toľko emócií. Čo sa týka štýlu písania, rozumiem, že je to slovami veľmi starej pani, no veľa vecí sa tak často opakovalo a "ešte som zabudla.." a toto bolo vlastne inak..a čo ďalej? Toto.. " veľa takýchto slovných a dejových zvratov (niečo sa popise a potom sa to poprie alebo zmení), že potom si ani nie ste istí či to tak bolo, či nie.. a toľkokrát použité slovo "bastard" na jednom mieste..", to som ešte nikde v živote nevidela. Chápem, že jej to stále vtlkali do hlavy, no bolo to pre mňa neuveriteľne frustrujúce. Všetka česť Anke, že si dokázala v celom tom nešťastí nájsť nejaké šťastné chvíle. Ešte jedna pozitívna vec, veľmi sa mi páčila postava Lacibáčiho. Som emočne vyčerpaná, a ako by niekto povedal "toto chce panáka.."..ufff ... hádam netreba dodávať, že som veľmi vďačná, že žijem v tejto dobe.
Téma knihy se mi líbilo, až na opakování se mi líbilo i zpracování, kniha se četla dobře. Ale byla na mě moc útlá, uvítala bych téma mnohem víc rozpracované a zajímavý by byl určitě příběh Anny i v pozdějších letech. Proto nakonec dávám jen tři hvězdy, i když jsem uvažovala i o čtyřech. Ale chápu, že to mělo odpovídat vyprávění staré paní během jedné noci. Je to taková jednohubka :-)
Příběh je hodně zajímavý, ale způsob napsání je hodně zvláštní. Trvalo mi dlouho než jsem to vůbec přijala.
...přeskakování v čase... ani stálé opakování vět mi nevadily...pracovala jsem v domově pro seniory...lidé v tomhle věku tak mluví...knížku jsem četla potřetí...líbila se mi moc
Útlúčká knížečka a přesto mi dala zabrat....
Neustále opakující se věty, to bylo něco tak častého až jsem měla pocit, že čtu slohovou práci středoškoláka... Nicméně vhled do toho jak to chodilo "za císaře pána" byl zajímavý, ale místy mně ač jsem se branila rozčilovalo, že jen proto, jak se někdo narodil se zlatou lžičkou v ústech, mohl na lidech chtít cokoliv, říkat jim cokoliv, chovat se k nim jakkoliv....
Hrozné, každý člověk má svou důstojnost a cenu.
Štítky knihy
Vídeň zfilmováno Slovensko, Slovenská republika Rakousko-Uhersko romantika služky, služebnéAutorovy další knížky
| 2013 |  Služka |
| 2020 | Šťastné náhody |
| 2011 |  Pravdivý příběh lži |
| 2013 | O dcerách a milenkách |
| 2014 | Všetko o mojom otcovi |
Je to o neviditelné osobě, která má ale stejně zajímavý život jako druzí. Takových přehlížených je mnoho, a proto tato kniha vede k zamyšlení.