BrozaM komentáře u knih
Nápad super, ale nedotažený. Pořád to samé - okořeněné zvláštní schopností bratra, která nebyla absolutně vysvětlena.
Celou dobu mě u knihy držel jenom ten geniální nápad, že člověk může z jednoho sousta poznat i to, jak byl nerudný sedlák, když sklízel obilí. :D
Jak už je zmíněno v ostatních komentářích ... jedna z nejsmutnějších knih, co jsem kdy četla. Roztrhala mě na kusy, aby mě zase dodala trochu naděje a pak mě trhala znovu a znovu. Tolik citu, zoufalství, lásky a sebedestrukce jsem dlouho z knihy necítila. Autorka z vás vysaje úplně všechno. Všechno.
Nejsem citlivka, ale probrečela jsem odpoledne, když jsem knihu dočetla.
Nejlepší kniha, co jsem v poslední době četla - bez debat. Ale už ji nikdy číst nebudu a nikdy ji nikomu nedoporučím.
Ach můj milý Jude...
Ne, ne, ne a ne. Tohle se nepovedlo. První díl mě dostal, ale u Verum celou knihu čekáte na odhalení nějakého tajemství, ale prakticky se nic nestane.
Konec zamotaný, zmatený, nevysvětlený a jestli mě to mělo ohromit, tak bohužel.
Jedna z nejlepší knih, co jsem v poslední době četla. Pro mě zaručeně kniha roku 2017. Zajímalo by mě, kam autorka zašla pro ten nápad se žloutkovým věnečkem - geniální a absurdní zároveň.
Mně se to líbilo, málokdy srovnávám knihy stejného žánru - lidi, nemá to cenu. Pokud popisujete svět, který se sám zničil a teď se nějak revitalizujete, holt to bude prostě všechno podobné. Pokud vám vadí podobnost, nečtěte to.
To jsem se zase nechala unést a teď ke knize samé.
Zajímavé, napínavé, nečekané zvraty, komu vlastně věřit? Přiznávám se, že jsem Tomasovi po celou dobu nikdy nevěřila. Ale v tomhle díle mě konečně aspoň trochu přesvědčil.
Konec nečekaný, trochu nevysvětlený, ale nemyslím si, že by to vadilo. Kniha byla vyprávěna z pohledů Cii a té to také vysvětleno nebylo, takže já jsem spokojená.
Bohužel se v poslední době shledávám s knihami, které by prostě měly být kratší. Proč tahle kniha měla přes 400 stran? Možná proto, abyste si v první půlce řekli, co to (sakra) je? Moc vyprávěčů, nuda, táhlo se to, nic se nevysvětlilo, postavy nesympatické, možná moc tajemna.
Druhá polovina byla významně lepší, ale 3 hvězdičky dávám jenom kvůli konci, který byl výborný.
Já nevím, kniha se ve výsledku líbila, ale!.
Přišlo mi, že spousta věcí prostě nebyla úplně promyšlena a čtenáři vysvětlena, ztrácela jsem se. Myslím, že reklama odkazující na HP knize jenom sebrala, protože jsem od toho čekala něco jiného, každopádně ale splnila svůj účel, protože jsem knihu kupovala kvůli ní, takže vlastně palec nahoru.
Obal knihy je nádherný, ale bohužel je to to nejlepší z celé knihy.
Já jsem od Atlasu čekala něco jiného - bohužel. Kniha vypadá moc pěkně, ale je zde spousta věcí, které mi vadily - v mapách se kolikrát nedá orientovat, nevěděla jsem přesně, co za místo mají označovat. Popis míst je nezajímavý, dlouhý a občas nedává smysl.
Bohužel jsem čekala napínavý příběh k místu určený na mapě, ale většinou se mi autor jen snažil vysvětlil, že jsou to za vlasy přitažené povídačky místních.
Sonet o lásce ve formě blues
Dny jsou jak nákladní vlaky
kolik jich v roce je
jedenkrát dojedou všechny
a skončí koleje
Proč bych se já tím trápil
v roce je tolik dní
můj vláček nejezdí včas
můj vlak má zpoždění
A jestli přijede pozdě
co se mi může stát
pro lásku ztratil jsem hlavu
ztratil jsem jízdní řád
(Dny jsou jak nákladní vlaky
třpytí se koleje)
Tohle je zase moje nejoblíbenější báseň této sbírky.
Jednoduše - moc dlouhé.
Zbytečně roztahaný konec, všechno se to mohlo odehrát během 200 stránek. Bohužel, musím souhlasit se spoustou komentářů k této knize. Nejslabší díl.
Zamilovala jsem si Píseň krve, ale tou mělo všechno skončit.
Velmi jednoduché čtení, rychle plyne, postavy jsou jasně popsané a nestane se tam nic, co by vás nějak závažně překvapilo. Příběh je tak trochu přitažený za vlasy.
Ale kniha je krátká a nebude vás nudit - na cesty ideální. (y)
,,Vážně je tak snadné zkazit nevinného?"
Začátek pro mě nejistý, člověk si na krátké a strohé věty musí zvyknout. Není to jednoduché čtení, mění se časy, vypravěč, dějové linie se různě kříží... ale nakonec vás to dostane.
Přistupovala jsem ke knize skepticky, protože spousta mých známých ji odložilo. Pro ty, kteří váhají, neodkládejte a dočtěte, stojí to za to!
Já jsem s Josefem sympatizovala dokud v jeho hlavním zájmu byl obrovský strom, ve kterém viděl svého mrtvého otce. Tahle myšlenka se mi velmi líbila. Co se dělo od té doby, kdy byl strom "zabit" se mi už moc nezamlouvalo, na můj vkus již trochu přehnané.
Mně se příběh líbil, líbily se mi i změny časů, ve kterých děj probíhal - hodně ho to oživovalo. Cele téma bylo velmi promyšlené a inspirované skutečnými událostmi, opravdu hodně zajímavá kniha.
Ale! Nedokážu se dostat přes formu, kterou to bylo psané. Těch vulgarismů tam bylo přespříliš a úplně zbytečně, vůbec jsem nepochopila proč tolik. Proč láska dvou lidí musí být dopodrobna popsána přes všechny pohlavní orgány a všechny tekutiny, které z těla odcházejí? Bohužel tohle knize hodně bere na kvalitě.
Srovnávání knih stejného žánru asi není úplně na místě - protože vždycky objevíte něco, co už někde bylo.
Mně se Univerzita výjimečných líbí hodně. Mám ráda Ciu jako hlavní hrdinku. Nejvíce se mi líbil úsek, kdy pochybovala a měla strach, trochu jí to polidštilo - protože jinak prochází testováním (na mě) až moc dobře.
"Když jsem však položila hlavu na zkrvavenou zem, vĕdĕla jsem, že na tom nezáleží. Živí nebo mrtví, byli jsme na tom líp, protože jsme byli svobodní." ↑TOP↑
Mně se kniha líbila. Děj zaujal, líbil se mi autorky styl - krátké věty jsou bezva. Je to oddychová kniha na večer ke sklenici vína.
Bohužel poslední kapitola nebyla podle mého gusta a celé mi to zkazila - proto jen 3*.
Co si bude nalhávat, na každé stránce jsem se viděla - přesné. Zasmála jsem se a všem na potkání doporučuji. (y)
Souhlasím se všemi - mohlo by jich být více.
Mágovo srdce se mnou dosti pohnulo, ale co jiného od černé magie čekat, že? :)
No... těžko hodnotit. Škoda, že z druhé části toho moc nezbylo. Bohužel jsem to nevěděla a po několika stránkách 2. části nechápala nic. Pak jsem si to dohledala, ale možná by to mělo být někde viditelně uvedeno.
Bohužel mi román ani nepřijde dějový, je to takové nijaké.