Parabible
Alexandr Flek
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395127/bmid_parabible-jbw-395127.jpg
4
142
142
Tisková zpráva o našem prezidentovi Ježíši z Nošovic je aktuální, místy až provokativní biblickou parafrází. Dávný příběh o Ježíši Nazaretském zasazuje do kulis současného Česka, především ale staví dnešního čtenáře před nově obnažené pointy dávných evangelijních příběhů a výroků. Jak v předmluvě uvádí prof. Martin C. Putna, v Parabibli jde o rozlousknutí jádra biblických textů ze slupky jejich dobového kontextu a o jejich nové „zabalení“ do současné literární formy. Evangelický teolog Alexandr Flek je známý jako překladatel Bible21, bestselleru roku 2009. Tentokrát ale namísto snahy o maximální přesnost překladu volí jiný přístup: aktualizované převyprávění. Reflektuje tak původní záměr biblického textu: vyprovokovat čtenáře k reakci, překvapit, konfrontovat, rozesmát nebo rozčílit. Parabible je tedy dílčí, zaujatou, subjektivní, ale vážně míněnou odpovědí na otázku: Jak by mohl vypadat Ježíšův příběh, kdyby se odehrál dnes. Předmluva: Martin C. Putna.... celý text
Přidat komentář
Na knihu jsem slyšela mnoho protichůdných názorů, a tak jsem se po dlouhém váhání rozhodla, že si přece jenom udělám vlastní názor.
Oceňuju autorův poměrně originální nápad zasadit příběh Ježíše do našich reálií, představa Ježíše, který se narodí v Nošovicích a jde do Karviné na svatbu je rozhodně zajímavým krokem. Stejně tak podobenství o deseti pannách, přirovnané ke koncertu Justina Biebera, považuju za nejzdařilejší kapitolu celé knihy.
To je ale bohužel vše. Zbytek mě nijak neoslovil, ani nenadchnul, spíše naopak. Čím déle jsem ji četla, tím méně se mi chtělo ji opravdu dočíst a tím více se mi zdálo, že zásadní události, jako je ukřižování, byly zprostředkovány velmi zjednodušeně a povrchně, bez vysvětlení skutečného významu.
Jednou opravdu stačilo a už nikdy více.
Parabible je projektem teologa a kazatele Alexandra Fleka, který je podepsán již pod Biblí 21, tedy překladem Bible pro 21. století.
Jsem nevěřící, ostatně jako celá moje rodina. Ve Chvaleticích, kde jsem vyrostla, ani kostel není a moje první duchovní pokusy proběhly díky křížku z Bravíčka, který jsem si pověsila na zeď asi jako desetiletá. Po celou dobu pubertálních let jsem ale hledala něco, s čím bych mohla souznět. Primárně jsem tíhla sice k buddhismu, ale na každé víře se našlo něco, co mi přišlo nelogické.
Pokusů přečíst Bibli, jsem měla bezpočet. Ale vždycky jsem se sekla u Starého zákona a těch nadpozemských, nereálných a někdy nelogických vět, že jsem nebyla schopná pokračovat dál. A protože beru věci často doslovně, tak pro mě bylo bylo celkem obtížné parafrázovat Bibli vlastními slovy.
Parabible tenhle problém vyřešila za mě, byť kvantitou obsahu je zdaleka vzdálená Bibli klasické. Vše je zasazeno do současných reálií a současné češtiny. Mně se to líbilo moc, ale věřím, že se najdou i tací, obzvlášť konzervativní část společnosti, pro které to bude prostě až moc. Sžít se totiž s tím, že Ježíš je kluk z Nošovic a po zmrtvýchvstání se prohání po republice Teslou, to je pro někoho silné kafe.
Moc mě zaujal autorův nápad pokusit se převést nejdůležitějších okamžiků evangelia do současnosti a do českého prostředí, ale z finální verze už tak nadšený nejsem. Interpretace zajímavá, ale nezdá se mi, že by moderní jazyk a přirovnání textu přispěly ke snazší srozumitelnosti.
Mé první setkání s biblí ve formě knihy. Rozhodně však ne první setkání s náboženskou, či křesťanskou tématikou. Parabible – dávný dar natruc zarytému ateistovi a zatracovači všeho smrdícího Bambuchem a katolickou institucionalizací. Tak na ni po mnoha letech došlo - a kupodivu, docela to prošlo. Možná jsem po ní sáhl také pro její zdařilý grafický koncept vyvedený formou trojbarevného sítotisku, barevně důsledně dodržovaný na každé straně knihy.
Myšlenky se mi často protínaly s nedávno zhlédnutým filmem Poslední pokušení Krista od Martina Scorseseho (dopručuju) na základě předlohy Nikose Zakantzakise. Nově nabytým uvědoměním bylo, jak věrnou předlohou byla Bible oběma dílům. A pokud nebudu na Bibli mermomocí nazírat jako na záznam historických událostí, ale jako na metaforické vyjádření náboženských myšlenek, jakousi sbírku alegorií, můžu ji číst, aniž bych se u ní rozčiloval.
Jestliže bylo cílem pomoci lépe pochopit sbírku archaických jinotajů, svůj účel to v mém případě splnilo. Výklad pomocí současného hovorového stylu za využití soudobých reálií je pro pochopení podstaty základní myšlenky skvělým nápadem. Kapitolu jsem vždy začal četbou textu v původním českém překladu. Brzo mi však došlo, že už tento překlad je notně upraven pro potřeby současného jazyka – ano, jedná se o úryvky z Bible: překlad 21. století, na které se podílel stejný autor. Takže proč to nevyužít. Otázkou zůstává, kdo ve skutečnosti využije původní řecké texty, jež jsou z mého pohledu pouze nepotřebným přifouknutím objemu knihy.
Vlastně bych římskokatolické církvi přál více podobně moderně přemýšlejících autorů a myslitelů, kteří by dokázali v této instituci postupně vymést všechny pavučiny a nánosy tisíciletého prachu.
Pokud jste se báli zkusit otevřít Bibli je to kniha právě pro vás, lidským současným jazykem převypráví příběhy z evangelií. Pomohla mi vrátit se beze strachu ke čtení Bible, provedla mě laskavým způsobem znovu Ježíšovým příběhem
Wow!!! Nějak takhle převyprávět Bibli aby jí mohl každý rozumět bych určitě nedokázala. Některým evangeliím jsem předtím nerozuměla a díky Parabibli jsem v nich našla nový smysl.
Předesílám, že jsem ateista, a budu hodnotit "jen" literární kvality knihy. Protože to, co mi skřípalo v Novém zákoně, to mi skřípe i v Parabibli. Třeba to přirovnání k ptactvu nebeskému, které údajně jen tak poletuje a Bůh je sytí. Ehm... Já jsem venkovanka, ptactvo poletuje, protože celý den shání potravu.
Literárně je to velmi povedené a mnohé modernizace mě nadchly, třeba paralela celník - exekutor, pastýři - popeláři. Jiné cítím jako pokulhávající, malomocní - feťáci. Chudáci malomocní si za to fakt vůbec nemůžou... ;)
Celkově mi kniha přijde jako takový nástin ducha zákona, který by sice měl stát nad literou zákona, ale ne vždy tomu tak je. Nedá mi to a musím srovnávat s Čapkovými Apokryfy, a protože ty u mě vedou, hodnotím třemi hvězdami.
„Jeden otec měl dva syny,“ pokračoval Ježíš. „Zatelefonoval prvnímu a řekl: ‚Synku, přijeď dnes prosím za mnou, mám hosty a potřebuji tvou pomoc.‘ Ten řekl: ‚Mám moc práce,‘ ale pak toho litoval a rozjel se za ním. Otec mezitím volal druhému synovi se stejnou prosbou. Ten řekl: ‚Jasně, tati, přijedu,‘ ale nepřijel. Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?“
„Ten první,“ odpověděli mu experti na křesťanské hodnoty.
„Přesně tak,“ přikývl Ježíš. „Proto vám říkám, že ateisté a feministky budou v nebi spíš než vy! Když vás František vyzýval k milosrdenství s běženci, řekli jste jen pár frází, ale poslechnout jste ho nechtěli. Mnozí bezvěrci a jinověrci ale šli pomáhat bližních v nouzi – a nevědomky naplnili Boží vůli. A CO VY? Ani když jste viděli milosrdenství v akci jako nikdy dřív, nepohnulo vás to k lítosti. A ještě si myslíte, že jste ti jediní správní!“.
(paraverze Matouše 21:28-32)
Číst si Parabibli pro mě bylo potěšením, bylo to svěží a chytré, místy téměř geniální; nedokázal jsem se od toho odtrhnout a nedokázal jsem se ze čtení přestat radovat. Parabible totiž zpřítomňuje a zpřístupňuje úchvatný Ježíšův příběh velmi působivým a půvabným způsobem. Vůbec se nedivím nadšeným reakcím čtenářů a posluchačů, a dokážu si také živě představit, jak by taková nebo podobná interpretace evangelií mohla podněcovat porozumění a zaujetí i v našich katolických kostelích, jak by mohla lákat k bližšímu spoluprožívání Ježíšových příběhů.
Pokud by byl podobným způsobem parafrázován Shakespeare nebo Homér, asi bych mohl zůstat u nadšení z předchozího odstavce. Jenže Bible je Písmo svaté, je to prostě kniha, se kterou se musí zacházet velmi opatrně. A tak si nemůžu odpustit i výhrady, kterých nebylo úplně málo.
Na řadě míst jsem měl pocit, že změna text neaktualizuje. Když místo slov „učedníci odešli“ čtu „učedníci vzali do zaječích“ nebo když Ježíš místo „Buďte zdrávi.“ říká „Ahoj, hoši.“, nečiní to text srozumitelnějším (původní formulace není nejasná), pouze to mění jeho náladu, a to směrem, ve kterém se podle mě forma vzdaluje obsahu.
Ale to je maličkost. Víc znepokojující mi přišla místa, ve kterých pan Flek mění význam textu. Ježíšova maxima „milujte bližního jako sebe“ prostě není to samé jako pokyn, abychom přijali sebe takové, jací jsme. V podobných případech se už myslím nedá mluvit o výkladu Bible, tady už Alexandr Flek nepíše to, co v Bibli je, ale to, co by si sám přál v Bibli mít. Nebo co si myslí, že by si čtenáři měli z Bible odnést. Měl jsem pocit, že podobné změny významů jsou často tam, kde se setkáváme s nadpřirozeným, to se pak z jednoznačného „Hospodinova anděla“ stává „cizinec s tváří anděla“, ze zprávy o zázraku, že slepí vidí a mrtví ožívají se stává čistě lidské „zaslepení teď vidí v druhých bratry“. Evangelijní vertikála se stává horizontálou, a pokud je to cena za to, abychom měli Ježíšův příběh obecně přijatelnější, pak to pokládám za cenu příliš vysokou.
Ale nechci končit tohle svoje mudrování kriticky. V žádném případě si nemyslím, že je Parabible nepovedená kniha, jen si zkrátka myslím, že je k ní třeba přistupovat ne jako k novému podání Písma, ale jako ke svého druhu apokryfům, k vyprávění, které je Biblí pouze ovlivněno. V téhle poloze se mi Parabible jeví výborná a může dobře plnit účel, který měl jistě její sympatický autor při psaní na mysli: představit Ježíšovo přebývání na zemi jako událost, která se opravdu stala, která se přihodila úplně obyčejným lidem. Lidem jako jsme my.
A na závěr si neodpustím ještě parabiblickou verzi Ježíšovy odpovědi na otázku nejdůležitějších přikázání:
„Přece láska. Miluj a dělej si co chceš, jak řekl svatý Augustin. Měj rád Stvořitele i veškeré jeho stvoření – to je ze všeho nejdůležitější. A ještě něco: Nezapomeň, že Bůh miluje právě tebe, tak se nesnaž být někým jiným a buď sám k sobě laskavý. Na těchto dvou bodech stojí celá Bible.“
Úžasná kniha, autor využívá techniky, kdy mozek si více pamatuje, když jsou zapojeny emoce a já se velice smál a připadalo mi parabiblické jako z dob totality, kde se na demokracii pouze hraje, no počkat...
Účel parabilbe je parafrázovat narativ bible, aby se tak mohla bible dobře chápat v její originální přeložené verzi, proto je u každé stránky ukázán originální text z bible.
Jako ateista jsem si knihu užil, jako idealistickou pohádku, kde dobro zvítězí nad zlem, ale také, že k dobru patří určité vlastnosti, bez kterých to dobro nefunguje.
S touhle knížkou mám jeden problém. Pro koho vlastně je určena? Kdybych byla praktikující věřící, zejména katolík, Parabible by mi možná dokonce trochu vadila jako zlehčování Písma. Jelikož jsem agnostik, neuráží mě a oceňuji některé velmi zdařilé parafráze. Ale to je všechno.
Nepovažuju se za znalce biblických příběhů, ale všechny jsem poznala. Možná je to startovní čtení pro velmi mladé. Moudrost, která je v Písmu se tam najde. A i to, co je spíš k debatě.
Chápu že, ukázat JC jako hustýho cool týpka v současnosti a u nás je celkem zábavné. Taky patřím k těm, kdo by do recenze na Bibli nenapsali "čte se to samo". I když mám víc problémů se Starým zákonem. Jenže se mi zdá, že autor až moc tlačí na pilu. U Nového zákona by stačil modernější jazyk a text jako plynulý příběh a bylo by po problému s "čtivostí". Alespoň pro mě. Pravda, mám ráda historii a příběh nepotřebuju aktualizovat.
O Parabibli jsem už leccos slyšela, moc jsem se na ni těšila a byla jsem zvědavá, jak autor který text z Nového zákona pojal.
Celkově nezklamala moje očekávání, i když nějaké výhrady mám. Některé texty jsou výborné, mnohé objasňují a promlouvají ke čtenáři nově. Potěšující je též autorův smysl pro humor. Některé texty ale trochu pokulhávají, respektive je na nich vidět, že převést všechno do našich dnešních reálií prostě nejde.
Ale každopádně hodnotím jako užitečný počin zvlášť pro věřící, kteří už minimálně ty notoricky známé části Nového zákona slyšeli a četli mnohokrát. Parabible je skvělou příležitostí podívat se na ně nově a možná i trochu jinak.
Dlouho sem se rozhodovala zda tu hvězdičku neumažu, protože mě několikrát A. Flek zvedl ze židle. Jsem si vědoma, že provokace právě byla jeho cílem, ale někdy prostě v parafrázi zašel příliš daleko. Pak jsem si ale uvědomila, že stejně jako erotickému románku neubírám hvězdičky za to, že v něm postavy nemají Dostojevského hloubku, nemůžu ubírat knize hvězdičky za to, co není. Co tedy Parabible není: 1. Není to Bible. Není to nový překlad Bible ani převod do moderního jazyka či reálií. Není to náhrada za původní text; 2. Není to zkratka pro nevěřící, kterým text evangelia nelahodí. K domu bych doporučila spíš Slovo na cestu; 3. Není to kázání o jedné pravdě a jedné interpretaci. Mám pocit, že toho je autor dalek. S vědomím tohoto tedy mohu hodnotit pěti hvězdičkami to, co Parabible je: 1. Inspirace k novému čtení textů, které si myslíme, že dokonale známe; 2. Inspirace k vlastnímu pokusu o parafrázi, který (jak se píše v doslovu) odhalí, zda skutečně původnímu textu rozumíme. A aby tohoto efektu autor dosáhl, vědomě a cíleně provokuje a nachází se na hraně interpretace a občas bodá do vosího hnízda (aspoň z mého pohledu), což ovšem dělal i Ježíš, ač to v tom starém malebném biblickém jazyku někdy zanikne. Co mě nakonec vedlo k těm pěti hvězdičkám, i když to nebylo zase takové terno, byla jednak vizuální stránka knihy. Hlavně ale přítomnost původních textů jak v nejnovějším překladu z Bible 21. století, tak v řeckém originále. Tím autor vyjadřuje pokoru nejen před písmem jako takovým, ale především před vlastním úsudkem a rozumem čtenáře. A to je něco, co je dnes nejen v církevních, ale také ve světských kruzích těch, kdo to myslí s lidmi dobře, docela vzácnost.
Nejsem nějaký znalec nebo pravidelný čtenář Bible a do Parabible jsem se ze zajímavosti pustil symbolicky v předvánočním období. A i když jsem se do poslechu (pro zájemce je vše na Radiu Wave) pouštěl s otevřenou hlavou, něco mi na tom nesedí. Zasazení celého příběhu do současného Česka (i s odkazy na "budelípismus" apod.) je spolu se snahou o zachování co nejvíce originálních principů i stylu jakési na sílu (už jen odlišným politickým i společenským uspořádáním, kde ono "prezidentství" prostě nesedí).
Využívání a poukazování na stávající problémy skrze parafrázi biblických příběhů je zajímavé, s povrchní znalostí originálních textů si ho ale nedokážu tolik užít. Současné čtení Parabible a Bible, jaké je v papírové verzi, by kazilo pointu poslechu a měl jsem pocit, že Parabible je směřovaná i mimo stávající věřící, kterým má základní myšlenky podat jinak - současnou formou. Jenže i ona Ježíšova kázání mi příliš šustí papírem/historií a neznalému zněla jako neuvěřitelný mix staromilsky konzervativního a progresivně liberálního. Zajímal by mě pohled samotného autora. Stejně jako náhled na to, pro koho je kniha opravdu určena. Pro neznalce je málo stravitelná, znalci zase nemusí krom aktualizace přinést nic nového (resp. umím si představit, že může vyvolávat i odpor). I dle různícího se hodnocení z obou stran se mi zdá, že to není úplně ono...
...světlo mi po přečtení (resp. poslechu) do věci vnesl text na Goodreads: Důležitější než jednotlivé substituce je ale jiná otázka: představuje samotné přesazení známého příběhu do jiného kontextu, jakkoli odborně podložené, literární hodnotu, je to něco, kvůli čemu by stálo za to psát knihu? Nemyslím si. Jenže kromě toho Parabible nemá vůbec co říct. (...) Jako inside joke pro ty, kdo Bibli znají, to není špatný nápad, ale maximálně na fejeton (kniha ostatně vznikla z facebookových statusů), ne na celou knihu – jedna dvě perikopy zpracované tímto způsobem by bohatě stačily, u třetí by to asi začalo být trapné a křečovité.
Je to jako číst Nový zákon a mít po ruce někoho zkušenějšího, koho se můžu zeptat jestli rozumím správně, případně si nechat poradit. Myslím, že to i pomáhá v tréningu chápání principu biblických přirovnání, příběhů, metafor.
V každém případě nejde jen o prosté převedení do moderních reálií.
Z rozhovorov v médiách či zo záznamu Hanusových dní na mňa autor pôsobil veľmi charizmaticky v tom dobrom slova zmysle, skrátka ako Boží muž, čo ma len upevnilo v rozhodnutí túto knihu si prečítať. A bola fakt skvelá. Niektoré Flekove paratexty mi síce pripomínali skôr podarené literárne alúzie, iné mi však naozaj pomohli pochopiť posolstvá niektorých notoricky známych novozákonných príbehov (a niekedy naozaj úderne). Možno by som ocenila i trochu viac prerozprávaných príbehov, ale to už je moja maniéra, nie problém knihy či jej autora.
Hlavní moto knihy "Jak by mohl vypadat Ježíšův příběh, kdyby se odehrál dnes, tady u nás?" je myslím docela výstižné. Biblické příběhy Ježíše jsou přetlumočeny do současné doby, současných poměrů a do českého prostředí. Oceňuji autorovu snahu "přeložit" staré texty do současnosti, ale na můj vkus je to pořád ještě tak trochu napůl.
Krásný! Flek si s Parabiblí neuvěřitelně lingvisticky pohrál a nemůžu se dočkat, až si Parabibli budu číst se svými dětmi. U nás doma nejsme věřící v tom úplným slova smyslu, ale věříme - sobě, taky děkujeme do éteru za prima zážitky nebo když máme vyhráno tisícovku na losu a tak. A pokud nechci být úplně zabedněná, zajímám se o různý věci, mezi ně patří například i vyprávění Bible. A pokud mu nerozumím, půjčím si alternativu, kterou Parabible beze všeho je. Navíc je Parabible dost inspirativní, mě osobně fakt nadchla, hlavně levý biblický výklad, který si čtenář může hned zkomparovat s pravým paraořechem Flekem.
Výchozí bod: Náboženství a víra mě zajímají, ale jakkoliv zjednodušená Bible pro mě vždy byla nestravitelné čtení.
Málokdy nedávám hvězdičky, ale tady mi nezbude nic jiného. Já prostě nevím...když jsem se o Parabibli dozvěděla, byla jsem nadšená. Chvilku jsem ji poslouchala jako rozhlasové zpracování, pak se rozhodla pro koupi knihy a procházela si i původní text. Ze začátku to bylo SKVĚLÉ, pak jsem se ale do četby musela víc a víc nutit. Parafráze mi přišly stále více omleté a prvoplánové, nakonec jsem se útlou knihou prokousávala dva měsíce...přitom si myslím, že Parabible je neskutečně zajímavý literární počin a jsem ráda, že se mi dostala do ruky. Občas mě myšlenky zasáhly, občas zůstaly stejně abstraktní...asi nejsem cílovka. Přesto bych doporučila každému, kdo se zajímá, dát knize šanci - vůbec nevadí, že sotva odvykládáte Otčenáš.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Parabible |
| 2009 |  Bible 21 - Žalmy |
| 2009 | Bible 21 - Nový Zákon |
| 1995 |  Grunt |
| 2013 | Jobova zvěst |
Dala bych něco mezi 3 až 4 hvězdičkami. Něco mi přišlo hodně divné, něco docela významově posunuté. A hlavně jsem viděla, jak je "stará" Bible krásně poetická a mnohovrstevná na rozdíl od Parabible. Na druhou stranu některé příběhy mi přišly hodně zajímavé, dokázala jsem si něco mnohem lépe představit a pochopit. Stojí zato si Parabibli přečíst, ale není dobré mít příliš vysoká očekávání.