Berti komentáře u knih

Ten retro humor člověka tak nějak hladí. Knížka je tak milý počin, že ti ani nevadí ji číst ve stoje v úplně nacpaný devítce. Naopak pak vidíš ve všech spolucestujících, co závodí na krátkou trať k neobsazenému místu, nějaký příběh. Nebo tetu Kateřinu.

25 14.11.2021

Je mi dvacet dva, takže se v hlavní hrdince nehledám ani nenacházím, knížka ale tak něžně a nenásilně plyne, že jsem ji otvírala ráda. Střet Prahy a vesnice, stejně jako mezigenerační komunikační šum, jsou takové literární evergreeny.

15 06.09.2022

Tuhle vodáckou bibli čtu vždycky mnohem dýl, než by se vzhledem k její délce slušelo. Proč? Nechci, aby skončila. Každou stránku do sebe vsakuju stejně, jako mé pruhované triko vsakuje pot na starém dobrém českém (v)oleji. Je úplně jedno, jestli tuto knížku čtete před vodou, po vodě (a za vodou) nebo nedej bože na vodě, důsledek je vždy stejný - začnete toužit po dalším a dalším vodáckém dobrodružství.

12 22.10.2020

Knížka, která v sobě skrývá mnohem víc, než se zpočátku může zdát. Přijmout lidi okolo nás takové, jací jsou, nemusí být vždy snadné. V každém z nás ale dřímá superhrdina. Jen má zkrátka mnoho různých podob.

10 14.02.2020

"Jeho oči opakovaly jen něco, co s jeho prací už nesouviselo, že tento popel bude nezničitelný a nesmazatelný: neshoří, protože už je sám zbytkem ohně, nezledoví, jen se promísí se sněhem a ledem, a nevyschne žárem slunce, protože už nelze vyschnout nad popel; nikdo z živých mu nebude moci nikam utéci; bude obsažen v mléku, které budou pít ještě nenarozená batolata, i v prsu, který jim jejich matky podají; zůstane v květinách, které se rozvinou ze svých lodyh, i v pylu, jímž je opylí včely; bude i v hlubinách země, kde se teprve mění zetlelé lesy v uhlí, a v nebeských výších, kde každý pohled lidských očí, znásobených teleskopem, narazí na nezbadatelný obal, kroužící kolem celého tohoto červivého pozemského jablka, v pohledu a dechu každého člověka; a kdo si napříště položí dotaz, z jakých látek je vzduch, který dýchá, bude povinen vzít v potaz tento popel; bude obsažen v knihách, jež nejsou ještě napsány, v končinách, kam ještě nevkročila lidská noha; nikdo se ho nezbaví; bude to dotěrný i laskavý popel z mrtvých, kteří zahynuli bez viny."

8 22.10.2020

Jeden můj kamarád vždy s opovržením v hlase říkal, že kdyby byl Kundera teď mladý, sedával by po večerech v baru někde u fildy a pozérsky balil studentky na francouzskou poezii. Vždycky na to myslím, když čtu další jeho knihu a vždycky mu musím dát nedobrovolně za pravdu. Kundera a jeho mužská nabubřelost a chorobný vztah k ženám skutečně představuje spoustu z toho, čím hlasitě opovrhuju. Ale když čtu jeho umělecké popisy a přirovnání nebo surové rozhovory, znovu a znovu si mě získává. Valčík na rozloučenou geniálně zobrazuje banalitu lidství, a to Kunderovsky úsporným způsobem.

6 29.11.2023

Kniha o ničem a tak trochu o všem. Kundera svůj styl (nikdy) nemění a příznivci hrdinů v podobě stárnoucích intelektuálů chorobně toužících po ženách si přijdou na své, tentokrát to ale není na sílu. Člověk musí tak nějak přistoupit na Kunderovu hru a styl, ale jakmile to udělá, není cesty zpět. Četla jsem anglicky a doporučuju.

5 15.07.2022

Chápu, že způsob myšlení hlavních hrdinek může být spoustě lidem cizí, a to asi především starším generacím. Sally Rooney pojmenovává problémy a pochybnosti spousty mých vrstevníků - někdy sice příliš fatalisticky, na druhou stranu upřímně a citlivě. Na konci knihy se všechno tak nějak potkalo a spojilo.

1 29.11.2023