Barza
komentáře u knih

Podle mého čtenářského deníku jsem ji četla jsem jako dítě, ale nepamatovala jsem se na ni, však už je to 40 let. Teď jsem ji četla se synem a moc se nám líbila. Ilustrace Heleny Zmatlíkové jsou nepřekonatelné. Je to vyprávění o obyčejném životě očima mladého kocourka, což vede k mnoha komickým situacím. Doporučuji!


Sice je kniha určena pro čtenáře od 14 let, takže jsem přestárlá, ale stejně se mi to moc líbilo. Čtivé, děj se nevleče, chvílemi je i napínavý. Motivovalo mě to vyhledat si info o rodokmenu rodiny Sklodowskych i Curie a překvapilo mě, kolik příbuzných získalo Nobelovu cenu (Mariin bratranec pracoval v Petrohradě v laboratoři Mendělejeva, její dcera se vdala za amerického diplomata, který získal Nobelovu cenu míru, starší dcera s manželem šla v matčiných šlépějích a rovněž získali Nobelovku, Petrův bratr se s ním podílel na objevu piezoelektrického jevu). Jak tu v diskusi někdo správně poznamenal, proti skutečnosti jsou v knize drobné rozdíly (Mariin otec těžce nesl ztrátu manželky a vyhazov z diplomacie, proto propadl alkoholu, v knize zchudl díky riskantní investici - což na výsledku, že otáčeli každou korunu, nic nemění). Knihu jsem půjčila 14-leté sousedce a ta se od ní taky nemůže odtrhnout.


Moje prvni knizka od Vlastimila Vondrusky. Naprosto mi ucarovala, miluju historicke romany. Uz shanim dalsi. Sousedka je na tom podobne, neco mi pujci. Uz se tesim. Rozhodne doporucuji!!!


Po knihách od Vlastimila Vondrušky sahám ráda. Napínavé čtení, jen si člověk musí dávat pozor na jména. Určitě doporučuji!


Do knihy jsem se zvedave pustila v ocekavani, co mi nabidne autor Saturnina. Zklamana jsem rozhodne nebyla. Uz jen skutecnost, ze pripad je vyresen na prvnich strankach, ale vy to zjistite vlastne az na konci, me prijemne prekvapila. Hravost hlavnich postav je jiste zakladem zajimavych zapletek. Vyuziti jazykovych prostredku je skvostne! Ja si to po case rada prectu znovu.


Syn to přečetl jedním dechem, ale spíše proto, že četba byla menším zlem než anglická slovíčka. První díl nemáme. Mě kniha celkem bavila, ačkoliv nejsem cílová skupina. Asi ve 2/3 knihy jsem pojala podezření na pachatele. Ačkoliv jsem typovala správně, v závěru mě přesto překvapilo rozuzlení. Doporučila bych knihu spíše dětem 8-10 let.

Po knize Bílý indián o první cestě českého botanika Albrechta Vojtěcha Friče do Jižní Ameriky (mimochodem rovněž doporučuji!!!) jsem se zájmem a zvědavostí sáhla po Zloději snů. Jméno malíře Bohuslava Kroupy mi bylo do té doby neznámé. Kniha je psána velice čtivě, napínavě. Čte se o to lépe, že v ní čtenář vidí krajana, skutečně žijící osobu. Předčítala jsem synům před spaním a vždy byli nespokojení, že nemohu skončit v tom nejnapínavějším. Při čtení jsme si o příběhu i povídali, jak se kdo a proč zachoval apod. Navíc jsme se dověděli o dalším zajímavém Čechovi ve světě, který byl u nás ne zcela doceněný. Rozhodně doporučuji!!!


Ke knize jsem se dostala az vdospelosti, predcitala jsem ji detem. Synove se vzdy zlobili, ze koncim v nejnapinavejsim, jejich fantazie patrne jela na plne obratky, a to je ostatne dobre. Jen jsme byli smutni z toho, jak skoncil hlavni hrdina, ale i to k zivotu patri. Chvilemi mi prislo vypraveni lehce zdlouhave, ale jako diteti by mi to neprislo. Jeste jsem nasla v knihovne Minehavu od stejneho autora, tak se pustime i do ni.


Kniha ve mně vyvolávala poněkud rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem jsem sympatizovala s některými postavami, na druhou jsem chápala, proč se jiní chovají, jak se chovají. Je neuvěřitelné, jak velký vliv má na člověka jeho okolí. Poněkud těžký kus, ale četlo se to dobře.


Knížku jsem objevila až v dospělosti a předčítala dceři. Ta se nemohla odtrhnout. Příběh je lehce poetický, lehce naivní, s náznakem erotiky, kterou zřejmě dítě úplně nepostřehne. Nejen že od dětství znám písničku "Byl to Shane", ale na stejné téma má píseň i Věra Martinová "Jezdec z neznáma". Konec trochu do ztracena nabízí prostor pro fantazii. Hlavně, že dobro zase zvítězilo. Díky HTO za zajímavý komentář!!!


Koupila jsem ho synovi Lukášovi jako začínajícímu čtenáři. Přečetla jsem ho zatím se starším synem, četl vše sám. Příběh se líbil. Navíc se nám hodilo, že existuje i německá verze, jen se liší jmény (Lukáš/Linus, Fůňa/Fumo) a tím, co drak chrlí místo ohně (u nás horkou vodu, v němčině červenou omáčku - že by skrytá reklama na kečup?, stálo nás to nějaké body v testu, ale syn mohl udělat referát do němčiny). Děti používají program www.antolin.de, kde k přečtené knížce vyplní test a získávají body, učitelka jejich konta kontroluje, mohou ve třídě soutěžit.


Před několika lety jsme byli s dětmi v Archeoparku Velké Pavlovice, pak jsme viděli filmy Osada Havranů a Na veliké řece. Kluci si filmy sice už moc nepamatovali, ale já měla příběh o to barvitější. Předčítala jsem klukům před spaním nejprve Bronzový poklad a moc nás mrzelo, jak skončil. Ale i to k životu patří a v době kamenné se život s lidmi jistě nemazlil. Nyní došlo na Minehavu. Jak píše špulo, z pohledu 47 let, je příběh občas lehce naivní, ale i tak velmi čtivý a nám se moc líbil.


K této knížce jsem se dostala až v dospělosti, kdy jsem ji četla před spaním svým synům. Koupila jsem ji před časem při výprodeji starých svazků z knihovny. (V dětském oddělení jsem byla naposledy asi před 5 lety a nepříjemně mě překvapilo, že z edice KOD tam téměř nic neměli, proto jsem je začala skupovat po bazarech.) Předčítání vždy končilo nářkem: né, to je nefér, jěště kousek, teď je to zrovna nejnapínavější. Čtení to bylo napínavé, přímočaře jednoznačné a líbilo se nám všem.


Posledni dil trilogie Rumcajs-Cipisek-Manka. Vsechny pribehy z Rumcajse jsem znala z detstvi z vecernicku, podle kterych kniha vznikla, a z LP namluvenych Karlem Högerem. V Cipiskovi uz to bylo jen 50:50, polovina pribehu pro me byla nova. A z Manky jsem neznala nic. Je to napsano vemi pekne, aby tomu deti rozumnely. Jicinsko znam, mohli jsme si vypravet o mistech z pribehu, kde jsme uz s detmi byli, a to dalo cteni dalsi dimenzi.


Tak ja v detstvi vubec netusila, ze nejaky Kalle existuje. Teprve pri vyprodeji starych knih z knihovny jsem bez vahani sahla po knize z edice KOD a nezklamala jsem se! Nejprve jsem ji predcitala dceri a nyni znova synum. Urcite nam v knihovne zustane. Treba kapnu i na predchozi dily serie.


Knížku jsme dostali, první díl ani večerníček neznáme, předčítala jsem dětem. Ale pobavili jsme se náramně!!! Jen občas je třeba vysvětlit některé pojmy, což není na škodu, aspoň se dětem rozšíří obzory a slovní zásoba. Někde jsem zaslechla, že to namluvil Bolek Polívka, ať už je to pravda nebo ne, úplně ho slyším. Jeho hlas by se ke knížce hodil parádně. Doporučuji!


Nekdy je vazne neuveritelne, jak se clovek muze bez sveho pricineni, nekdy i proti svemu smysleni, jen v dusledku jednani jinych dostat do situace treba zradce. Ze ktere uz nemusi byt uniku. Nejen hlavni hrdinka, ale tez jeji sestrenice je dotlacena k nekterym rozhodnutim proti sve vuli. Takze vysledek je jaky je.


Knihu jsem ziskala pri vyprodeji z knihovny. Libi se mi babiccin nadhled, humor a akcnost. Jak dokaze situaci podat, aby se doslo k zadoucimu vysledku (Petrik neji spenat, aj.). Detem se taky libila.


Vzpominam, ze jsem jako dite jeden cas doslova hltala edici KOD. Pak jsem v bazaru objevila tento svazek. Kdyz jsem predcitala dceri, nemohla se dockat dalsiho pokracovani, jak byl pribeh napinavy. Spolu jsme si i poplakaly. Jen jedina scena se pro deti moc nehodi (popis uriznuti hlavy), ale pro vykresleni krutosti tehdejsiho sveta to asi je nutne. To jsem musela dceri ponekud vysvetlit. Od te doby, kdyz vidi v bazaru tri cerne pruhy, nevaha a kupujeme dalsi KODy.


Mam rady historicke pribehy Mistra Vondrusky. Tato kniha ponekud vybocuje z rady, ale zase je az neskutecne aktualni. Jak nekdo nize pise, narizeni z Sel-BruSel-Bru, jsou kolikrat vice nez absurdni a zhola zbytecna. Ale zase tamni urednici mohou vykazovat nejakou cinnost a svou potrebnost. Kdo pochopi satiru, tmu se kniha bude libit.
