Boogie007 komentáře u knih
Zase čteno skoro bez dechu. Po předchozích zkušenostech jsem si odpustila "soudy" postav, jen se nechala unášet proudem a čekala na odkrytí osudů, motivací a provázaností.
Moc se mi nechtělo rozloučit s hrdiny této série. Ale těch ran, bolesti, smrti, krve a zla, to už na člověka muselo být moc :-).
Cítíte strach, znechucení z takové brutality, ale nemůžete si pomoct a hltáte jednu stránku za druhou.
Jako i u předcházejících dvou knih nám i tentokrát autor naservíruje prostředí a období se vším všudy, tedy, přímo nás do něj přenese. Mohli jsme nasávat vůně divadelního zákulisí, osahat si samet opony a postát na divadelních prknech. Tentokrát stojíme na počátcích filmového kouzlení, v době, kdy se pohyblivé obrázky rozmluvily, kdy přestal být filmový průmysl záležitostí pouhých několika "šílenců".
Kniha je primárně určena pro děti, ale pochutná si na ni lecjaký dospělák. Zajímavou formou popisuje čtenářům velmi těžké období 2. světové války a účast českých letců v řadách RAF. Dále nelehké osudy těchto letců po návratu do vlasti. Ale, protože je to dětské čtení, ne historické pojednání, je to vše zabaleno do pohádkového příběhu, kde se dětští hrdinové stávají parťáky letadel, rádií a dalších obyčejných, neobyčejných věcí.
U Francise mám ráda, že nepíše "pouhé" detektivky s drsnými hrdiny, ale dává do nich i city a předkládá i hrdiny se šrámy, obavami, takové, kteří nejsou supermani na první pohled, ale udělá je z nich situace, a to jak se k ní postaví.
Příjemné, napínavé čtení - vše, co lze od Mr. Francise očekávat.
Kniha se velmi dobře čte. Zajímavé téma, hlavně pro milovníky knih :-). Jen závěr mi přišel poněkud překotný.
Staré časy nám jsou dost často podávány jako ideální doba, kdy si byli lidé tak nějak bližší. Ale tento ideál má dost trhlin a tady je popsáno členění do "kastovního systému", závist a přetvářka. Je přítomná ale i světlá strana, mladí novomanželé, kteří nechtějí přijmout způsoby horních vrstev ... a pomůže jim v tom obyčejná/neobyčejná kredenc.
Není to špatné čtení, jen nejsem moc ráda (ale s tím se dá u série počítat), že končí pootevřeným koncem. Z pohledu čtenáře, který je přítomný u obou hlavních protagonistů, jsem už cca v polovině věděla, kudy by pátrání mělo vést.
Příjemně čtivá historická detektivka. Barvitě popsané prostředí (rytířské klání, středověká Praha, ...), postavy (i skutečné) a soudce Melichar, kterého bych označila jako českého soudce Ti :-).
Nechci vybírat z autorčiných knih tu nejlepší, protože každá z nich mi něco dala. Ale, popravdě Hana mi nejvíc uvízla v hlavě a vyvolala nejvíc emocí. Nemohla jsem se odtrhnout a přečetla jsem jí za jeden den. Zkrátka, všechno ve mě křičelo, že chci přečíst ... a odhalit ... víc. Jako by mě popadl vír.
Škoda, že nejde udělit víc hvězdiček.
Zentangle je tvořivá forma relaxace, kterou se snadno naučíte. I když vzory někdy vypadají příliš složitě, objevíte, že tomu tak nemusí být. V knížce získáte základní přehled vzorů, kombinací, kde se inspirovat a jak, kde tuto techniku používat.
Sešli se zde dvě vzdělané osobnosti s velikým rozhledem. Já osobně jsem si knihu označila i jako filozofickou, četla po částech a přemýšlela jsem o tom, co tu bylo řečeno.
Tak si mě zase po letech našla. Nyní ještě vylepšená o poetické ilustrace pana Trnky. Broučky mám nesmazatelně spojené s hlasem mojí babičky a černým hrnečkem, se kterým jsem chodili žebrat o med.
Vyprávění plné pokory, lásky, smíření a víry. Ne vždy se nám to podaří tak klidně přijmout. Ale i to nepříjemné a nešťastné je nezbytnou součástí našich životů. Jan Karafiát to dětem tak hezky přiblížil.
Pro srovnání jsem shlédla i loutkový film z roku 1966. Je to hezké zpracování, krásně namluvené, ale přepracované tak, aby z něj vypadl ten nejdůležitější motiv - Bůh.
Stále ještě dost lidí je dobře seznámeno s šedivou, nesvobodnou atmosférou dob minulých. Nevýrazné obličeje, stálý dohled a hradba mlčení, na to naráží hlavní hrdina v bývalém SSSR při pátrání po tajemném Aljošovi a zhodnocení reálnosti hrozby členu královské rodiny. Dobře popsané akční scény, zmínka o závodech v Pardubicích, tomu dávám plusové bodíky, ale už mě moc nenadchla zápletka, která mě hodně připomíná scénáře a klišé vznikající za Studené války.
John Grisham je velmi dobrý spisovatel. To mi dokázal už v prvních odstavcích, kdy čtenáře seznamuje s pravidly baseballu. Něco, co by mě jinak bezpečně uspalo po pár vteřinách, podal tak, že jsem četla lehce a se zájmem. A to byl jen začátek, pak se na pozadí baseballového světa rozehrál příběh otce a syna a nenaplněných snů a velká tragédie.
Ano, jak se zmiňují předchozí komentáře, tuto knihu nelze označit jako detektivku. Tím asi dost čtenářům připraví zklamání. Příliš zdlouhavé a popisné odstavce o architektuře, ze kterých jsem měla pocit odcizení a špíny. "Šedivý" pocit mě neopouštěl ani dál, ale říkám si, že to tak asi mělo být. Tak jako u nás se hrdinky, ale i celá finská společnost, potýká s dnešními problémy - nedostatkem kvalifikovaných lékařů a personálu, pokřiveným přístupem ke stáří, kdy se s věkem neváže moudrost a soucit, ale staří jsou přítěží a problémem. Ale i ti muži a ženy vyššího věku mají stále city, zvláštní smysl pro humor a přístup k životu a smrti. Tak že, zbavte se čekáním na klasickou zápletku a rozuzlení a nahlédněte do světa domovů důchodců a pečovatelských center očima jejich klientů.