calibre44 komentáře u knih
Vyšlo i na pokračování v novodobém Rozruchu č. 10 a 11
Vyšlo i jako román na pokračování v edici Rozruch (Gabi) v čísle 1 - 10
Bert Warner se vrací po smrti svého otce na rodný ranč v Arizoně na hranicích s Mexikem. Zjišťuje, že jeho dědictví se podvodem zmocnil bohatý rančer. Vyhlásí mu válku a stává se psancem. Musí se uchýlit do Mexika, odkud svádí zápas o rodný ranč.
Bývalý válečný pilot se vrací na divoký západ, kde zdědil ranč svého zavražděného strýce. Kraj ale ovládá gang lupičů, kterému se neohroženě postaví. Přitom musí chránit nejen svůj život a zděděný ranč, ale i stavbu přehrady, kterou se snaží vybudovat, aby zajistil vodu sobě a okolním rančerům.
Syn milionáře z východu, Greek Conniston, přijíždí na západ, kde se ve vlaku setká s krásnou dcerou majitele velkého ranče. Vystoupí v zapadlém městečku a vydává se na ranč, kde dívka žije. Zde je nucen přijmout práci honáka, neboť se dovídá, že jeho otec ho minimálně jeden rok odmítá podporovat. Při každodenní tvrdé práci kovboje, za mzdu 1 dolar na den, se snaží získat srdce krásné rančerovy dcery.
Z románu doslova dýchá autorova znalost toho, co obnáší tvrdá práce na dobytkářském ranči.
Vyšlo jako Rodokaps č. 149 v roce 1938 pod názvem "Šerifův náměstek"
Co říct víc, než že snad všichni musí souhlasit s každým autorovým slovem? Bohužel se lidstvo nedokáže poučit ze své vlastní historie. Nebo lidstvo možná ano, ale současní vládcové jsou nepoučitelní.
Jako kluk jsem tenhle "roďák" našel kdesi v šuflíku a při čtení nestačil zírat. Byl to můj první rodokaps a hnedle v něm Rusové vystupovali jako padouši. V osmdesátých letech jsem z toho byl trošku vyjevenej, protože do nás tloukli, že je to právě naopak. Ale dal jsem ho jedním dechem.
Po přečtení jsem se dozvěděl, že se jedná o prvotinu. Budiž. K přečtení knížky, i když je krátká, jsem se musel nutit. Nějak mě nevtáhla ani neoslovila.
Svěže napsaná kniha. Měl jsem zpočátku problém zorientovat se kdo je vlastně vypravěčem knihy. Postupem času jsem si zvykl. Nějak mi uniklo jak to bylo s tou mrtvolou ve sklepě.
Plno humorných dialogů a situací. Tato knížka, ke které se rád vracím je velmi příjemným prázdninovým pohodovým čtením, plná běžných situací z obyčejného života, které denně prožíváte, ale mnohdy si jich ani nevšimnete. Za mě plný počet hvězdiček. Asi nejlepší knížka, co jsem od pana Viewegha četl.
Zřejmě to bude tím,že jsem bohužel prvně viděl film, který mě moc nenadchl. Pŕi čtení jsem tím byl dost ovlivněn a tedy ani děj mě nepřekvapil. Pokud jste film už taky viděli,víte všechno, knížka vám neřekne nic nového. I když je čtivě napsaná, pro mě zklamání. Spíš jsem měl dojem,že čtu převyprávěný scénář.Podle mě je to hodně povrchní, netuším, kromě sdělení, že když se chlap podívá na ženu, představuje si její píču, co chtěl autor čtenáři říct. Pokud je smyslem této knížky jen pobavit, tak to zase až taková zábava není.
Knížku jsem začal číst až po Vondruškově Přemyslovské epopeji a nevyhnul se porovnávání. Ze začátku jsem byl zklamán její rozvláčností a myslel, že jí ani nedočtu. Ale s každým dalším odstavcem jsem se do ní zamilovával víc a víc. Scéna, kdy se setká ve věži Václav II. s vězněným Falkenštejnem, je prostě brilantní. Knihu chápu jako jakousi královskou zpověď, ve které jsou obsaženy pochybnosti o sobě samém i o svých rozhodnutích. Tato upřímnost se line celou knihou, která představuje Václava II. sice ne jako rytíře-bojovníka, ale jako moudrého panovníka a především člověka. Má rozhodně co říct i dnešnímu čtenáři.
Perfektní, Vlastimil Vondruška opět nezklamal. Ale podle mého názoru se měl autor držet jen hlavního zločinu, odcizení královského zlata. Další dva zločiny objasnil královský prokurátor v posledních dvou kapitolách jen tak mimochodem a tak trochu jako děd Vševěd. Bylo to trochu přitažené za vlasy, když od stolu objasnil dvě vraždy.
Podle mého názoru by se tento příběh vyjímal spíš v edici RODOKAPS. Příběh je těžko uvěřitelný a tím nemyslím mimozemšťany, spíš schopnosti hlavních hrdinů, protože to, jak se dostávají z prekérních situací je mírně řečeno přitažené za vlasy. Nepostrádá napětí, oddychovka.
Hlavní hrdinka je mrcha, která využívá své žáky k uspokojování svých sexuálních potřeb a při tom neváhá jít přes mrtvoly. Občas mě knížka štvala, hlavní hrdinku jsem neměl rád, ale knížku jsem přečetl za dva dny. Takže buď je krátká, což si nemyslím, nebo je fakt dobře napsaná.
Řekl bych, že slušný psychothriller. Překvapující rozuzlení, které vlastně tak úplným rozuzlením není, protože se údajně jedná pouze o první díl, který má další pokračování. Každopádně knížka nepostrádá napětí. Její označení "Jen pro silné povahy" je asi přehnané. Pro silné povahy je jen tématika, kterou se zabývá. Nějaké zvlášť drastické scény, které by čtenáři nedaly usnout, v ní nenajdete.
Mám rád knížky ze středověku a úplně nejraději ty, které se odehrávají v Čechách a na Moravě. Z knih pana Vondrušky je vidět, že zná nejen dějiny jako takové, ale i zvyky a poměry jak na královském dvoře tak i ve středověkých městech a venkově. Z knížek je patrné, že autor má tuto dobu zjevně rád. Z každou jeho knížkou se při čtení přenesete do doby, kdy nebyl žádný spěch a život byl takový nějaký bohatší, klidnější a jednodušší, i když kratší. Knížka zcela jistě pobaví každého čtenáře a to je určitě její cíl.
Tento zatím posledním díl příběhů o světě lidí, který se změnil do podoby včelích pláství, tentokrát zavede čtenáře až na samotné dno plástve, kde žijí svobodní, nezotročení lidé. Ti jsou trnem v oku vládnoucím vyvoleným, kteří na ně posílají své nejlepší vojáky, aby provedli úplnou "deratizaci". Většina děje se točí okolo útěku skupiny svobodných lidí před vojáky, ale i před svým dosavadním způsobem života ve tmě a špíně. Nikdo z nich pořádně netuší kam vlastně jdou a jak jejich cesta skončí. Myslím, že autor si zde nechal ještě hodně prostoru pro další pokračování. Mimochodem samotné dno plástve tvoří města jak je známe z naší doby a nad nimi jsou vystavěna další patra tohoto bizarního světa. Příběh s rozvíjejícím dějem graduje a čím dál se v ději posunete, tím je těžší knížku odložit.