Bartovak komentáře u knih
Při čtení knihy jsem po celý čas nevěděla jaký názor si na ní mám vytvořit. Teď jsem ji dočetla a nemám slov. Vždy se bojím, že velmi chválené knihy mě zklamou, protože vždy mám trošku větší očekávání. Paní Mornštajnové se podle mě povedlo ale něco skvělého. Není to jen kniha plná krutosti holocaustu, ale právě života. Zaujalo mě proplítání generacemi a velmi citlivý styl vyprávění. Ovšem co mě nejvíce zaujalo byla Hanina homole. Každý ji bez pochyby má. Každá je originální, jinak silná, citlivá. Ale jedno mají homole stejné a to, že když se vyčerpá, rozbije už nikdy ten člověk nebude stejný... Příběh mě velice zaujal a určitě ho budu doporučovat. Protože jak už bylo zmíněno, Hana není vyprávění jen o krutosti Holocaustu, ale i krutosti života, které je mnohdy velice silné a nepředvídatelné, jako si právě vzít věneček na oslavě a nečekat nic zásadního...
Kniha pro mě byla velmi čtivá. Zajímám se o Baudelaira a obdivuji Baudelairovu sbírku "Květy zla", kterou mám přelouskanou snad 100x. Takže to byl další důvod proč se mi kniha četla tak dobře. Ponořit se do knížky, která je nejen skvěle napsaná, ale má i literární postavu o kterou se zajímáte, je prostě bezva počtění. Co už mě méně bavilo byla občas dějová linka, ale postupem času se mi to v hlavě rozleželo a beru to jako geniální tah autora. Možná je to matoucí, ale pro mě postupem času celkem logické vysvětlení, i když nemuselo by tam být těch dějových uzlů tolik. Co se týče hlavních postav nijak mi nevadily. Ovšem pravda je, že tato kniha nemusí sednout každému, protože je tam velmi vyobrazen Baudelairův naturalizmus. Ale za mě tato kniha rozhodně jo!