Boogie007 komentáře u knih
Tady dám hned na začátek velké doporučení si knihu přečíst. KH se prostřednictvím knížky rozloučil se spisovatelem a disidentem Josefem Kamenem. Vedle životního osudu, vzpomínek na tohoto básníka se dočteme i o disidentech a jejich osudech v ČR, ale i za hranicemi.
V Orlických horách se dobře daří různým zkazkám, ať již pravdivým nebo smyšleným, veselým nebo smutným, zkazkám o pašerácích, strašidlech, přírodě, ... Zkazky se pak předávaly (a tak uchovávaly) z generace na generaci při společných přástkách a besedách.
Ted Kramer je úspěšný, má krásnou ženu, roztomilého chlapce, všechno se zdá dokonalé. Pak ale nastane zvrat a Ted je postaven do nové role otec-matka. Je to něco, na co se nedá připravit a Ted se zpočátku ve všem topí. Když se spolu s chlapcem zaběhnou, přijde manželka zpět s tím, že chce syna zpátky.
Ještě předtím, než vyšly knihy od Martina Hilského, byl tento výtisk mojí shakespearovskou biblí, souhrnným studijním materiálem. Čtivou formou je zde shrnut dramatikův život, doba ve které tvořil, informace o divadle i jazyku. Hry samé jsou přehledně rozděleny podle stylů, jsou zde vypsány postavy, děje, i s popisem pozadí hry. Vřele doporučuji všem, kteří se chtějí blíže seznámit s Mistrem a jeho obdivuhodným dílem.
Nad touto knížkou mám rozporuplné pocity. Na jedné straně velký smutek, že jde o poslední, jen načrtnuté dílo mého milovaného pana Ransoma, kde mělo navíc dojít ke spojení dvou skupin dětí - hrdinů předchozích knih. O čem všem bychom se mohli ještě dočíst a následovaly by další díly? Na druhé straně je to lahůdka, která nás nechává nahlédnout přes autorovo rameno a být u toho, jak tvořil. Vše, co je zde zahrnuto (povídky i rozpracované ukázky), dokazuje, jak skvělý byl pan Ransome spisovatel.
Trosečníci z Vlaštovky jsou pro mě srdeční záležitostí, vždycky budou to nejlepší z ransomovské série. Byl to můj vůbec první díl, který jsem četla a také ho mám přečtený nejvíckrát. Právě u této knihy mohu sledovat i svůj růst. Nejdřív jsem posádkám záviděla, to že jim dospěláci povolili žít si po svém, bez dozoru. V další etapě jsem oceňovala přátelství a moc si přála najít kamarády, jako byli oni. A teď? Teď oceňuji dětskou fantazii, jejich odpovědnost a soběstačnost. Umět si nalovit ryby, poradit si v krizových situacích - zkrátka, přežít a užít si to. Kéž by měly Ransomovy knihy takovou popularitu jako Harry Potter ... už na tom (v menším) pracuji a obdarovávám těmito knížkami děti v okolí.
Artur Ransome uvedl v této knížce poprvé na scénu dvě skupiny dětí - Vlaštovky a Amazonky. Zprvu znepřátelené strany, pak plující pod "stejnou vlajkou". Dále představuje domorodce a (vysloužilého piráta) kapitána Flinta, kteří sehrají své důležité role nejen zde, ale i v následujících dílech série. Je to nádherné, kempovat spolu s nimi na ostrově Divokých koček, objevovat nezmapované kraje, podnikat dobrodružné výpravy a pátrat po ztraceném pokladu kapitána Flinta. Kéž by tak mohly mít delší prázdniny ... a my víc ke čtení ;-).
V této knížce A. Ransome dále rozvíjí příběh skupinky klubu Lysek a sourozenců Dicka a Dorotky. Je to příběh hezky detektivní, Lysky se musí očistit z velmi nepříjemného nařčení. Úplně se s nimi zalykám nad nespravedlností, s jakou s nimi ostatní zacházejí a bezmocí, které děti naštěstí nadlouho nepodléhají. A musím vyseknout velkou poklonu Dorotce ... snad budoucí detektivní vyšetřovatelce ;-)???
Jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré ... nebýt toho, že Tom Dudgeon byl donucen porušit jedno z nejdůležitějších pravidel, tak by Dick s Dorotkou zůstali suchozemskými krysami (i když s bydlištěm na lodi), nepoznali by členy klubu Lysek a my bychom neměli co číst ;-).
Jen pár dnů poté, co se Walkerovic sourozenci vrátili z nechtěné cesty po moři, už před sebou měli vyhlídku na další dobrodružství. Cílem expedice se stalo zmapování neznámého území. Čeká je tu jedno překvapení za druhým ...
Ach, mít tak trochu povědomí o lodích a plachtění. Takhle je pro mě popis jakékoliv akce jen španělskou vesnicí. Suchozemec si ani neumí představit, jakému herkulovskému úkolu se děti Walkerovi postavily, když vypluly v mlze, noci a dešti na moře.
Pro věřící je modlitba jedinečným způsobem, jak komunikovat s Bohem. Můžeme mu předložit jakýkoliv problém, hlavně ten, na jehož řešení sami nestačíme. V modlitbě myslíme na ty, kteří to z jakéhokoliv důvodu potřebují. Ale nejde jen o různé prosby, také děkujeme za vše dobré, co nás a druhé v životě potkalo, za dary, které se nám od Boha dostávají. Občas ale může dojít k tomu, že nám chybí slova, že si lámeme hlavu nad tím, jak modlitbu zformulovat. A tady máme úžasnou pomoc. A to pro každý den, pro důležité události liturgického roku a života společenství, pro různé životní okamžiky.
Když jsem knížku objednávala, tak jsem ani moc nepátrala po popisu. Samotný autor už byl pro mě zárukou. Když mi knížka přišla, tak jsem se trochu ulekla, když jsem zjistila, že tématem by měly být pražské hospody, restaurace, vinárny. Ale stačila už jen první část, abych se zase "odlekla" a v klidu si mohla užívat krásný poetický popis historie nejenom samého předmětu, ale i okolí, k tomu se dozvídat zajímavosti o pražských znameních, atd. atd. A protože mě to tak zajímalo a nejsem z Prahy, tak jsem zabrousila na internet a kontrolovala si, zda jsou všechna zmíněná zařízení stále v provozu. Jsou :-).
Den stromu v sobě skrývá hned několik témat. Vyrůstají zde, tak jako větve ze stromu, verše milostné, verše s křesťanskou tématikou, verše popisující neduhy dnešní doby, ale i verše plné naděje. Slova vás zasáhnou, jen nekonzumujete, ale přemýšlíte.
Totéž co u 1. dílu: Neuvěřitelně milé, barvité, poetické vyprávění, plné humoru i smutku, vyprávění přímo ze srdce milující a chápající paní Kutinové. Jak moc bych chtěla pociťovat stejnou lásku, pochopení, radost ze zaměstnání, touhu pomáhat, jakou měla Málinka. Procházíte s ní městečko plné rázovitých, milujících i nadurděných osob, osob, které byli plně svázány s přírodou a tvrdou prací, ale to neznamená, že by byly jejich osudy nějak chudé. Možná právě naopak.
Neuvěřitelně milé, barvité, poetické vyprávění, plné humoru i smutku, vyprávění přímo ze srdce milující a chápající paní Kutinové. Jak moc bych chtěla pociťovat stejnou lásku, pochopení, radost ze zaměstnání, touhu pomáhat, jakou měla Málinka. Procházíte s ní městečko plné rázovitých, milujících i nadurděných osob, osob, které byli plně svázány s přírodou a tvrdou prací, ale to neznamená, že by byly jejich osudy nějak chudé. Možná právě naopak.
Příběh o objevu a záchraně velké severní potáplice nepatří tak úplně k mým nejoblíbenějším. Možná to bude i proto, že jsem se k přečtení dostala až v dospělosti a tak zmizelo to dětské vnímání a nadšení.
V této knize rozšířil A. Ransome skupinku Amazonek a Vlaštovek o Dicka - vědce a Dorotku - spisovatelku. Jsou zimní prázdniny a děti s napětí čekají na zamrznutí jezera. Nedočkaly by se, nebýt nemoci kapitánky Nancy. Tak se jim prodloužily prázdniny, byly uvrženi do "karantény", ale ani to jim nezabránilo ve velkolepém plánu - cestě k pólu.
Začínají prázdniny a Amazonky s Dickem a Dorotkou na ně mají svoje plány. Ale ouvej, přijíždí teta děvčat a je nabroušená na jejich maminku, která je nechala v domě samotné. Tak se z D a D stávají uprchlíci, z Amazonek vzorná děvčata a teta se rozhodně nesmí o uprchlících - piktech dozvědět. A je jasné, že to jen tak bez problémů nebude ...
Dodnes ve mě přežívá touha po stejných nebo podobných zážitcích, jako měli dětští hrdinové A. Ransoma. Svoboda, akce, fantazie.