BrozaM
komentáře u knih

Díky knize prožijeme s Podlešáky jejich útrapy životem v 18. století. Pánové jim dělají potíže a oni všechno trpce snášejí, dokud takříkajíc hrnec nepřeteče.
Kniha je rozdělena na dvě části, ta první je zdlouhavá a myslím, že pokud by to nebyla povinná četba, tak knihu zaklapnu. Pro ty kdo čtěte, vydržte! Druhá polovina nabírá spádu a nakonec je to vcelku zajímavé.


Dlouho jsem takhle smutnou knihu nečetla. Každý ten příběh mě chytl za srdce a zamával se mnou. Mezilidské vztahy v té době, no to je něco otřesného. Rodinné vztahy byly přítěží.
Díky bohu za Kátlu a pana Lasíka - alespoň někdo měl srdce a porozumění.


,,Byla to lhostejnost, její lhostejnost ke mě, ta mrazivá voda, která trhá nejpevnější hráz, síla daleko ničivější než nenávist, protože láme pouta sice pozvolna, ale bezpečněji."
Bylo to zvláštní. Ač jsme se snažila Magdalénu pochopit, nedokázala jsem to. Stalo se jí spoustu zlých věcí, se kterými bych se možná ani nedokázala vypořádat - ale velmi mě zklamala opuštěním dítěte. A nemyslím moment, kdy odjela do ciziny, dítě ji "nezajímalo" prakticky celou dobu.
Werner je velmi zvláštní člověk a myslím, že Magdalénu doslova k mnohým věcem dohnal. Přála jsem mu celou knihu, aby se konečně vzepřel. Ale pokaždé polevil. Vždycky. A tak postupně měkla i moje náklonnost k němu.


Rozhodně doporučuji ke čtení. Některé pasáže jsou trochu nudnější, ale líbilo se mi, že "příběhy" o státníkovi nešly chronologicky, ale tak nějak na přeskáčku - pro mě velké plus knihy.
Možná, že jsme všichni tak trochu pozlacené vrány. :)


Paradoxně se mi mnohem více líbily povídky, kde se nevyskytuje Mauglí - můj malý milý hrdina Rikki-tikki-tavi. ♥


U Harry Hola mě nejvíce baví, že začátkem každé knihy si říkám: ,,Kruci, cože mě to na tom Nesbovi tak baví?" A pak to přijde jako lavina a člověk se nedokáže odtrhnout!


Jak je napsané na obolu: ,,Jednoduše nejlepší...".
A ta poslední věta v knize? Naprosto mě dostala, škoda, že Královna ohně bude mít překlad až 30.11. - už aby to bylo!


Teda nic moc. Čekala jsem více, hlavně od těch "větších jmen". Většinou se mi tyto povídkové soubory líbí, ale tohle mě vůbec nenadchlo.
Povedený byl Joeův den a Neobyčejný příběh.


Je to můj druhý soubor edice Česká povídka a bohužel ten méně zdařilý. Některé povídky se mi vůbec nelíbily (př. Ztracený básník - dokonce jsme ji přeskočila, ale na konci knihy jsem zpytovala svědomí a pěkně ji dočetla).
Musím vyzdvihnout povídku Ivana Klímy Beethovenova busta - ta mi byla asi nejsympatičtější. Dále Žranice a Sráči, křováci, čulibrci.


Musím říct, že začátek knihy se trochu vlekl, ale všechno jsem si to vynahradila v druhé polovině, kterou jsem vyloženě zhltla. Dost mě mrzel konec, ale možná to bylo to nejlepší řešení. Jak jinak za sebou spálit mosty? :)
