Bajadera komentáře u knih

První kniha o starověkém Egyptě, kterou jsem četla, hodně na mě zapůsobila. Fascinovaly mě popisy tehdejšího lékařství, třeba trepanace lebky podle skutečných archeologických nálezů. Některé scény jsem nechápala - třeba jak se může muž, byť mladý a nezkušený, natolik zbláznit do ženy, či spíše lepší prostitutky, aby kvůli ní zničil svou rodinu. Fascinoval mě příběh Haremheba, který se z generála stal faraónem a jeho divoké manželství s pyšnou sestrou faraóna. Kniha je velmi obsáhlá a je tam vícero příběhů, které stojí za přečtení.

4 10.05.2016

Na knihu jsem se těšila jako na pokračování Ve stínu arény a nezklamala mne. Na rozdíl od prvního dílu, který byl hodně soustředěný na dění kolem arény je děj rozvitější a zavádí nás na různá místa - třeba do Athén nebo do hor Tauru, ale stěžejní děj se odehrává v Efesu a pak boje Říma proti Mithridatovi, kde se odráží historické reálie té doby. Mně osobně se nejvíc líbily pasáže, které se týkaly přímo Brasidia, hlavně celá bitva u Chaironeie a události po ní, bylo to velmi dramatické a chytlo mě to za srdce. Docela příjemně mne pobavily i některé erotické pasáže a moje oblíbená je krásně romantická scéna s potápěním u vraku obchodní lodi. Dýchlo na mě z toho to moře a pobřežní vítr a večeře na pláži. Myslím, že kniha má opravdu všechno podstatné - napětí, lásku i politické a vojenské dění té doby, takže hodnotím plným počtem bodů.

1 10.05.2016

Kniha se četla dobře, s hodnocením trochu váhám. Ona vlastně zahrnuje dva příběhy - ten lučištníka Gwilta a malé Pendy se mi líbil a četla jsem ho jedním dechem. Pak se jim prolínal příběh majitelky hradu Maud a ten už mi nesedl. Jednak mi byla Maud nesympatická, neboť skoro nikoho neměla ráda a pak bylo očividné, do koho se zamiluje a jak to skončí. A já nemám ráda knížky, kdy dopředu vím, jak dopadnou. Ale jako oddechovku s klidem doporučuji.

1 04.05.2016

Velmi čtivá kniha, kterou jsem měla přečtenou jedním dechem. Moc se mi líbila scéna, kdy Brasidias nastupuje do arény proti dvěma soupeřům, která byla psána z pohledu diváků (majitele školy a jeho blízkých). Měla jsem pocit, jako bych to všechno sledovala z hlediště římského amfiteátru. Také jsem si oblíbila postavu Ziaky, která pracuje jako správkyně majitele gladiátorské školy. Její ne úplně přívětivý vztah s paní domu je popisován se vší úsměvnou realitou. Z našeho hlediska má velmi obtížné postavení a nechrání jí žádná práva, ale přesto se nelituje a její pragmatismus je mi blízký.

Nudnější pasáže byly pro mě popisy spojenecké války, protože ta válka se přímo v knize neodvíjí, i když její dopady - jako hry na počest padlého Luciova bratra nebo hry u příležitosti udělení římského občanství městu - na vývoj příběhu jistě dopad měly. Na druhou stranu, podstata příběhu se opravdu točí kolem hlavního hrdiny Brasidia a Longinovy gladiátorské školy, takže ty krátké nudnější pasáže ráda odpouštím a dávám plný počet bodů.

04.05.2016