Celestino komentáře u knih

ml princ.docx

1 / 1
Parádní. Velice lituji toho, že jsem po knížce nesáhl už dříve... Princova milá, dětinská nevinost je pro mě velice oslovující. Jeho „vztah“ ke květině/růži..., myslím, že tady si člověk teprve pořádně uvědomí, že každý z nás má v sobě kousek „Malého prince“. Kolem nás je svět, kterému mnohdy nerozumíme; na své pozemské pouti taktéž potkáváme lidi, kteří na nás zanechají větší, nebo menší stopu a konečně, každý máme své květiny o které se staráme, na kterých nám záleží, které milujeme...
Král..., král byl pro mě otec... Bájný otec. Moudrý, mocný..., štědrý. Na jeho dvoře bych nejspíš dlouho nevydržel (meh), ale jako jeho host bych jeho milé pohostinosti využil dosyta. Bezobav.
Domýšlivec. No, byl to otrapa, ale musím se přiznat, že v mnohém se každý z nás vidí... (bohužel, u mě je to celkem extrém...)
Pijan je myslím vůbec nejhorší princův hostitel. Proč? Je to člověk, co už rezignoval, co hledá úniku z labyrintu bez konce do kterého se sám uvrhl. „Pijan co pije, aby zapoměl na to, že pije.“
Byznysmen... Na rozdíl od Pijana mi ho bylo opravdu líto. Chce víc, víc a víc... ale přitom nemá nic... vůbec nic.
Lampář byl milý chlapík. Plnil den co den svou práci... odměnou mu byl jen jeho vytoužený odpočinek. Je i nám odpočinek odměnou?
Zeměpisec byl zvláštní, ale myslím, že se velice podobá mnoha lidem v dnešním světě... Hodně mluví, jsou plní neuvěřitelných teorií, ale co nějaká skutečnost?
Ještě bych chtěl zmínit jedno... Vím, o tomhle kniha opravdu není, přesto se mi líbí i jak si autor poradil s princovým fyzickým zjevem. Tenhle malý chlapík byl úplně jak jeden z mých oblíbených hrdinů z anime seriálů, skvělé. J
Ca mě opravdu spokojenost a lituji, že jsem Mladého prince neobjevil dříve...

Bylo…, bylo to zvláštní čtení. Ale o to možná zábavnější. Napsané krásně, to jednoznačně. Slovní zásoba, obraty, přirovnání, prostě skvělé. Při čtení si člověk uvědomí náš zápas s životem (vím, mnohdy bývá příběh vyprávěn coby nekonečný zápas člověk x příroda, ale osobně jsem v tom spíše viděl celou naši pozemskou pouť se všemi těmi strastmi a našimi cíli). Třebas že starý rybář Santiago mi není charakterově blízký, přesto jsem si jeho příběh užil.
Postava Manolina mi zezačátku přišla trošku zbytečná, ale jak se příběh rozvíjel, dávala mi jeho úloha dokonalý smysl…


Vím, že v první řadě je tu důležitý onen motiv zápasu –který je stejně marný- přesto musím ještě zmínit opravdu skvělé vybarvení života námořníků během první poloviny 20. století. Stejně tak zápas se žraloky jsem četl jedním dechem.

Konec byl takový…, no, v první řadě nepřekvapil – hned jak začal Santiago svůj zápas jsem věděl, že nemůže vyhrát.

Dost dobré :) Některé pasáže jsem si fakt užíval... Popravdě ale spíše začátek, ke konci knihy mě už moc nebavil styl psaní á la "populárně naučná učebnice dějepisu". Pro mě osobně byly nejzajímavější pasáže, kde docházelo konfrontace katolické církve a Absolutna... Bylo to fakt zvláštní, protože jsem nevěděl, jestli se mám u čtení smát, nadávat, nebo plakat. :´D Čapek se zde do katolíků (resp. do předních představitelů církve) občas slušně naváží..., ale mnohdy má bohužel pravdu.... (jasné, žil v té a té době, kdy u nás to a to a po zpackaném Prvním lateránském koncilu se není čemu divit, že katolíky líčí tak jak líčí) "Církev si živého Boha nemůže dovolit", to mě dostalo. :D Nebo "Bagrový Bůh" to bylo taky skvělé. :D Bylo taky zajímavé pozorovat jednotlivé národy, jak s božskou mocí nakládají... Za mě poctivé 4/5

7 16.03.2020

Tak jsem se rozhodl, že dám po delší době repete. Ano, knížka je skvělá, úžasný svět atd. (o tom více níže) přesto musím říci, že aspoň za mě je film ještě lepší – opravdu, nenapadá mě teď jiný fantasy příběh, u kterého bych film hodnotil lépe než knížku – zářní herci, malebná hudba, parádní atmosféra... Společenstvo je zkrátka výjimka. Ale zpět ke knize.

Dnes již nejsou záporáci z Pána prstenů kdovíjak originální (jen těžko se hledá fantasy bez „Pána zla“), přesto fungují skvěle. Sčíslo jedna je pro mě Saruman, pro svůj složitý charakter (zde nemohu nezmínit opravdu dokonalé ztvárnění Bílého čaroděje mým oblíbeným hercem Christopherem Lee!) a úskočnou povahu. Jeho charakter se sice více rozvine až v druhém dějství, kterému vévodí jako hl. záporák, přesto už i zde si každou kapitolu s ním užívám.

Sauron, Nazgulové, Balrog…, to už je dnes klasika. Souboj Démona ze stínu x Gandalf je pro mě však stále srdeční záležitost. Ale už bylo myslím dost o sporácích.
Mezi kladnými hrdiny u mě vévodí Gandalf (samozřejmě). Vždy mi starý čaroděj seděl víc jako Šedý kouzelník s dobráckým, přesto někdy přísným úsměvem bafající fajfku, než jako moudrý Bílý stařec, jak jej vidíme v dalších dílech.

Frodo mi mnohdy úplně nesedí…, Bilba z Hobita mám určitě raději a sám mám k němu rozhodně blíž. Sam mi v knize sedí teda více než ve filmu, kde mi přijde takový… „ukňouraný“. V knize hezky vynikne, kolik toho pro Froda dělá. Aragorna nejde nemít rád – on je takový ten typ, že ač je nenápadný Chodec, dokáže na sebe okamžitě upoutat pozornost. A Boromirův pád do temnoty…, nu, jak člověk už ví, jak to skončí, je to snad o to lepší.

Celkově mě jen mrzí, že prvních 100 – 150 stran nebylo o něco napínavějších. Třeba pasáž s Tomem Bombadilem je pro mě vždy…, eh, takřka ubíjející. Asi proto u mě film drží laťku nad knihou.

Knížka byla vskutku…, šílená. :D Ale čtení mě bavilo, to ano. Nic takového jsem nečekal. Myslím, že to byl jeden z hlavních cílů – ohromit, poslat nás na kolena. Nespravedlnost, krutost, separace od světa… Četl jsem i kousek z Kafkova životopisu a musím říci, že své motivy a vlastní strasti do povídky otiskl opravdu dokonale. Bylo mi ho opravdu líto… Postavy matky a otce mě nehorázně štvaly pro své chování… Pravda, nebylo se zase tak čemu divit. Autor zde skvěle poukázal na strach lidí z neznámého. Jediná Markétka mi přirostla k srdci…, třebas že se paradoxně obrátila k Řehořovi jako první zády (se vším všudy).

Chování samotného Řehoře pro mě bylo… nepochopitelné – o to však více obdivuhodné, že se snažil svým blízkým situaci neztěžovat (a třebas marně!) a nepanikařit.

Za sebe nemůže přímo říci, že by se mi příběh přímo líbil…, ohromil, to ano, to bezpochyby.

7 08.06.2019

Geniální. Mistr čapek tímto svým dílem znamenitě u mě potvrdil, že právě on a ne nikdo jiný, je českým spisovatelem číslo jedna. Skvěle jsem se bavil tím, jak se lidstvo (jako ostatně vždy) uvrhlo do bouře války samo svou hamižností a touhou po moci - což podle mého skromného názoru je VŽDY špatně; lidstvu moc nepřísluší - leč stejně tak ani přírodě. Mnohdy jsem se setkal se značně rozdílnými názory čtenářů; spousta lidí toto dílo odsoudí (a ostatně většinu čapkových děl, pokud se nemýlím...) jednoduše proto, že jej nepochopí.
Moc se mi líbilo, jak mloci zaplavují svět, to je skvělé. Nejednou jsem mrknul na mapu, abych si představil, jak asi vypadá svět pod mločí nadvládou. Tahanice mocností, válka o vliv... tedy, je opravdu směšné, jak lidstvo je jeden "druh" (třebas, že nerad to říkám takto tvrdě) a není schopen se spojit proti studenokrevnému nepříteli.
Knihu ještě nemám dočtenou , ale poslouchal jsem rozhlasovou hru a za mě opravdu skvělá práce.

Přiznám se, že odhodlat se k četbě Máje, mi trvalo pěkně dlouho... No, pravda, nejspíš za to může nechuť, kterou ve mě vzbudil film (který je podle mého skromného názoru opravdu... příšerný :/) Ale při četbě jsem byl vskutku mile překvapen. Duševní rozervanost Viléma na mě udělala velký dojem a ona "nadčasovost" je také opravdu mistrovské dílo. Právě otázka nicoty/smrti/konce, je pro mě (jako pro začínajícího filosofa samouka) velmi lákavá, takže jsem četl s velkým zaujetím. Přidejme k tomu fantasy prvky (ano, krom toho, že v poslední době čtu filosofii, za starých časů jsem zbožňoval fantasy) v podobě duchů čekající na nového druha a máte skvělé story pro člověka jako jsem já. Pravda, kouzlu verše moc nerozumím, ale je fakt, že právě ten dělá Máj tak geniální.
Nakonec postava "básníka", coby samotného Máchy, byla rovněž velmi vhodě zasazena a pomohla mi ještě více se vžít do role odsouzeného.

4 04.06.2018

Za mě spokojenost, leč nepohrdl bych podrobnějšími popisky - nebál bych se jít na více stránkovou knihu... Ale příběhy jinak opravdu skvělé. Všechny tři mě bavily, všechny tři přečtené za devět dnů. Je skvělé dozvědět se něco nového o svém oblíbeném fantasy světě. Ale uznávám, že pro "nezasvěcené" fanoušky, mohl nastat nemalý chaos v erbech - potažmo spravovaném území mocnými rody.
Hlavní hrdina byl sympatický (leč nemohu říct, že by mi byl povahově blízký), stejně tak Egg. Martin nezklamal a neproměnil "Píseň" v černo-bílý (nebo snad černo-rudý???) svět, ale držel svůj obvyklý styl, kdy se z přítele může během stránky stát "slizký zrádce".
V každém příběhu jsem si našel nějakou postavu, kterou jsem si oblíbil, ovšem nejvíce mi učaroval Bloodraven - tajuplný černokněžník s hřívou stříbrných vlasů a s Temnou sestrou u pasu.

3 15.01.2019

Víte, mě tenhle román opravdu nesedl... Ač jsem na něj slyšel převážně pozitivní ohlasy (a to dokonce i z řad mých náctiletých vrstevníků), mě neoslovil. Život je krutý, to ano, to autor vystihl dokonale (!), ale vidět jak je vše doopravdy podáno takto chladnokrevnou formou, bylo pro mé oči a duši poněkud dehonestující, potažmo dokonce "násilné". Ale jo, jsem rád, že jsem si jej přečetl. Nechápejte mě špatně; tím, že říkám, že se mi román nelíbil nijak nehaním autorovu tvorbu, která je bezesporu geniální, spíše zkrátka takovýhle typ příběhu není můj šálek kávy. A právě pro autorův um přidávám dva body do svého hodnocení (2/5).

3 15.01.2019

Tak jsem zpátky ze svého půlročního výletu za fantasy od Ryana (nikdy víc! D:) zpátky u velmistra Martina.
Kniha se hodnotí dost obtížně, protože tu máme pět částí, které u mě svou poutavostí dost kolísaly... Přemýšlel jsem, zda těch pět hvězd si fakt zaslouží - vzhledem k tomu, že u některých jsem doslova a do písmene usnul a jindy to byly mé nejsilnější čtenářské zážitky v životě. Nicméně tu celý svazek s dovolením rozeberu podrobně. :)
spoiler
Čtyřbarevný fanouš 4/5
Na začátek to nebylo myslím vůbec špatné, navíc se všechny povídky četly dobře. Nejlepší byla asi hned první, -Tmy se bojí jenom děti- (4/5) díky skvělé atmosféře, popisu démonů a originálnímu hrdinovi... Na druhou stranu poslední povídka -A smrt je jeho odkazem- (3/5) byla slabší.. leč délka akorát a dobře napsaná, třebaže dějová linka (pro mě) nudná.
Nestydatý profík 4/5
O chlup lepší, než první část. :) V Hrdinovi (4/5) jsem se hezky seznámil s Martinovým Sci-Fi světem... Nemůžu říct, že by mi učaroval, ale přinejmenším mě zaujal. Druhý stupeň osamění (5/5) byla na dalších 200 stran mou nejoblíbenější Martinovou povídkou. Hl. hrdina mi mega sedl a ta atmosféra.. úžasný! Pozorovat, jak se pomalu hroutí do šílenství, to bylo.. úchvatné. Od Mlha padá k ránu (3/5) jsem popravdě čekal mnohem víc... atmoška supr, ale děj.. eh.
Světlo vzdálených hvězd 3/5
Tohle byl ten důvod, proč jsem tak dlouho váhal, jestli celému svazku neodebrat v hodnocení jednu (paradoxně) hvězdu. Píseň pro Lyu (4/5) nebyla vůbec špatná, leč.. zase, s tak velkým úspěchem u fanoušků čekal jsem víc. Filosofické řeči o lásce mě paradoxně bavili nejvíc... Celkový dojem byl dobrý, ale to čtení se prostě táhlo... Věž z popela a Oceloví andělé (2/5), byli fat dost slabí. :/ Už nikdy více medvídko-opičáky s nábojovými pásy kolem krku, který vede asiat s mačetou! Kamenné město (3/5) se táhlo asi nejvíc ze všech příběhů. Ale ok, oceňuji fantastický popis a cool konec. Krutinky (3/5) byly zhruba na stejné úrovni.. možná o chlup lepší story. Ve znamení kříže a draka (4/5) bylo jasně z celé třetí části nejlepší. Huhaha, co víc si přát než obrovitého červího slizáka s biskupskými insigniemi! Mňam! Trošku chaos na konci, ale dobrý. Pořád to ale na Druhý stupeň osamění ani zdaleka nestačilo...
Dědicové želvího hradu 5/5
Tady jsem byl ve svém živlu! Vždy mě totiž víc bralo staré dobré středověké fantasy, než scifi. Osamělá píseň Larena Dorra (5/5) je úžasně napsané story - v pasáži, kdy hl. hrdinka vyhlédla z okna a spatřila "sedmičku démonů" jsem měl úplně husí kůži. :3 Druhý stupeň osamění však překonal až Ledový drak (5/5). Hl. hrdinka byla k sežrání a ledový drak.. ledový drak!!! Úžasná bytost... Bitka s rudými draky byla fantastická a celý ten svět by si zasloužil vlastní pěti set stránkový román. V pustinách (4/5).. pravda, asi nejslabší, ale i tak se to četlo jedním dechem. Magie byla úžasně podaná.. jen jí mohlo být ještě o chlup víc.
Hybridy a hrůzy 5/5
co dodat... tohle je prostě MARTIN!!! Chlap z masovny (4/5) mi teda dal zabrat.. ale jo, napsané fantasticky a poutavě, ale asi byl problém ve mě :'D No, kdo četl, pochopí. Nezapomenutelná melodie (4/5) mě děsila už jen představou, že takto dopadnu já za pět deset let. D: Ale jo, supr se to četlo... Písečníci (5/5).. tak tohle nechalo všechny předchozí povídky daleko za sebou (ne na dlouho!!!). Pozorovat ty malý bestiáky, jak se masakrují, vyvíjejí.. psychický stav hl. hrdiny... tajemno... skvělé! Pak ale přišli Netopýři (5!/5) a to bylo zase něco úplně jiného a ve výsledku se z toho vyklubal asi fakt ten největší čtenářský zážitek, co jsem kdy měl. :333 Nic bych nevytkl, vše šlapalo nejlépe, jak mohlo. Skvěle zpracované charaktery, pořádný nášup tajemného hororu.. osudy, kde jsem musel zamáčknout slzu. Všichni povinně přečíst! :) Opičí kůra a Hruškovitý byli přece jen už o úroveň níž, ale taky dost dobré. Takové.. "divné", ale v dobrém slova smyslu divné. :)

Za mě paráda a těším se na další díl. :)

2 12.07.2020

Tak jsem se vrhl na sérii Stínu krkavce, abych nějak zahnal to ubíjející čekání na Vichry zimy (btw, fakt se obávám, že se jich už nedočkáme... :/) . No, první díl jsem četl 3 měsíce (pro srovnání Tanec s draky, který má takřka dvojnásobek stran jsem slupl jako malinu za pouhý měsíc) a mé pocity jsou nějak.. rozporuplné. Myšlenka - nápad fakt skvělý, ale zpracování a hlavní hrdina.. nó... Fakt mě mrzí vesměs fakt málo popisu okolí, vzhledu postav atd. To mě dost štve - čím zdlouhavější a podrobnější popis, tím za mě líp! Co se týče jednotlivých náboženství a kultur.. dost zajímavé, ale chtělo to rozvést! "Víra v zemřelé, aneb Bůh je klam" - není vůbec, vůbec nezajímavá myšlenka, ale život a složení této sekty na mě působí neuvěřitelně.. pasivně (?) a pokrytecky... a tak je to u všech zde zmíněných náboženství. :/ A kdyby aspoň ždibek filosofie.. PROSÍM! D: S vírou v Sedmero tváří Boha či v Pána světla se to vůbec nedá srovnat. Prostě ne, co do spisovatelského umu a fantazie nesahá Ryan Martinovi ani po kotníky.. což je velká škoda.
Hlavní hrdina - ach né! Přijde mi, že někdy jedná strašně zvláštně... *spoiler* Namíchne se kvůli tomu, jak jednají mocní, že nechají zabít nevinného jen proto, aby z toho měli benefity – jde následně za králem a ochotně mu slíbí vraždu nevinného (to, že nakonec nezabije je druhá věc…) Tak nějak mi přijde, že Vélin prostě dělá přesně to, co čtenář chce – má být věrný slušňák – ok, bude slušňák – má porušit všechny své sliby dané řádu, na kterých 500 stran tak věrně dbal a vyspat se s kámoškou kvůli sexuální scénce, ok tak se s ní prostě vyspí! Né, fakt, tohle mě vskutku namíchlo… :/
Ale jinak zůstává to, že svět je to super. Politické intriky, fajn postavy… Chtěl jsem nechat tři hvězdy, ale nakonec dávám čtyři, kvůli skvělé postavě Kennise. :3 Ještě asi potrvá, než se vrhnu na další díl.. asi až v létě, ale určo chci pokračovat. A doufám, že z něho bude Princip šestého řádu! Byl k sežrání. :D

2 31.01.2020

Tak jsem se zase po čase dostal k tomu, abych přečetl něco od našeho „titána“ literatury Karla Čapka. Musím říci, že ve srovnání s Válkou s mloky byl pro mě příběh méně oslovující a nečetl se mi ani zdaleka tak dobře... (což je taky z části tím, že divadelní hry nikdy nebyly moje parketa) Ale ano, uznávám, že svého času to musel být „bomba“ příběh. Ale myslím, že dnes už pro všechny působí spíše úsměvně, nežle jako možná obava z budoucnosti. Přesto samozřejmě vím, kam tím Čapek mířil – roboti mají ztělesňovat onu mnohdy zvrácenou pohodlnost lidstva, kterou si můžeme vyložit jako třeba s tím, jak se k naší planetě chováme.
Hlavní postavy mi tedy k srdci nepřirostly – Harry byl zkrátka takový zaslepený nadšenec a Helena..., no, myslela to dobře, leč jednala mnohdy též bez rozumu. Dr. Gall mi byl sympatický..., asi bych jednal mnohdy jako on.

Většinou uváděno za nejslabší díl, ale já jej považuji za nejlepší. Nenalezneme zde tolik epické akce jako v prvním dějství, ani tolik intrik jako v dynastii zla, ale ta směsice fantastických postav a nečekaných zvratů zastiňuje všechny nedostatky. Navíc..., no, neznám lepší SW fight než Bane + Zannah vs Farfalla. :3
Dobrá práce!

05.03.2018