Brambora121 komentáře u knih

Jako někdo, kdo miluje historii a chtěl se víc dozvědět o Americké revoluci, jsem si knihu vybrala v referátech na hodiny češtiny a vůbec toho nelituji. Překrásná kniha, která plyne jako voda i přes ohromné množství historických faktů, které jsem si náležitě užila. Všechny postavy do příběhu seděly jako ulité. Nejvíce jsem si zamilovala ne tak Pierra (Do té doby jsem o něm příliš mnoho neslyšela a velice toho lituji.), ale spíše doktora h. c. Benjamina Franklina, který je zde opravdu skvěle vykreslen a já se o něm dozvěděla mnoho nového. Naivní Toanety mi bylo celou knihu vlastně velice líto, musela jsem poupravit svůj názor na Voltaira a kapitolu Josefa II. považuji za výbornou. (Ona celá kniha je výborná, že? Neměla žádná hluchá místa.)
Příběh je také protkán spoustou detailů z historie, opravdu jsem se zasmála u narážky na Goetha.
Nejvíce si v knize autor vyhrál s vykreslením francouzské společnosti a jejího pnutí před Velkou francouzskou revolucí. Rozdíly mezi nešťastným Ludvíkem XVI. a Benjaminem Franklinem jsou až propastně veliké, oba jsou personifikacemi umírající absolutní monarchie a vzkvétající republiky ve světě osvícenství. Celá kniha byla protkaná tím tichem před bouří, čtenář tuší, k čemu to všechno spěje a Feuchtwanger mu to dává náležitě pocítit. Samotným vyvrcholením je samozřejmě představení Figara před obecenstvem, když si Charlot uvědomuje, k čemu to všechno povede, opona padá a revoluce vítězí ještě dříve, než vypukne.
Opravdu skvělá kniha, doporučuji všem. A myslím, že spojení "Ça ira" už ze svého slovníku nevyženu.

2 21.10.2016