Boogie007
komentáře u knih

Se Slečnou Lee mám stejný problém jako s Petrem Kachnou. Je to příběh zcela smyšlený. Ale na rozdíl od druhé zmiňované knihy, která má spád, napětí a dobře se čte, tak u Slečny Lee mi to chybí. Působí na mě těžkopádně, bez nějakého extra děje ... četba ostatních mě vždycky strhne, dělá mi problém knížku v průběhu čtení odložit, ale tady by mě to problém nedělalo. Škoda.


Po prvním přečtení znovu opakuji. Snaha o pomalejší tempo není korunována úspěchem. Opět se hltavě ženu příběhem, několika příběhy, k jejich překvapivým vyvrcholením.


Ve chvíli zklamání, ve chvíli, kdy si myslela, že už je pozdě na něco tak úžasného jako je láska, se vše změnilo. Objevil se On, muž autorčina srdce a přetočil její život o 180°. Stěhují se do Anglie - krůček po krůčku začínají budovat jejich společný domov a především se zařazovat do anglického prostředí ... tedy tomu především musí čelit Hana. Nejsou to jen odlišné měrné jednotky, tradice, zvyklosti, ale i způsoby chování a myšlení.


Tady dám hned na začátek velké doporučení si knihu přečíst. KH se prostřednictvím knížky rozloučil se spisovatelem a disidentem Josefem Kamenem. Vedle životního osudu, vzpomínek na tohoto básníka se dočteme i o disidentech a jejich osudech v ČR, ale i za hranicemi.


Den stromu v sobě skrývá hned několik témat. Vyrůstají zde, tak jako větve ze stromu, verše milostné, verše s křesťanskou tématikou, verše popisující neduhy dnešní doby, ale i verše plné naděje. Slova vás zasáhnou, jen nekonzumujete, ale přemýšlíte.


Totéž co u 1. dílu: Neuvěřitelně milé, barvité, poetické vyprávění, plné humoru i smutku, vyprávění přímo ze srdce milující a chápající paní Kutinové. Jak moc bych chtěla pociťovat stejnou lásku, pochopení, radost ze zaměstnání, touhu pomáhat, jakou měla Málinka. Procházíte s ní městečko plné rázovitých, milujících i nadurděných osob, osob, které byli plně svázány s přírodou a tvrdou prací, ale to neznamená, že by byly jejich osudy nějak chudé. Možná právě naopak.


Neuvěřitelně milé, barvité, poetické vyprávění, plné humoru i smutku, vyprávění přímo ze srdce milující a chápající paní Kutinové. Jak moc bych chtěla pociťovat stejnou lásku, pochopení, radost ze zaměstnání, touhu pomáhat, jakou měla Málinka. Procházíte s ní městečko plné rázovitých, milujících i nadurděných osob, osob, které byli plně svázány s přírodou a tvrdou prací, ale to neznamená, že by byly jejich osudy nějak chudé. Možná právě naopak.
