Bibiana
komentáře u knih
Babička
Božena Němcová
Božena Němcová byla ve své době opravdu fenomenální spisovatelkou. Proč fenomenální? Protože její díla se četla a čtou, dokonce i v záplavě takového množství literárních děl, co jich dnes máme na trhu, což je opravdu velký úspěch, ze kterého by měla spisovatelka určitě radost.
V jejích dílech, lze stále znova a znova objevovat ono pomyslné dobro, o kterém tak ráda psala. Vdechla ho i do některých svých literárních postav, aby na tuto vzácnou lidskou vlastnost poukázala. Jak asi všichni víme, vlastnosti, jako je poctivost, přátelství a láska jsou dnes tak vžácné, že abychom úplně neztráceli víru v dobro, máme naději, že pokud ho obhájíme především sami v sobě, bude dál pokračovat svou samostatnou cestou, tedy nejen v těch knihách. Ale možná i sama spisovatelka měla jisté pochybnosti o dobruu, které je v lidech, protože ho mnohdy sama hledá marně. Rozhodla se proti tomu bojovat všemi možnými prostředky. Záměrně tedy svým hrdinům knihy přikrášlila povahu, aby touto formou svým čtenářům sdělila, že nikdy nesmí ztrácet víru nejen s sami sebe, ale především v to, že dobrý člověk ještě existuje a kus je ho i v nás.
Srdceboly
Simona Monyová (p)
Kniha Srdceboly, je smutnou tečkou za všemi knihami od této autorky, kterou jsem osobně poznala v Polické knihovně, kde měla autorské čtení. Vyměnily jsme si pár emailů a tak vím, že do knih dávala mnohé ze sebe. Její smrt mě zasáhla, protože patřila k mým oblíbeným autorkám a přečetla jsem všechny její knihy. Přeji jí nominaci, její knihy jsou ze života, velmi čtivé a takový osud si nezasloužila.
Sám nejsi nic
Stanislav Kostka Neumann
SÁM NEJSI NIC
A NEBÝT SÁM JE TĚŽKÉ
PTÁKŮ JE NA STA
KVĚTŮ NA TISÍCE
A VŠECHNY JSOU HEZKÉ
CO VŠAK JSI MEZI NIMI
S RTY NESDÍLNÝMI?
Tuto báseň jsem v dětství uměla nazpaměť, ale protože leta uběhla a mně v hlavě zůstal jen tenhle kousíček, /ani již nevím, jestli je to přesně takto, nosím v sobě hlavně tu podstatu myšlenky/ pro mě ale nejdůležitější a nejvýstižnější část básně, lámala jsem si pár let nazpět hlavu, až jsem si na jméno autora vzpomněla. A musím tomuto básníkovi vzdát hold /bohužel již jen zde, pod dílem/ a poděkovat mu za něco, co mě po leta každodenně provází, až je to již úsměvné. Proč? Protože si tato slova nenechávám jen pro sebe a připomínám jejich hloubku synovi, dceři atd., tím, že je tu a tam vyslovím nahlas. Děti mám dospělé, takže to berou spíš úsměvně, ale tento verš si prostě již také zapamatovaly. Nebo sedím za volantem, a když řídím v době špičky a je zácpa, míjím pohledem další auta, spoustu lidí, všichni někam pospíchají, rozčilují se...nemají na sebe čas a pak...mi z úst automaticky vypadne tento verš. A nahlas, protože mě nikdo neslyší, říkám: "Vidíte lidičky, a přitom je to tak jednoduché! Udělat si čas. Na sebe, na ostatní a vidět všechnu tu krásu přírody a lidí kolem sebe. Zkrátka, tento verš je pro mě natolik vzácný, že ho nosím v hlavě již leta a stále se mi připomíná v situacích, které jdou kolem. Samozřejmě mám oblíbených více básníků, /klasiků/ ale tento si díky shora zmíněnému, zaslouží z mé strany, víc!
A tak Vám chci moc poděkovat, Stanislave Kostko Neumanne, napsal jste to poselství, opravdu nádherně!
Stíny minulosti
Iveta Svobodová
Líbí se mi autorčin styl psaní. Je velmi kultivovaný. Linie vyprávění je vedena tak, abyste se vše dozvěděli přesně ve chvíli, kdy je to potřeba. Obrazy děje nejsou ploché, ale zahrnují vše tak, jak se právě odehrává. Myslím si, že autorka stojí za přečtení, já jsem byla spokojená a četlo se to dobře. Hlavní postava, emeritní polda Luboš Neumann, v sobě policistu skutečně nezapře ani na chvíli, i když se právě rozhodl, žít v důchodu zcela jiným způsobem, než dosud. Z vily u jezera, za souhlasu manželky Alice, která pracuje jako lékařka, hodlá vybudovat penzion a hospodu, což v tuto chvíli považuje za nejlepší způsob, jak být dál užitečný. V hlavě má hned spoustu úžasných plánů, jak dům zatraktivnit, aby přilákal lidi a podnik prosperoval. Jenže, to by nesměl přijít na kus řeči starosta obce Zelený a nasadit mu do hlavy brouka. Na roli hospodského zapomněl a byl tu opět polda. Podivná úmrtí lékařových dědí, o kterých se mimo jiné starosta zmínil, v něm okamžitě vzbudila zvědavost a touhu, přijít té záhadě na kloub...
Pokud si knihu přečtete, dozvíte se také vše.
