Král bez přílby
Oldřich Daněk
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/121546/kral-bez-prilby-121546.png
4
67
67
Přemyslovsko-lucemburská trilogie série
1. díl >
Působivý román, věnovaný osobnosti poměrně málo známého českého krále Václava II., je první částí volné trilogie. Kniha sleduje osobnost z historie jen málo známého krále, který stojí ve stínu slávy svého velkého otce. Autor se snaží lidsky přiblížit čtenáři muže, který se již jako dítě musel tvrdě prosazovat proti uchvatitelům moci po otcově smrti. Sám bázlivý, musel v sobě vypěstovat silnou vůli a odvahu čelit nepřátelům a nakonec se mu podařilo být nejen statečným králem, ale i úspěšným panovníkem, který svou zemi rozšířil o další državy.... celý text
Přidat komentář
Železná přilba Přemysla Otakara II., českého krále, který padl v bitvě na Moravském poli, se jako memento mori vine celým životem jeho syna Václava II. Od chvíle, kdy jako dvanáctiletý mladíček usedl na český trůn, až do jeho smrti mu otcova přilba připomíná jeho zodpovědnost za osud království. Oldřich Daněk zpracovává téma vlády Václav II. českým zemím lehkou rukou a s neodolatelnou pokorou k historickým faktům. Jeho vyprávění se vyznačuje osobitým stylem a vytříbeným jazykem. Dokáže být peprně jadrný a veselý, stejně jako melancholický a zádumčivý, dokáže hříšně milovat, ale také bezcitně zabíjet. Když čteme závěrečné kapitoly, v nichž se uzavírá Václavův život, vkrádá se nám do mysli nostalgie a do očí slzy z naplnění osudu velkého českého panovníka. Postavy v Daňkově mozaice žijí skutečnými životy, ať už se jedná o krále, císaře, královnu, milenku, pána nebo kmána. Jeho příběhu chybí málo nebo nic. Snad jen trochu více dynamiky, trochu více přitlačit na pilu ve chvílích, kdy se rozhoduje o všem a kdy lidský život ztrácí na ceně, možná se i trochu více utrhnout ze řetězu historické důvěryhodnosti… ale i tak je to krásné čtení. Krásné a naplňující!
No tak bohužel, mé první (a asi i poslední) setkání s Oldřichem Daňkem nebylo zdařilé. Knížka na mě působila unylým a příšerně rozvláčným dojmem. Možná je to dáno datem vzniku knihy, možná stylem autora. Další díly této série ani nebudu začínat. Dočetl jsem jen silou vůle, ke konci jsem už dokonce ze zoufalství přeskakoval stránky. Václav II. je podáván jen jako přestrašený ufňukánek. Možná to tak i bylo. Ale pro jistotu si budu muset přečíst IV. díl Přemyslovské epopeje, abych si na tohoto vladaře učinil názor. Knize dávám hódně slabé tři hvězdy a možná to ještě časem přehodnotím směrem dolů...
Četla jsem to před lety a nedávno , nad knihovnou u rodičů si na ni vzpomněla a po letech ji vzala do ruky. Vzpomněla jsem si i na to jak jsem ji , jako mladá hltala a četla dnem i nocí . Úžasně napsané, myslím, že by bavilo i čtenáře, kteří s historií nechtějí mít nic společného a pořád hledají , (na čtení knih z mládí) nějaké nesmyslné chyby. A přestože já dějepis milovala, některá historická fakta mi unikala a teď, když jsem se ke knize vrátila, měla jsem u ruky internet a hledala, jak divá. Ale stálo to za to. A na knihy pana Daňka se určitě zaměřím, nejen pro vzpomínky z mládí, kdy jsem jeho knihy četla, ale i proto, že se právě jeho knihy četly tak nějak pohodově- s dějem a s vyprávěním, ne jako dějepisné encyklopedie.
Kvalitní historický román plný dlouhých dialogů a konverzací, které jsou spíše jakýmisi autorovými domněnkami, ale působí velice věrohodně a v mnohém se i opírají o ryzí události z období vlády bázlivého Václava II. Kniha je psána stylem, který není úplně obvyklý, ale jak si na něj čtenář zvykne, tak ho kniha pohltí a naservíruje mu zajímavý příběh o králi, který celý svůj život sváděl vnitřní boj s tím, že jen těžko vyjde ze stínu svého chrabrého, slavného a sebevědomého otce.
Úžasný styl, květnaté popisy, obsáhlé konverzace. Ze stylistického hlediska nemohu vytknout vůbec nic. Dokonce i neustálé časové přesuny dodávají příběhu ten správný "šmak". Velice fascinující, jak autor nahlíží na jednotlivé postavy poněkud "jinak". Pro většinu romanopisců byl Záviš z Falkenštejna postavou "zápornou". Pan Daněk je prvním autorem, který tehdejší dobu vnímá trochu jinak, a to se mi líbilo. Bohužel jsem trochu pedant na detajly a historická fakta. Ačkoliv se v Doslovu autor omlouvá za historické nepřesnosti, nemohu si ušetřit poznámku k Čeňkovi z Vartenberka, který se do historie zapsal až o více než sto let později. Výraznou odchylkou, který příliš nesouvisí s historickým faktem je vyhořelý Pražský hrad. I po příběhové zmínce o jeho vyhoření se mnozí stále vydávají na Pražský hrad, nebo z Pražského hradu vydávají do města, na Zbraslav, nebo do vojenského ležení před Kolínem... Trochu mě mrzí absence opavského vévody Mikuláše, respektive její okrajová "role". Dle mého názoru měla tato osoba mnohem vetší vliv a místo u dvora svého, byť nevlastního, bratra takřka jisté. Ovšem, jak p. Daněk přiznává, toto je jeho představa. A já dodávám, krásná, příjemně čtivá a jež Vás donutí přemýšlet nad některými historickými souvislostmi trochu jinak.
V některých částech se mi zdál děj moc zdlouhavý a vyprávění příliš rozvláčné. Ale jako celek se mi kniha líbila. Snad proto, že období Přemyslovců patří k mému oblíbenému :-)))
Rozhodně doporučuji k přečtení.
Kniha je psána velmi osobitým stylem. Kdo očekává akční četbu, bude nutně zklamán, přesto děj, jakkoli pomalý, v žádném případě nepostrádá napětí. Komu sedne tento styl psaní, musí knížku doslova hltat. Propracovaná psychologie postav stojí v popředí pomalu plynoucího děje a celková atmosféra historicky věrného románu vás vtáhne a nepustí.
Taková kniha mi vyloženě sedla, protože to přesahuje laťku pouhého historického románu, nezůstává to zploštělé a ochuzené. Celý komplet jeho knih je výbornou ukázkou. Velice doporučují všem kdo má o takový žánr třeba jen letmý zájem, kniha absolutně nezklame.
Téměř celou , ne vlastně celou knihu jsem se jen sotva dokázala od četby odtrhnout.
,,Proč se pořád toužíš stát králem krvavých bitev ? Jsi králem míru, jsi král bez přilby...
Král Bez přilby Oldřicha Daňka se řadí k tomu nejlepšímu co si na téma Přemyslovci můžete přečíst. Většina historických romanopisců nedokáže upustit od suchého převyprávění historie s plochými a jednotvárnými postavami. Potom je zde ještě horší skupina (většina ženských autorek Vaňková, Ciprová ,Whitton) která si historii a postavy ohýbá takovým způsobem, že místo historického románu drží čtenář spíš fantasy harlekýnku. Naštěstí tohle není případ Krále. V knize sledujeme život Václava II. od nástupu na český trůn. Hned od začátku vás překvapí propracovanost postav, Daňek nám předkládá skutečně živoucí a psychologicky propracované postavy. Dědic poražené země do kterého se vkládají obrovská očekávání, stejná jako do jeho otce... Vítěz bitvy na Moravském poli, jehož před volbou římským králem považovali za chudého slabocha, královna regentka v rozvrácené zemi hledá spojence.. Jako čtenář vnímáte tu dusnou atmosféru, vnímáte zklamání, příkoří a pohrdání které se snáší na postavy, cítíte s nimi radosti i zklamání. To se jen tak nějakému autorovi nepodaří a když, tak většinou na úkor historické věrohodnosti. Oldřich Daněk dokázal velmi dobře respektovat historická fakta a historické nesrovnalosti, kterých si byl vědom vypsal. Kniha má vše co kvalitní kniha mít má, takže neváhejte!
Knížku jsem si koupila náhodně. Záviš z Falkenštejna je totiž moje nejoblíbenější postava. Nejdřív jsem si myslela, že to na Vaňkovoou nemůže mít, ale ono ji to překonalo! 100x! Je to spíše psychologický román. Scény jsou řazeny bez ohledu na časovou posloupnost. Dialogy jsou něco zcela výjimečného , krásného. Občas jsem musela přestat číst a chodit, abych to rozchodila. Opravdu doporučuji všem trochu zkušenějším čtenářům. Je to moje nejoblíbenější knížka.
Knížku jsem začal číst až po Vondruškově Přemyslovské epopeji a nevyhnul se porovnávání. Ze začátku jsem byl zklamán její rozvláčností a myslel, že jí ani nedočtu. Ale s každým dalším odstavcem jsem se do ní zamilovával víc a víc. Scéna, kdy se setká ve věži Václav II. s vězněným Falkenštejnem, je prostě brilantní. Knihu chápu jako jakousi královskou zpověď, ve které jsou obsaženy pochybnosti o sobě samém i o svých rozhodnutích. Tato upřímnost se line celou knihou, která představuje Václava II. sice ne jako rytíře-bojovníka, ale jako moudrého panovníka a především člověka. Má rozhodně co říct i dnešnímu čtenáři.
Původně jsem knihu odložil asi v polovině a ohodnotil 2/5. Po měsíci jsem se ke knize vrátil, dočetl a trochu přehodnotil. Styl psaní mi úplně nesedl. Ale jinak je to zajímavá kniha o zajímavé osobnosti a rozhodně nelituji času, který jsem nad knihou strávil.
Hezky napsaný historický román, i když pravda je, že jsem si při jeho čtení musela na internetu oživit tuto část historie, abych se líp vyznala v postavách děje.
Další Daňkův skvost. Knížka se čte jako víno, styl je hravý, pěkný, zvučný - vůbec takový, jak jsem ho popsal v jeho Vraždě v Olomouci. Narozdíl od krátkého údobí pár dní bere si na paškál dobu panování Václava II., krále přespříliš bázlivé povahy, který se zasloužil o český středověký stát snad jen jako Karel IV. a historií zůstává dost přehlížen. Musím uznat, že zejména poutavá je první polovina shrnující okolnosti a důslekdy bitvy na Moravském poli, od smrti Záviše Falkštejna po závěrečné střetnutí Václava s Habsburkem kniha překonává šestnáct let vlády pomocí tzv. opileckých hovorů (jinými slovy třetí čtvtina krapet vázne), ale přec jde o zajímavou fresku o to zajímavější osobnosti ...
Štítky knihy
Přemyslovci zrada intriky Přemysl Otakar II., král, 1233-1278 Václav II., král, 1271–1305 české dějiny české královny Záviš z Falkenštejna, 1250-1290 Kunhuta Uherská, 1245-1285 český středověkAutorovy další knížky
| 1972 |  Vražda v Olomouci |
| 2008 |  Král bez přílby |
| 2002 | Král utíká z boje |
| 2008 | Hříčky o královnách |
| 1976 | Válka vypukne po přestávce |
Přečteno jedním dechem. Úžasné! Jsem nadšená! Kniha napsána velmi čtivě, rozhovory postav skvělé, téma lákavé... Kdyby byli všichni pamětlivi příběhů z historie, dělo by se to, co se teď děje? Zapomínáme příliš snadno...
A aspoň malinký výpisek (str. 190- rozhovor Přemysla Otakara II. a Záviše z Falkenštejna): " "Jsem králem té země. Ještě pořád jsem jejím králem. A čest krále je trochu také ctí království. V tom je mezi námi rozdíl. Země, v níž by museli plivat na svého vlastního krále --- to je možná lepší, když ta země hoří. Máš jistě pravdu, ve světle požárů čest bledne rychle. Ale přece je ještě něco horšího. Přihlížet požárům bez cti. Žvaníme, Falkenštejne. Bylo by moudřejší ještě jednou prohlédnout zbroj a zkusit ostří meče. Já na téhle, ty na druhé straně." "