Únava materiálu
Marek Šindelka
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314319/bmid_unava-materialu-389-314319.jpg
4
365
365
Hrdinou románu je bezejmenný dospívající chlapec. Ocitá se v cizí zemi uprostřed Evropy, která v jeho očích vypadá jen jako systém plotů, dálničních nadjezdů, železničních koridorů a logistických skladišť. Neznámé území, které se vůči němu staví zcela odtažitě a nepřátelsky. Putuje chladným zimním světem, skutečný život je mu zapovězen, pohybuje se jako stín na periferii krajiny i společnosti. Pokouší se dostat do města na severu, kam mířil se svým starším bratrem Aamirem. Během cesty se vinou převaděčů rozdělili, kluk zůstal sám a ze všech sil se snaží nalézt k bratrovi – poslednímu blízkému člověku – cestu. Svět, v nějž dříve doufal, vidí už jen jako nekonečný koloběh výroby, ve kterém člověk a lidství nemá místo: produkce automobilů, produkce masa v jatečních továrnách, strojová produkce zábavy a informací, instantní vytváření obrazu světa, produkce strachu.... celý text
Přidat komentář
První knihu, kteru jsem od Marka Šindelky četla byla kniha Zůstaňte s námi, která mě totálně pohltila a bavila od začátku do konce. S knihou Únava materiálu to bylo složitější. Ze začátku jsme se do příběhu ponořila tak, že mě z něho bylo fyzicky špatně. Opravdu jsem se tak vžila do příběhu, že jsem pociťovala nevolnost. Kniha se pro mne však postupem začala cyklit a příběh se dle mého zastavil, přestal být napínavý a já jsem bohužel dočetla knihu už jen z nutnosti. K tomu všemu nemám ráda otevřené konce :)
Zajímavá knížka, nutí člověka trošku se odtáhnou ze zažitého vnímaní věcí a myslet trošku jinak ... na pocity lidí, kteří něco takového prožívali a prožívají. Škoda toho otevřeného konce ...
Čtivé, k zamyšlení. Přečteno jedním dechem. Strhávám jednu hvězdičku za přílišnou neurčitost.
Při rande naslepo v knihovně se mi podařilo vytáhnout tuto knihu. Jako nebylo to špatné čtení, určitě mi hodně momentů z knihy v hlavě zůstane, ale asi nebudu mít potřebu sáhnout po další knize tohoto autora. :-)
Tato krátká knížka mě úplně pohltila, vše jsem prožívala spolu s postavami. Autor umí skvěle popisovat atmosféru a prostředí. Akorát mě trochu zklamal otevřený konec.
Únava materiálu pro mě byla velkým zklamáním a ztrátou času. Nekonečný příběh, který se téměř nikam nevyvíjí, mi přišel až nicneříkající. Současné téma migrace mi děj přiblížit nedokázal a pocity uprchlíků také ne. Knihu jsem dočetla, protože nerada odkládám knihy nedočtené, ale tuto jsem klidně odložit mohla.
Rozhodně kniha na zamyšlení, ať už nad dnešním světem nebo nad vlastním životem a sebou samým.
Kniha ma bavila- a pre mňa to bolo veľké prekvapenie vzhľadom na predchádzajúci autorov počin o Anne a jej mapách. Ten stred som žrala úplne, putovanie krajinou, čítalo sa to samo. Koniec sa nám trošku zamotal, je potrebné premýšľať, čo ako, kto, kde a s kým. A kvôli tomu a ešte kvôli krátkej vsuvke s mladým Pakistancom strhávam ten jeden bod. Prečo ho tam autor dával, keď rozoberal putovanie 2 súrodencov? Chcel poukázať na silu priateľstva? Ale to mohol aj menej agresívne vkompnovať do diela. Nuž, ale nemení to na fakte, že autor sa zlepšuje a verím, že jeho diela pôjdu vekom a skúsenosťami kvalitatívne iba nahor.
Možná bychom mohli mluvit o prvoplánovitosti tematické a stylistické, možná bychom se mohli bavit o tom, že mince sice má dvě strany, ale nejdál se dokutálí po hraně (což je přesně ten každodenní, extrémů prostý život, jenž navíc není zajímavý ani tematicky, ani stylisticky), ale já bych ráda mluvila o mrazivé a hutné atmosféře, kterou autor vybudoval tak umně, že jsem tam byla, že jsem to všechno s Amirem prožívala, i když jsem vůbec nechtěla, protože kdo by tohle chtěl? A kdo z těch, co utíkali, to chtěli? Závěrečná metafora mě dostala přesně tak, jak bylo zamýšleno - naprosto. Jen se stejně jako v případě Taberyho Opuštěné společnosti obávám, že pro ty, kteří by si měli tuhle knihu přečíst, prožít a vnímat nejvíc, zůstane nepřístupná jako příliš pomalá, složitá a nudná vítačská agitka.
Nejde necítit soucit, tohle by podle mě měly knihy dělat, ukázat svět z pohledu někoho jiného, zkusit si na chvíli pocity někoho jiného.
Kniha se čte poměrně rychle a pojednává o zajímavém (a velmi smutném) tématu uprchlické krize. Na druhou stranu se mi do jejího čtení vůbec nechtělo a o daném tématu jsem se vlastně nedozvěděla nic nového, ani nemám pocit, že by mi kniha ukázala jiný úhel pohledu na danou věc. Pořád je to o tom samém... Navíc opravdu nesnáším otevřené konce u knih. 2,5*
Hodně lidí knize "vyčítá" strohost, mně naopak tato strohost sedla. Ráda čtu 500stránkové romány, ale toto nebyla špatná změna. Naopak, nemluvnost, odcizení, anonymní postavy, opuštěná místa, neustálá krutá zima, to všechno dokreslovalo atmosféru, místy až hororovou (hlavně cesta vlakem do továrny). Podle mě hodně silný a působivý příběh.
Neměl jsem nejmenší tušení, do čeho se pouštím, nečetl jsem ani anotaci. Jen se nám jednoho dne objevila doma a vzhledem k tomu, že se rozsahem jedná spíše o jednohubku, vzal jsem si knihu na cestu do práce.
Plynula velmi rychle. Když jsem se vžil do obou postav, do jejich nelíčeného zoufalství, boje o důstojnost, o právo na lepší život, o právo na život... knihu jsem dočetl téhož večera. V knize se objevovaly také lyrické popisy, například zimní krajiny, ty běžně moc nemusím, ale zde do příběhu jaksi pasovaly, měly tam být, měly svůj účel. Občasná autorova strohost a stručnost dotvářela atmosféru. Navíc jsem velmi ocenil závěr knihy a to, že autor nebyl ve všech ohledech explicitní, protože nevyslovené má leckdy větší sílu.
Únavu materiálu jsem otevíral několikrát a dočetl ji víceméně ze setrvačnosti. Struktura vyprávění mi přišla matoucí. Hodně mi vadilo nadužívání krátkých vět („Odchrchlání. Plivnutí do sněhu. Dvojí škrtnutí. Praskot tabáku. Lačné potáhnutí z cigarety. Dlouhý výdech nosem. Cinknutí klíčů. Sníh zakřupal pod botami. Kluk pevně zavřel oči. Snažil se nevnímat zimu. Poslouchal každý krok. Kdosi venku obcházel návěs.“). Některé pasáže byly působivé, ale co z toho, když výsledný dojem je hodně rozpačitý. Přestože v situaci kolem migrace bych byl asi řazen spíš k vítačům, protože pociťuju distanc od samozvaných správných Čechů a diskuze je vyhrocená, tady mě iritovala ta umělá naléhavost. Prodané orgány, nelidský kapitalismus plný automatizovaných továren, svět vnímaný hesly z Wikipedie a počítačovými hrami, cit ku pomoci druhému jen v bezdomovci? To téma by zoufale potřebovalo jiný přístup než souhrn starých a nových klišé. Šindelkovi nějak nerozumím a už nedokážu plakat jen z toho, že někdo na papíře mrzne. Kam nás ta kniha posunula?
Šindelkova utopická novelka je místy zajímavá, místy nudná a ani bych ji nespojoval s aktuální imigrací do Evropy, spíše s vizí globální společnosti a ne příliš příjemnou.
Mnoho pesimismu pro nic. McCarthy svým knihám umí dát atmosféru a lidský rozměr.
Pan Šindelka únavu.
Příběh dvou bratrů snažících se dostat do Evropy. Cesta je vykreslená jako nekompromisní, nebezpečná, nejistá. Silný příběh, pracující s motivem útěku ze zničené krajiny za snem.
Kéž by takoví uprchlíci byli, ale oni ve skutečnosti moc dobře vědí do čeho jdou a mají velký přehled o tom, jak Evropa vypadá. Nečekají, že budou přijati, valná většina chce žít v ghettech. Pokud je to naprostá fikce s fiktivním světem, tak dávám tři hvězdičky, ale pokud to mělo popisovat trochu realitu, tak dávám jednu hvězdičku, tak tedy průměrně dávám dvě za polootevřený konec a příliš mnoho postav.
Důvodem, proč je takový autor vážený je jen ten, že už nejsou dobří autoři a nebo o nich média nemluví. Vzhledem k tomu, že autor vystupuje v médiích, tak to už je špatně, měl by být schovaný za svou knihou, protože ta by měla říci mnohem více, než sám autor.
S "uprchlickým" tématem jsem se setkala vůbec poprvé v životě a proto i celkem chápu, že na české poměry bylo vydání této knihy výjimečné, navíc v době, kdy se podobné otázky řeší celosvětově. Do knihy jsem se ponořila a na některých stránkách mi bylo až fyzicky špatně, což se mi ještě mnohokrát nestalo. Moc mě bavila část, kde hlavní hrdina putoval sněhem, ale zde všechna pozitiva končí. Na hodnocení knihy hodně ubrala nepřehlednost postav, kdy jsem až do konce některé části nechápala a celkově mi přišly dost zbytečné. Polootevřený konec byl jasný už od začátku, ale i tak mě docela zklamal.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Únava materiálu |
| 2014 | Mapa Anny |
| 2018 |  Svatá Barbora |
| 2008 | Chyba |
| 2011 | Zůstaňte s námi |
Pokud je čtenář znalý filmu Revenant a pokud se při projekci stejně jako já téměř klepal zimou, jak sugestivně bylo mrazivé prostředí vykresleno, pak bude mít podobně silný zážitek i při četbě této knihy. Šindelka umí navodit atmosféru. Hojně využívá holých vět nebo jen výkřiků. Na jeho úspornou stylistiku si musí čtenář nejprve zvyknout.