bábuška komentáře u knih
Bylo to takové nenáročné počtení, ale s detektivkou to nemělo pranic společného.
Hodně smutná kniha, líbila se mi, přestože jazyk je trochu zastaralý.
Překrásná kniha o radostech a strastech slavného Jindřicha Mošny.
Díky této knize jsem přežila mou první cestu letadlem. Tedy při jejím čtení.
Jsem dost zklamaná. Chybí mi postava soukromého vyšetřovatele Stanislava Berky s pěkným detektivním případem. V této knize zůstal plukovník Motl se svým týmem, pachatelka se přiznala už na stránce 48. a pak až do konce knihy se prověřují svědci, kteří stejně nic neví, sepisují se hlášení a upřesňují paragrafy. Dočetla jsem se sebezapřením. Asi tomu, co můj oblíbený pan Češka tentokrát napsal, nerozumím.
Báječně jsem se při čtení bavila, ten další díl se mi už tolik nelíbil.
Tento román vycházel ve čtyřicátých letech na pokračování v časopise Hvězda paní a dívek.
V jaké době byly tyto knihy psány, o takové době vypovídají.
Přečetla jsem celou pentalogii, potom uložila do zadní části knihovny, ale asi hodně
dlouho po ní nesáhnu znovu. Sice jsou popisovány včechny smutky, překážky a trápení, ale připadá mi to celé hodně vyumělkované a neskutečné.
Dříve těžko dostupná kniha, nejdříve jsem ji měla vypůjčenou, později vyšla ve slovenštině, to bylo radosti. Když jsem nyní viděla film Ranhojič, hodně mi to připomělo a já v té mé staré knize znovu zalistovala.
Patří mezi mé nejoblíbenější dětské knihy. Taky chudák podle toho vypadá.
Knihu jsem zdědila po mamince, ale četla jsem ji už dříve a víckrát. O první světové válce se už dávno nepíše, ale neškodí si občas tuto nešťasnou dobu připomenout.
Patří mezi mé poklady, mohu doporučit těm, kdo milují Marii Fischerovou-Kvěchovou. Její ilustrace jsou nádherné.
Vlastním celé čtyřdílné vydání z r. 2009 a přestože děj začíná už v r.1920, je to psáno s takovou láskou k chudému domovu, rodičům, kraji kde se narodil ... K tomutu spisovateli nám zůstává jen úcta a poděkování.
Moje kniha je vydaná v roce 1946 a je nejen pro děti. Jsou v ní vzpomínky na rodné podzvičinsko a na jeden rok života stárnoucích rodičů, jejich synů a malé vnučky.
S mnoha myšlenkami autorky musím souhlasit, kdo nepoznal osobně roky minulé, nedokáže ani snad pochopit. Úsudek ať si pak udělá každý sám.
I kdysi nastudování muzikálu v Karlínském divadle bylo vynikající, a film s Petulou Clarkovou si občas pustím. Je to krásný příběh.