bajeeeer
komentáře u knih
Pod skleněným zvonem
Sylvia Plath
Na chvíli se ocitnout v hlavě Sylvie Plath pod skleněným zvonem. Detailně popsány myšlenkové pochody zdravého člověka přecházející v jejich střípky člověka nemocného bez jasné hranice, díky čemuž sami začnete uvažovat, jestli jste ještě normální.
Mne soudila noc / Dopis Kláře
Valja Stýblová
Sáhla jsem po této knize v domnění (s mělkou znalostí o spisovatelce), že mě čeká nemocniční “pohodový příběh. Ale to, co přišlo, nazvu totálním psychem. A to už od první strany. Kompletně vtažena do problému jsem se cítila i po dočtení.
V obou příbězích hlavní postavy retrospektivně zpracovávají hrozná neštěstí, která se stala kvůli jejich chybám. Zatímco s medikem, který si uvědomoval, co dělal, jsem částečně soucítila, toho alibistického, slabošského, ukňouraného a karieristického komunistu, co všechno házel na druhé, jsem nemohla vystát :D.
Velmi čtivě napsáno, těším se na další knihu.
Den první a poslední
Heinrich Böll
Podle poznámky překladatelky předpokládám, že povídka byla napsána na autobiografických základech. Velmi se mi líbila forma, jakou je psaná, hlavní postava/vypravěč má skvělé postřehy. Na tohoto autora jsem narazila v knize Tomáše Halíka, takže jsem sledovala i katolickou linku, která tam byla v náznaku.
Modlitba je řeč víry
Otto Hermann Pesch
Kniha se mi líbila jako zdroj inspirace, ale také netradičního pohledu - německý teolog poskytuje hlubší vhled a boří zkostnatělé představy o formách modlitby a liturgii. Je mi jasné, že tenhle německý/západoevropský směr může zabydlené katolíky pobouřit, ale pro ty hledající a objevující je to velmi osvěžující čtení, tak jako zjištění, že to všechno nemusí být tak, jak se to dělalo dřív.
Druhá polovina knihy, mimo jiné věnující se meditaci, už byla pro mě méně fatálně objevná.