Únava materiálu
Marek Šindelka
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314319/bmid_unava-materialu-389-314319.jpg
4
365
365
Hrdinou románu je bezejmenný dospívající chlapec. Ocitá se v cizí zemi uprostřed Evropy, která v jeho očích vypadá jen jako systém plotů, dálničních nadjezdů, železničních koridorů a logistických skladišť. Neznámé území, které se vůči němu staví zcela odtažitě a nepřátelsky. Putuje chladným zimním světem, skutečný život je mu zapovězen, pohybuje se jako stín na periferii krajiny i společnosti. Pokouší se dostat do města na severu, kam mířil se svým starším bratrem Aamirem. Během cesty se vinou převaděčů rozdělili, kluk zůstal sám a ze všech sil se snaží nalézt k bratrovi – poslednímu blízkému člověku – cestu. Svět, v nějž dříve doufal, vidí už jen jako nekonečný koloběh výroby, ve kterém člověk a lidství nemá místo: produkce automobilů, produkce masa v jatečních továrnách, strojová produkce zábavy a informací, instantní vytváření obrazu světa, produkce strachu.... celý text
Přidat komentář
Drsný příběh migranta putujícího nehostinnou krajinou. Těžko uvěřitelná fikce boje o přežití...co když to ale fikce zdaleka není? Kolik lidí se snaží dostat za brány vytoužené Evropy? Ano, často máme klapky na očích a toto se snažíme odsouvat dál. Autor knihy nás nechá "ochutnat" pouť čl. toužícím po svobodě v nejsyrovější podobě. Kniha je napsána velmi zdařile a zaslouží si členářovu pozornost.
Knihu jsem se snažila s přestávkami číst několik let a nedočetla jsem. Nepřijde mi, že by za to stála. Nikam se to neposouvá, srdceryvné popisy ve mně nic nezanechávají, přistihla jsem se, že při čtení nedávám pozor, netuším, jestli se jedná stále o jednu postavu, nebo zda jsme zničehonic někde jinde, jelikož zde absentuje jméno hl. hrdiny. Hodnotím kladně pouze obálku a specifický styl psaní. Obsah mi uniká.
K téhle dnes už pozapomenuté knize od Marka Šindelky (@odeon_knihy 2016) jsem si hledal cestu několik let. Vždycky jsem se chvíli odhodlával, pak přečetl několik stran a pak ji zas na rok na dva odložil stranou. Minulý týden zcela náhodně přitáhnul moji pozornost v knihovně její hřbet, tak jsem jsem otevřel, začetl se... a o dva dny později dočetl s pocitem snad nejsilnějšího čtenářského zážitku tohoto roku.
Text klade spoustu překážek. Měl jsem problém nechat se jím volně unášet - když k tomu náhodou došlo, velmi rychle mě zase uzemnila strohost a úspornost až analyticky přesného minimalismu. Právě tohle ale dělá z Únavy materiálu tak mocné dílo: estetický dojem ze čtení totiž dost věrně navozuje subjektivní vnímání protagonistů a tím nás jakoby nechá vnímat realitu jejich tělem (ne jen perspektivou, ale skutečně celým vnímajícím tělem). Často vůbec nevíme, co se vlastně děje, nebo zakoušíme děj jen z velmi úzce vymezeného úhlu - stejně tak jako postavy se snažíme na základě útržků reality poskládat celistvější obraz, ale ono se to nedaří. A stejně jako pro fikční postavy je to i pro nás velmi frustrující a bolestivé. Tentokrát jsem knihu neodložil, protože jsem věděl, že protagonisté taky nemůžou; odžil jsem si to utrpení s nimi.
Tak to byla asi nejdéle čtená kniha. Na Šindelku prostě musíte mít dobré rozpoložení. Jeho básnické kořeny se nezapřou, text je poeticky čistý. Únava materiálu je v podstatě jedna velká báseň o průmyslové destrukci krajiny.
Z celé knihy doslova čiší beznaděj a deprese, ale na mě to bylo přece jen až moc lyrické a takové nekonkrétní. Mělo mě to zasáhnout, ale spíš to kolem mě prošumělo. Nevím, co jsem si z toho měla odnést.
Jednotlivé kapitoly na sebe někdy navazují, jindy má člověk problém se zorientovat, kde se vlastně nachází. Stejně jako hlavní hrdinové, ztracení v čase i místě. Je tu opravdu hodně popisu: každá větev na stromě, vločka sněhu, jiskra ohně, každé vrznutí vagónu, pípnutí ptáka dostane svůj prostor. A já jsem se několikrát přistihla na konci stránky, jak vlastně nevím, co jsem právě přečetla. Protože fyzické a duševní utrpení se tu dávkuje po troškách mezi všemi těmi nekonečnými popisy okolního anonymního světa. Což bylo jistě záměrem autora. Bohužel, na mě to nějak nefungovalo. Bylo to asi až moc "hluboké" a já marně přemýšlím, co jsem to vlastně dočetla. Jestli se mi to líbilo. A jestli ta závěrečná kapitola měla nést poselství o násilí nebo o smutku.
Mimochodem, kapitola z továrny na automobily na mě působila jako úvaha na téma "degradace člověka v moderním (západním) světě, kde pomalu převládá práce strojů" a přišlo mi to v rámci příběhu jaksi přehnané a navíc.
Drsné téma. Nadaný běžec se stává běžencem. Válkou zničené území se stává turistickou atrakcí. Zoufalé pokusy o únik směrem k lepšímu životu, které jsou draze zaplacené.
Líbí se mi na co kniha poukazuje. Líbí se mi jazyk. Líbí se mi vykreslené postavy. Jsem zmatená ohledně dění příběhu. Jsem zmatená ohledně vyvrcholení příběhu. Jsem zmatená ohledně pořadí událostí v knize. Nelíbí se mi, že kniha působí nereálně. Nelíbí se mi ta ukrutná přímočarost spojená s předvídatelností.
Knihu jsem si spletla s jinou, takže jsem se divila, co jsem si to půjčila...
Nebavilo mi to. Asi od půlky jsem přeskakovala a dočetla jen z donucení.
Navnaděn četbou povídek Marka Šindelky jsem se i přes určitou nechuť k tématu rozhodl pro přečtení knihy. Je napsána brilantně, ale přesto si mě nijak zvlášť nezískala. Ne proto, co v příběhu je, jako spíš proto, co tam schází. Je až příliš spjata s konkrétní dobovou situací a nejsem si jist, že bude mít co nabídnout s delším odstupem.
Nosné tema na povídku ano, na román podle mě ne.
Místy mě baví, jak autor píše, ale na 170 stránkách je to v tomhle případě too much.
Na Únavu materiálu jsem opravdu těšila, české autory moc nečtu, ale v tomto případě jsem se rozhodla udělat výjimku. Musím se přiznat, že se mi opravdu líbí, jak se autor nebojí značně komplikovaných témat, která aktuálně rezonují ve společnosti. Je to kniha, která se snaží upozorňovat na problémy současného světa, ale zároveň mi tam trochu chybělo to něco, co by mě donutilo se nad knihou více zamyslet.
čekla jsem více, to téma sem nějak úplně nazapadá, na jeden zátah to číst teda nešlo, nemělo to ten šmrnc..na druhou stranu závěr už byl výrazně lepší a na místní poměry nadprůměrný
Nechápu převratný úspěch tohohle autora... podle mě vrší klišé na klišé, občas prokládá jazykovou onanií pseudointelektuála... asi jsem na to moc... stará..? nebo mladá..? Nevim.
Nelaskavá próza,jednorozměrná,literárně slabá.Emoční lynč téměř na každé stránce.A na konci opravdu únava čtenářova materiálu.
Únava materiálu je kniha s úchvatným, poetickým jazykem, který místy geniálně souzní s vyprávěním. Utíká li hlavní postava, pak je to vyjádřeno kraťoučkými větami s ohromnou kadencí. "Je to marné. Někde v dálce štěkne pes. Zatmí se mu před očima. Nechá deku být. Běží pryč." Jediný velký nesoulad je právě mezi poetikou jazyka, vytržením příběhu z reálného světa (de fakto si lze jako dějiště představit jakoukoliv zemi) a tématem uprchlické krize - málo co je přeci dnes tak přesně situované jako příběhy uprchlíků.
Druhá kniha od Šindelky, tentokrát ale hodnotím přísněji. Zdá se mi, že Mapa Anny odsýpala svižněji - ačkoliv si myslím, že je třeba poukázat na to, jaké strasti musí uprchlíci na své cestě leckdy překonávat a s čím vším se musí vyrovnávat, četla jsem knihu vzdor její útlosti dlouho - ne že bych se bála o hrdiny nebo že by na mě byla příliš silná, spíš mě prostě nebavila, protože děj se prostě moc neposouval. Hodnocení tedy vypovídá zejména o tématu a o zpracování (sledujeme 2 hlavní postavy, o jejichž osudech se dočítáme střídavými útržky s četnými návraty do minulosti před útěkem a zároveň spolu s nimi vyhlížíme budoucnost v severním městě). Ta obecnost a neuchopitelnost až modelovost na mě skvěle působila v Anně, zde mě jen obecné zarámování bez bližších reálií (jakkoliv to v rámci příběhu chápu) spíš otravovalo.
Zhltnuto za odpoledne a večer, nelze přestat číst. Depresivní, bezútěšné. Svět udělal tím, čím v negativním slova smyslu je, pouze člověk. Bezmoc, nesvoboda, ponížení a zneužívání vede k únavě materiálu a to, co bylo v člověku dobré, mizí.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Únava materiálu |
| 2014 | Mapa Anny |
| 2018 |  Svatá Barbora |
| 2008 | Chyba |
| 2011 | Zůstaňte s námi |
Šindelka si mě získal povídkami plnými jemné a přitom nesmiřitelné psychologické drobnokresby, na větší příběhové ploše už nemá takovou sílu. Výrazný humanistický rozměr je chvályhodný, i když pro někoho může být až agitační, to podle vkusu. Každopádně některé pasáže dokážou čtenářem skutečně otřást. Za mě třeba popis pašování běžence slisovaného v útrobách auta, z toho fakt mrazí. Atmosféra bezmoci a opuštěnosti v cizím prostředí je vykreslená také velmi působivě, přesto si myslím, že Šindelka je myšlenkově i výrazově pronikavější v rozborech našeho všednodenního hemžení.