Když ticho mluví přehled

13.05.2023

Knižní rozhovor Když ticho mluví s anglistou, překladatelem a pedagogem prof. Martinem Hilským (*1943), který nedávno oslavil osmdesátiny, vedla Ludmila Korecká. Točí se jak jinak hlavně kolem Shakespeara, ale dozvíme se i něco o mládí a školních letech pana profesora a jiných zkušenostech. Nejdelší prostřední kapitola rozebírá blíže některé ženské postavy Shakespearových her, sonety, historické hry, tragédie o lásce Romeo a Julie a Antonius a Kleopatra, dále Kupce benátského, Hamleta, Krále Leara a šašky v Shakespearových hrách a další témata. Třetí kapitola se zamýšlí nad tím, kdo psal Shakespeara a stručně se v ní probírají některé teorie o tom, že Shakespearovo dílo napsal někdo jiný; pan profesor ale věří, že Shakespeara napsal prostě William Shakespeare ze Stratfordu nad Avonou... Opravdu moc zajímavá kniha!
Na závěr tady nebudu citovat nic z toho, co pan Hilský říká o Shakespearovi, nevěděl bych, co vybrat, ale něco osobnějšího, co říká pan profesor o smyslu života:
"Myslím, že k lidské povaze patří, že touhu po životě a po radosti provází někdy taky pocit propasti. I když se vám velmi daří, jsou věci, které se vám nedaří. Někdy se vám svět jeví smysluplný, někdy smyslu zbavený. A není to závislé na materiálním blahobytu. Můžete mít peněz, kolik chcete, a nedostanete to, čemu se říká štěstí. Ale jakmile vidíte smysl v tom, co děláte, ať je to cokoli, tak život smysl má. Musíme si umět vytvářet smysl věcí i smysl života. On sám nikde není."

27.05.2022

Dialog o alžbětinském dramatikovi - a nejen o něm, o tichu za slovy, které doplňuje a násobí jejich význam, o životě plném, ač zvnějšku akademickým zdál se být... Úvodní část o M. H. a jeho pouti k W. S. (věděli jste, že překládat Labuť avonskou začal ve čtyřiceti, na přímou výzvu režiséra Karla Kříže? a přesto rád Shakespeara čistě literárního stejně jako prakticky divadelního?), poslední o možných W. S. identitách a proměnách. Prostřední představuje fascinující dialog profesora a jeho stejně zaujaté diskusní partnerky o shakespearovských postavách, příbězích a významech jak v souvislosti s dobovými danostmi přelomu 16. a 17. století, tak v pozdějších interpretacích včetně dnešních. Pro mne zásadní kapitola Co je to za herce? (cituji: "... divadelní publikum je obrovitá kočka, která číhá ve tmě, má tisíc očí a naprosto přesný čich. Okamžitě poznáte, kdy je její pozornost pryč, a stejně neomylně poznáte její soustředění, to magické napjaté ticho. Divadlo je pro mě spjaté s okamžikem toho ticha, ten je důkazem moci divadla. V divadelním rituálu je obrovská síla. Herectví může mít bezpočet podob, ale když docílí tohoto, je to velká síla a zážitek." - s. 38). Shakespearovské paradoxy vylučující idealizace, napětí mezi shakespearovským jazykem a zcela neshakespearovským prostředím (je to komiks?), síla ženských postav a situace jejich zásadních životních voleb (Ofélie), dvojí jazyk lásky, manýristický a pravdivý (rozdíl mezi řečí Romeovy lásky k Rosalině a Romeovy k Julii), funkce převleků, kolotoč králů a role Falstaffa při přerodu prince v krále, fascinující zlo (Richard III., Aaron v Andronikovi, Jago...), deprese čili melancholie jako součást životního pocitu ve hře (Kupec benátský), samozřejmě úloha šašků a bláznů ("Bláznův vtip vede moudrost za jeden prst, jako dospělí vedou děti." - M. H. cituje Roberta Armina na s. 142)... Pro mne jednoznačně "aha" kniha a příprava na čtení Shakespearovy Anglie.