calibre44 komentáře u knih
Vyšlo i na pokračování v novodobém Rozruchu č. 10 a 11
Vyšlo i jako román na pokračování v edici Rozruch (Gabi) v čísle 1 - 10
Bert Warner se vrací po smrti svého otce na rodný ranč v Arizoně na hranicích s Mexikem. Zjišťuje, že jeho dědictví se podvodem zmocnil bohatý rančer. Vyhlásí mu válku a stává se psancem. Musí se uchýlit do Mexika, odkud svádí zápas o rodný ranč.
Bývalý válečný pilot se vrací na divoký západ, kde zdědil ranč svého zavražděného strýce. Kraj ale ovládá gang lupičů, kterému se neohroženě postaví. Přitom musí chránit nejen svůj život a zděděný ranč, ale i stavbu přehrady, kterou se snaží vybudovat, aby zajistil vodu sobě a okolním rančerům.
Syn milionáře z východu, Greek Conniston, přijíždí na západ, kde se ve vlaku setká s krásnou dcerou majitele velkého ranče. Vystoupí v zapadlém městečku a vydává se na ranč, kde dívka žije. Zde je nucen přijmout práci honáka, neboť se dovídá, že jeho otec ho minimálně jeden rok odmítá podporovat. Při každodenní tvrdé práci kovboje, za mzdu 1 dolar na den, se snaží získat srdce krásné rančerovy dcery.
Z románu doslova dýchá autorova znalost toho, co obnáší tvrdá práce na dobytkářském ranči.
Vyšlo jako Rodokaps č. 149 v roce 1938 pod názvem "Šerifův náměstek"
Jako kluk jsem tenhle "roďák" našel kdesi v šuflíku a při čtení nestačil zírat. Byl to můj první rodokaps a hnedle v něm Rusové vystupovali jako padouši. V osmdesátých letech jsem z toho byl trošku vyjevenej, protože do nás tloukli, že je to právě naopak. Ale dal jsem ho jedním dechem.
Svěže napsaná kniha. Měl jsem zpočátku problém zorientovat se kdo je vlastně vypravěčem knihy. Postupem času jsem si zvykl. Nějak mi uniklo jak to bylo s tou mrtvolou ve sklepě.
Zřejmě to bude tím,že jsem bohužel prvně viděl film, který mě moc nenadchl. Pŕi čtení jsem tím byl dost ovlivněn a tedy ani děj mě nepřekvapil. Pokud jste film už taky viděli,víte všechno, knížka vám neřekne nic nového. I když je čtivě napsaná, pro mě zklamání. Spíš jsem měl dojem,že čtu převyprávěný scénář.Podle mě je to hodně povrchní, netuším, kromě sdělení, že když se chlap podívá na ženu, představuje si její píču, co chtěl autor čtenáři říct. Pokud je smyslem této knížky jen pobavit, tak to zase až taková zábava není.
Podle mého názoru by se tento příběh vyjímal spíš v edici RODOKAPS. Příběh je těžko uvěřitelný a tím nemyslím mimozemšťany, spíš schopnosti hlavních hrdinů, protože to, jak se dostávají z prekérních situací je mírně řečeno přitažené za vlasy. Nepostrádá napětí, oddychovka.
Tento zatím posledním díl příběhů o světě lidí, který se změnil do podoby včelích pláství, tentokrát zavede čtenáře až na samotné dno plástve, kde žijí svobodní, nezotročení lidé. Ti jsou trnem v oku vládnoucím vyvoleným, kteří na ně posílají své nejlepší vojáky, aby provedli úplnou "deratizaci". Většina děje se točí okolo útěku skupiny svobodných lidí před vojáky, ale i před svým dosavadním způsobem života ve tmě a špíně. Nikdo z nich pořádně netuší kam vlastně jdou a jak jejich cesta skončí. Myslím, že autor si zde nechal ještě hodně prostoru pro další pokračování. Mimochodem samotné dno plástve tvoří města jak je známe z naší doby a nad nimi jsou vystavěna další patra tohoto bizarního světa. Příběh s rozvíjejícím dějem graduje a čím dál se v ději posunete, tím je těžší knížku odložit.
U knížky jsem se moc bavil, ostatně jako u všech knížek pana Vondrušky.
Klasický rodokapsový příběh, ve kterém nechybí láska, dobrodružství a kladný i záporný hrdina. Hádejte jak to dopadne. Dobrá oddychovka na jeden zimní večer.
Četl jsem až po Šifře mistra Leonarda, která se mi zdála lepší. Možná to je i tím, že jsem viděl předtím film, takže mě děj a rozuzlení nepřekvapily. Ale každopádně je knížka napsaná moc hezky a dobře se čte. Autor projevuje výbornou znalost problematiky o které píše.
Na začátku knihy se stane vražda šlechtice, kterou vyšetřuje místní rychtář. Nejedná se ale o detektivku v pravém slova smyslu. Autorka spíš popisuje události, které vraždě předcházely a které jí svým způsobem odůvodňují. Kniha nastoluje otázku, jestli je možné vzít spravedlnost do vlastních rukou. Autorka nakonec i v doslovu uvádí, že tomu tak není a spravedlnost patří výhradně soudům. V dnešní době bych s ní asi souhlasil, ale na počátku 18. století, kdy se děj knížky odehrává, nevím, nevím. Přesto, nebo i proto, je děj knížky uvěřitelný, koneckonců se jedná o rekonstrukci skutečné události. Řekl bych, že je knížka psána spíše pro ženy, mě tam schází překvapivé zvraty, nebo více napětí.