Borovec komentáře u knih
Zajímavá a čtivá kniha o podivné válce s Maďary v té době. Zejména to, že se vedla hlavně pomocí pancéřových vlaků. Chápu Maďary, že se nechtěli vzdát většiny území, když byly vlastně jen "ti druzí" v Rakousko-Uhersku. Ale i nadšení Čechů a Slováků, že mají konečně svou vlast. Autor je ze staré školy a nebojí se popisovat věci vlastenecky, což zejména u dnešních mladých, zblblých americkou propagandou multikulti, chybí. Vlastenectví a nacionalismus je totiž velký rozdíl. Je pravda, že kniha je psána poměrně jednoduše, že je vhodná pro laiky. Ale rozšíření obzoru tímto směrem není na škodu pro nikoho.
Kniha obsahuje mnoho informací o poměrně vzácné tematice, která se na internetu nedohledá. Není příliš zaměřena na historii, ale i ta tam je dostatečně. Naopak se soustředí na lužickosrbskou literaturu a výzkumy v tamních školách. Čtenář si udělá obrázek o šancích na přežití tohoto malého národa, a po jejím přečtení má chuť se dozvědět ještě více.
Kniha je zejména v první polovině psána dost protirusky, v závěru to ale autor trochu vyrovnává. Dává prostor oběma pohledům, jak ukrajinským, tak ruským. Chybí tam ale větší vysvětlení souvislostí mezi Majdanem a anexí Krymu. Bez Majdanu a tedy násilnému svržení legitimní moci a nástupu protiruské vlády by nebylo ani odtržení a anexe Krymu. Jinak kniha je určitě zajímavá i z pohledu, jak na Ukrajině pracuje byznys z pohledu úplatků a vlivu oligarchů. Doporučuji k přečtení.
Kniha je psána čtivě a jelikož je poměrně útlá, dá se přečíst za den. Trochu nedostatek je to, že se moc nezabývá špionážní činností Anny Diemelové a část do jejího zatknutí je vlastně dost krátká. Ale chápu, že na podrobnější psaní chyběla historická data. Člověk si ale udělá představu o životě v dvojjazyčném Československu, kde tedy byla vedle Češtiny a Slovenštiny ještě Němčina. I to, jak se oba národy od sebe postupně vzdalovaly až k nenávisti.