Badun komentáře u knih
Zajímavá publikace, kterou tvoří z velké části deník pilota Otto Hanzlíčka, který opustil vlast v roce 1939. Přes Polsko a Francii se nakonec dostal do Anglie, kde bohužel zahynul v řadách RAF. Zajímavé jsou zejména jeho kritické názory na důstojníky a generalitu v odboji, což zaznívá i z jiných vzpomínkových knih, ale tím že je to přepis deníku, tak je to o dost živější a kritičtější než vzpomínky psané po letech.
Výborná kniha o tom jak lze bojovat s tanky Tiger i ve slabším Shermanu, jak je těžké válčit v tanku bez podpory pěchoty, ale především o tom, jak žije obyčejný voják a co to znamenalo bojovat v tanku. Objeví se i kritika zabedněných důstojníků, kterých britský systém dokázal vyprodukovat nebývalé množství.
Trochu mi to připomíná špatné fantasy. Nejdřív je potřeba dát dohromady družinu různých profesí a charakterů, pak se vydat na cestu, něco zažít a splnit úkol. Asi bych to přečetl, kdyby to bylo dobře napsané, ale autorův styl se mi nelíbil. Postavy se chovají i jmenují trochu moc moderně, historie je sáhodlouze vysvětlována v rozhovorech hlavních postav, aniž by ten rozhovor měl jiný účel než vysvětlit čtenáři historické souvislosti. Neměl jsem na to trpělivost a odložil knihu ještě než se výprava vydala na cestu.
Tohle se panu Kalhounovi tak strašně nepovedlo, že se to ani nedá popsat. Moc postav, moc zbytečných vět nebo událostí co děj nikam neposunují, neslušná slova, v podstatě je to bez konce a i zápletku musí člověk hledat v záplavě “vaty”. Děti to nechytlo a i já měl problém jim to číst.
Kvůli koronavirové karanténě čtu všelicos co máme v knihovně a překvapivě mě Julia Quinn nesmírně baví. Dialogy jsou vtipné, zápletky inteligentní a občas se i skoro nahlas směju, že na mě manželka podezřele pokukuje. V téhle knížce mi akorát vadí, že ze Sebastiana udělala snipera, což je v napoleonských válkách nesmysl a navíc v předchozím díle zmínila, že sloužil u 18.husarského regimentu, čili jezdectvo. Ale to jsou jen drobnosti, které mi zábavu nezkazí.
Je to dobré, ale knihy jeho otce byly většinou o chloupek lepší.
Pamětí od našich členů RAF jsem přečetl už spoustu, ale tyto nabízí pohled na trochu jinou cestu do odboje i na působení v RAF. Velmi zajímavé a pro mě v mnoha směrech i objevné.
Od všeho trochu. Trochu vtipné, trochu nudné, trochu předvídatelné. Takové čtení do vlaku, co po přečtení nezanechá žádnou vzpomínku, ale na to aby cesta rychleji utíkala to stačí.
Není to špatné, ale nějak mě to nedokázalo vtáhnout do děje a měl jsem problém to dočíst. Ve srovnání s románem Exodus od Leona Urise, tomu chybí napětí. Obojí je o stejném tématu a psané v podstatě stejným stylem (hodně postav, každý odstavec o někom jiném), ale v přímém srovnání vychází Exodus o několik řádů výše i z informačního hlediska. Chápu že české prostředí v Mostech do Tel Avivu spoustu lidí zaujme, ale osobně mi to nestačí.
Je to trochu šité horkou jehlou. Celá záležitost s Julií je dost podivná a jen sám autor ví jestli se v tom neodráží rozvod, kterým procházel v průběhu psaní. Trochu mě to zklamalo oproti předchozím dílům, situace s Julií i Cristem je jen naznačená a nedotažená, jakoby to chtěl vyřídit co nejdřív a nezabývat se tím. U předchozích dílů jsem oceňoval i historické pojednání na konci, tady je jen něco málo o pretoriánech, což bylo už popsáno dříve a o Hispánii a místních kmenech vlastně nic. Ale snad se to v příštím díle zase zlepší. Každopádně i tak je to nadprůměrné čtení.