Boogie007 komentáře u knih
Mám ráda jakákoliv připomenutí toho, že český národ svou historii, tradice a historické exempláře ... vše, na co můžeme být po právu hrdí a co je potřeba stále si oživovat.
Nepřijde mi to jako typická detektivka - trochu thriller, trochu paměti, reportáž. Start poněkud zpomalený, ale pak to nabírá otáčky. Dostihy přítomné jen jako doplněk, hlavním tématem je zde politika a volby ... a vztah otec x syn. Opět oceňuji "já" formu.
Po letech jsem začala znovuobjevovat duo Kutinová - Kubátová. Jak slova matky, tak i dcery mi rozechvívají srdíčko, startují i moje vlastní vzpomínky, okouzlují neuvěřitelným lidstvím a klidným vzdorem proti někdy ne moc přívětivému osudu.
Tentokrát to je kombinace receptů a vzpomínek té mladší, které se předávají z generace na generaci a zabydlí se na každodenním nebo svátečním stole. Komu z nás se při tom nerozezní chuťové pohárky vzpomínkou na ten "náš" recept, který nám předkládala babička či maminka - chuť a obraz, který se snažíme napodobit a znovu zažít.
Agathu máme především zařazenou jako autorku detektivního čtení, ale už ve svém životopise a nyní i v této knize se projeví její skvělý humor, nadhled a popis místa i lidí. Spolu s druhým manželem se zúčastnila několika archeologických výprav, užila všeho, co s tím bylo spojené (včetně nepohodlí, blech atd.), ale přesto na tento čas s láskou vzpomínala v době, kdy válka znemožnila jakékoliv archeologické bádání.
Začátek mě docela nadchnul, příběh měl spád a vtip, pak ale tempo ochabovalo, stávalo se rozvláčným. Dočetla jsem už jenom proto, že jsem byla za polovinou a bylo mi líto knihu odložit.
Poprvé se mi stalo, že jsem se do Francisovy detektivky nemohla začíst, možná to bylo způsobeno stavem mé mysli nebo mě zkrátka moc nezaujaly taje a popisy dostihového sázení. Ale tak od druhé poloviny to už zase byl ten starý DF a nemohla jsem se dočkat rozuzlení.
Knížka, která rozvíjí autorovo vzpomínání, které probíhalo po rozhlasových vlnách. Mistr Anderle je především malíř, však je kniha doplněna spoustou jeho kreseb, a tak skvěle dokáže do nejmenší podrobnosti nám popsat místa, lidi, události tak, že je před sebou vidíte, stáváte se přímými účastníky. Je to nádherné, klidné, vtipné čtení a dívání. Pokud jeho pořad posloucháte, tak získáte i takovou třešničku na dortu a nad knihou vám bude v hlavě současně znít i autorův hlas.
Kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně. Nevím, jak by na mě působila jako na dítě, kterým je především určena. Někdo by ji mohl označit jako naivní, ale autor se snaží dětem předat opravdové hodnoty, naučit je vážit si rodičů, přírody, vlasti, ale i věcí, které považujeme za běžné, ale stojí za nimi opravdový kus práce.
Autor pojal knihu jako takový průřez procesem seznámení dvou lidí z rozdílných zemí a kultur, jejich sblížení, svatbou a kontaktem a přejímáním právě těch rozdílností a tradic. Zajímavý je i popis situace ve Vietnamu, jeho současnost i historie.
Autor je dobrým nástupcem Roberta van Gulika. Podařilo se mu trefit styl i zápletku a to se ne každému podaří, viz. pokračování Saturnina.
Vtipné počtení, doplněné o bonus - ilustrace Ondřeje Sekory.
Nadšení, které se nezmenšuje ... znáte to, jak na něco nahlížíte léta a léta a najednou stačí slovo, věta, aby se oči doširoka otevřely a udiveně zíráte, co jste celou tu dobu vlastně měli před sebou.
Knihu jsem otvírala s pochybami, zda nebude čtení nudné, když už vlastně víme, kdo je tu záporák. Rozhodně se mi obavy nevyplnily a hltavě jsem se vrhala na každou další stránku.
Sérii čtu trochu na přeskáčku, ale vůbec to nevadí. Jen více objevuji osobnost Sida Halleyho, jeho bolest, strach, ale i velkou vnitřní sílu. Kniha se čte jedním dechem.
Jestli jsem někdy hrdá na své češství, tak je to v jazykové oblasti. Čeština je barevná, hravá, plná možností. A Karel Čapek s ní umí skvěle pracovat ... čemu dáme jeden název, on opíše desítkou/tkami dalších výrazů. A jeho humor, satira a téměř detektivní, prazákladní pozorování věcí, to mě uvádí v úžas a radost :-).
Po knize sáhnu, když cítím potřebu se vnitřně zrelaxovat, potěšit duši. Pan Hilský je příkladem člověka, který umí předat znalosti, ale k tomu i kus člověčenství. Člověk, který opravdu umí a nijak se tím nekasá. Díky jemu rozumíme Shakespearovi líp, než ti, pro které je angličtina rodným jazykem.
Felix je příkladem, že jablko nepadá daleko od stromu. Jen se mi zdá, možná až moc srovnávám, že příběh nemá takový spád, ucelenost a konec není přesně uzavřen.
Bylo to na střední škole, kdy mě Gérard Depardieu v roli Cyrana připravil doslova o dech. Spojení ucholaskající francouzštiny, Rostandových veršů a bolavého, nadčasového příběhu lásky mě hned hnal do knihovny. Chudinka teta mi tehdy celou knihu přepsala na stroji. Spolu se Cyranem odhazuji širák, stojím pod balkonem s krvácejícím srdcem, vracím se spolu s ním z měsíce a umírám s naplněnou touhou mít svůj štít čistý.
Francisův model hlavního hrdiny je vytvořen tak, abychom se s ním bez problémů ztotožnili. Nemluvím o tom, že jde většinou o sympatického, chytrého, správného chlapa, ale také o člověka, který prochází vnitřním bojem a v určitém okamžiku se musí rozhodnout pro správnou věc, která si říká o pořádnou dávku statečnosti. Nebýt toho, tak zbude jen veliká pachuť z toho, co jsou někteří schopni provádět pro peníze.