chomic_pisek komentáře u knih

Když jsem si Vlčici pořídil, měl jsem velká očekávání. Lákalo mě téma i doba, do které je příběh zasazený. Proto jsem se vnitřně naladil na něco, co se mi bude hodně líbit, ale bohužel jsem byl ze začátku naopak spíš zklamaný. Ale jak stránky přibývaly (nebo ubývaly - jak se to vezme), měl jsem čím dál lepší pocit a od půlky už jsem si to užíval, jak jsem původně čekal. Z Kroany, která se zpočátku jevila jen jako tuctová supermlátička, se vyvinula postava, se kterou si čtenář spřátelí, ale mým největším oblíbencem se stejně nakonec stal Pelíšek.
I na oddychových knihách mám rád, když mě nejnom pobaví, ale i donutí se dovzdělat nebo aspoň oprášit znalosti. Také Vlčice mě donutila zas navštívit tetu Wiki a něco si oživit a doplnit. Ještě víc mě bavilo během přesunů postav odvozovat, kudy zrovna procházejí, a dovysvětlení místopisu v doslovu, které umožní kontrolu a případné upřesnění tipů, mě příjemně překvapilo. Určitě si nenechám ujít další pokračování.

4 06.04.2022

Někde jsem se dočetl, že Cuchenan a Minangar jsou dvojka obšlehnutá ze Zaklínače. Tak to pozor, na Geralta se nesahá! (Jako by nestačil Netflix.) Proto jsem ke knížce přistupoval s přetlačující se směsicí zájmu a pochybovačnosti. A prdlajs! I když to jsou oba archetypy málomluvného siláka a rozšafného barda, o vykrádaní Zaklínače nemůže být řeč.
Píseň oceli mě uhranula. Působila na mě jako takové milé, spíš pohádkové, fantasy, i když politikaření ani násilí nechybí. Jen nenavozuje tak temnou atmosféru, jako třeba právě v Zaklínačovi. Asi je to tím, že díky neustálému pošťuchování mezi hlavními postavami člověk to "špatné" tak nevnímá, a nechává se rozesmívat neustálými narážkami. Nikdy bych neřekl, že mě knížka, kde je tolik prostoru věnováno jen dialogům mezi dvěma postavami, bude tolik bavit.
Co mě ale nejvíc učarovalo, je styl, kterým Míša Merglová píše. To se čte samo, člověk vlastně ani neví, že čte. A to, že popisy děveček, které se točí okolo Minangara, nejsou nijak prvoplánové a laciné, ale i tak podnítí fantazii obdivovatele ženské krásy, je jen milý bonus. Šest hvězdiček.

7 29.03.2022

Z toho mrazí. To se opravdu dělo, děje a dít bude. Perfektně to vystihuje bearwhiteraven v prvním odstavci komentáře pode mnou. Pan Kaplický uměl vytvořit hodně sugestivní atmosféru, která ještě víc zhutní přednesem Pavla Rímského, pokud si poslechnete audoknihu. A až skončíte, ještě vám to dlouho bude rezonovat v hlavě.

13 28.03.2022

Tady není o čem, navíc ve formě audioknihy načtené panem Werichem. Švejk je fajn, ale všechny ty dohady o tom, co tím vlastně autor chtěl říci, přenechám povolanějším. To já neumím uchopit a ocenit. Mým hrdinou je Baloun, jeho chápu na 100% a pokaždé, kdy nemohl ochutnat, jsem trpěl s ním.

6 28.03.2022

Oddechovka na dvě víkendové siesty. Přestože se jedná o mysteriózní téma, bylo to napsáno střízlivě a až na malé výjimky jsme byli uštřeni nadbytečných otazníků a vykřičníků. Nejzajímavější byla poslední kapitola shrnující možná racionální vysvětlení existence domnělých upírů a vlkodlaků, naopak jsem úplně nepochopil zařazení kapitoly o Židech. Trošku mě zklamlo, že názvu navzdory je Čechám věnována všehovšudy jedna celá kapitola a pak útržkovité zmínky. I tak nelituju přečtení, určitě jsem se dozvěděl nové zajímovosti.

4 27.03.2022

Knihu jsem poslechl, abych smyl hříchy mládí, kdy jsem povinné četbě moc nedal. Dnes už legendární příběh o povstání Chodů byl zajímavý a nepřísluší mi hodnotit, jestli byl 100% věrně zrekonstruovaný. Ono o to vlastně ani tolik nejde. Ale kamarád historik mi jednou říkal, že Jirásek provedl české historii medvědí službu, protože styl, jakým psal, mnoho lidí odradí. Musím mu dát za pravdu, bude to chtít spoustu přemáhání, abych se pustil do něčeho dalšího. A ne, není to tím, že bych "nerozuměl" dobové češtině, takový Klostermann nebo Baar dokázali psát normálně (stylisticky jednoduše) a přitom krásně a barvitě.

1 21.03.2022

Myslivcův rok jsem četl v průběhu roku s tím, jak roční doby opravdu postupovaly. Pokud také plánujete číst, určitě doporučuju postupovat podobně. Člověk si pak na procházkách občas všimne něčeho navíc nebo naopak cíleně vyhledává projevy, podle toho, co se dočetl. Pan Vrba byl opravdu básník - milovník přírody a jeho láska ke všemu živému čiší z každého odstavce a čtení bylo nejen milé, ale i poučné. Až jsem mu chvílmi záviděl nejen povolání, ale hlavně nadšení a nepohodlnou náturu, díky kterým mohl celý život sbírat zážitky, o které se s námi tak hezky uměl podělit.
Co mi ale příjemný dojem neustále kalilo bylo věčné útočení na nepřesnosti "přírodopisů" a nedsotatečnou erudovanost přírodovědců. Ano, věřím, že ve všech výtkách měl pravdu, ale kazit atomsféru knihy tím, že na každé druhé stránce zaútočím na přírodovědce, že něco předhlédli nebo zamlčeli a já to vím mnohem líp než oni, mi přišlo zbytečné. Od toho je vědecká literatura a časopisy... Proto jen 4*.

1 18.03.2022

Myslivcův rok jsem četl v průběhu roku s tím, jak roční doby opravdu postupovaly. Pokud také plánujete číst, určitě doporučuju postupovat podobně. Člověk si pak na procházkách občas všimne něčeho navíc nebo naopak cíleně vyhledává projevy, podle toho, co se dočetl. Pan Vrba byl opravdu básník - milovník přírody a jeho láska ke všemu živému čiší z každého odstavce a čtení bylo nejen milé, ale i poučné. Až jsem mu chvílmi záviděl nejen povolání, ale hlavně nadšení a nepohodlnou náturu, díky kterým mohl celý život sbírat zážitky, o které se s námi tak hezky uměl podělit.
Co mi ale příjemný dojem neustále kalilo bylo věčné útočení na nepřesnosti "přírodopisů" a nedsotatečnou erudovanost přírodovědců. Ano, věřím, že ve všech výtkách měl pravdu, ale kazit atomsféru knihy tím, že na každé druhé stránce zaútočím na přírodovědce, že něco předhlédli nebo zamlčeli a já to vím mnohem líp než oni, mi přišlo zbytečné. Od toho je vědecká literatura a časopisy... Proto jen 4*.

18.03.2022

Myslivcův rok jsem četl v průběhu roku s tím, jak roční doby opravdu postupovaly. Pokud také plánujete číst, určitě doporučuju postupovat podobně. Člověk si pak na procházkách občas všimne něčeho navíc nebo naopak cíleně vyhledává projevy, podle toho, co se dočetl. Pan Vrba byl opravdu básník - milovník přírody a jeho láska ke všemu živému čiší z každého odstavce a čtení bylo nejen milé, ale i poučné. Až jsem mu chvílmi záviděl nejen povolání, ale hlavně nadšení a nepohodlnou náturu, díky kterým mohl celý život sbírat zážitky, o které se s námi tak hezky uměl podělit.
Co mi ale příjemný dojem neustále kalilo bylo věčné útočení na nepřesnosti "přírodopisů" a nedsotatečnou erudovanost přírodovědců. Ano, věřím, že ve všech výtkách měl pravdu, ale kazit atomsféru knihy tím, že na každé druhé stránce zaútočím na přírodovědce, že něco předhlédli nebo zamlčeli a já to vím mnohem líp než oni, mi přišlo zbytečné. Od toho je vědecká literatura a časopisy... Proto jen 4*.

18.03.2022

Myslivcův rok jsem četl v průběhu roku s tím, jak roční doby opravdu postupovaly. Pokud také plánujete číst, určitě doporučuju postupovat podobně. Člověk si pak na procházkách občas všimne něčeho navíc nebo naopak cíleně vyhledává projevy, podle toho, co se dočetl. Pan Vrba byl opravdu básník - milovník přírody a jeho láska ke všemu živému čiší z každého odstavce a čtení bylo nejen milé, ale i poučné. Až jsem mu chvílmi záviděl nejen povolání, ale hlavně nadšení a nepohodlnou náturu, díky kterým mohl celý život sbírat zážitky, o které se s námi tak hezky uměl podělit.
Co mi ale příjemný dojem neustále kalilo bylo věčné útočení na nepřesnosti "přírodopisů" a nedsotatečnou erudovanost přírodovědců. Ano, věřím, že ve všech výtkách měl pravdu, ale kazit atomsféru knihy tím, že na každé druhé stránce zaútočím na přírodovědce, že něco předhlédli nebo zamlčeli a já to vím mnohem líp než oni, mi přišlo zbytečné. Od toho je vědecká literatura a časopisy... Proto jen 4*.

1 18.03.2022

Já pořád čekám. Čekám, až to prostě nebude na pět hvězdiček. Až to omrzí, až to začne být na jedno brdo, až mě to nebude bavit. Ne, nedočkám se.
Tentokrát se tým nakonec sejde v plné síle. Ačkoli se Stein vrací do rodného města, moc přátelských a vřelých uvítání se mu nenaskytne (kdo by se vlastně taky divil). Přesto je pro něj tenhle případ hodně osobní, takže je zarputilejší a nevrlejší ještě o trošku víc než obvykle. Já jsem se ale víc než vývoj případu zajímal o to, co bude s Jarošem. Podrtženo sečteno, zase skvělá kniha, které mě hodně bavila, za pět hvězdiček.

19 14.03.2022

Sólo pro Barbariče byla příjemná obměna zaběhlého složení vyšetřovacího týmu. Pravdou je, že mi postupně Stein chvílemi (stejně jako Barbaričovi) chyběl, ale oba dva jsme to zvládli bez větší úhony. Za mě další parádní kniha. Bavilo mě pozorovat, jak Barbarič rozplétá případ i přehodnocuje přístup k životu.

18 14.03.2022

Za mě zatím nejlepší díl Legie. Hezky se obměnilo složení hlavního úderného týmu. Sice mi trochu chyběla Aga, ale vyvážilo to první pořádné (a vlastně i překvapivé) seznámení s Giuseppem. Nehoda s feromonovou lahvičkou mě předávkovala smíchem na několik dní dopředu. Nejvíc se mi ale líbil Jednotykadlák a jeho banda. Objevení dalších postav a zápletky slibuje další zajímavý průlet vesmírem a já se na něj těším.
Nic než petragun!

13 14.03.2022

Jako oddechovka do auta fajn, ale Vachten a digičarodějky mě příliš nenadchly. Nebylo to tím, že by tam bylo málo humoru a akce. Nejspíš je to tím, že mi cyberpunkovým tématem tolik nesedla jako jiný kotletovky (např. Perun nebo Spad). Nicméně i druhý díl dostane šanci.

6 09.03.2022

Jak se kolotoč Legie v Amandě roztočil naplno, tady mi to přišlo jenom jako setrvačný dojezd z předchozího dílu. Určitě mě to bavilo, ale středem zábavy byly dialogy a pošťuchování v rámci posádky, zatímco děj jsem vnímal jenom tak na pozadí a tak nějak jsem neměl o hrdiny, ani to, že papachu huntovi nakonec nepřinesou, strach. Jsem rád, že to všichni bez úhony přežili, nerad bych o někoho z nich přišel, ale vůbec mě to nenutilo se aspoň chvíli strachovat, abych si na konci ulevil, že to všechno zase zvládli.

6 05.02.2022

(SPOILER) Pro mě zatím nejzábavnější pátrání se Steinem a Barbaričem. V tomhle případě šlo po rozkrytí širších souvislostí těžko jednoznačně rozlišit, kdo je skutečný zločinec a kdo jednoznačná oběť. Chvílemi bylo těžko fandit vyšetřovatelům, aby hledané zločince dopadli a předali katovi. Nějak jsem se na to koukal spíš očima Barbariče a nezáviděl mu, do jaké situace ho služba arcivévodovi zavedla. Hezký detail byl, že i většinou neomylný Jaroš chyboval. Nakonec to ale parta z podzemního paláce přepískla a dostala, o co si řekla, a rozžehla mnoho vídeňských hranic.

16 05.02.2022

I po dalším díle mám smíšené pocity. Na jednu stranu mě příběh jako celek baví, hlavně to, jak se kapitán a vlastně celá pětadvacítka co chvíli ukazují v jiném světle, jak se vynořují různé střípky z minulosti. Taky je fajn celá ta atmosféra zmaru (z pohledu sklenařů) i to, že ani po druhém díle vlastně člověk neví, co jsou nasterey a spol. zač a co vlastně doopravdy chtějí. Ale pořád tam je na mě moc takového hluchého prostoru, kdy se Ilan pořád jen na něco ptá, hlavně v první polovině knihy. Pak to postupně bylo zajímavější i napínavý. Ale ta Ilan, ta mě drásá. Ty nekonečný dotazy jsou úmorný. Ano, chápu, je to prostředek, jak čtenáře seznámit s okolnostmi příběhu a historií Duvalského pohoří prostřednictvím hlavní postavy, jejímž důležitým rysem je zvídavost, ale začíná to být už únavný. Taky mi trochu nehraje (podobně jako se objevuje v komentářích níže), že třináctiletý holce jako jedný vždycky hned dochází to, co nikoho okolo ani nenapadne. A proč si už proboha nesundá ten voal?
Druhý díl mě bavil o něco víc než první, hlavně druhá polovina, kdy už se něco dělo. Sklenitový svět je zajímavě postavený a určitě se do něj rád vrátím i potřetí. Doufám, že se nejen odhalí další tajemství, ale taky se toho konečně stane víc po akční stránce.

10 05.02.2022

Dovolím si přeskočit obligátní část o tom, jak jsem pochyboval, že "nějaká Sněgoňová" bude držet krok s Kotletou, abych byl během chvíle vyveden z trapného omylu a nezbylo mi nic jiného, než se tady veřejně Kristýně omluvit. Omlouvám se :-)
Druhý díl Legie byla jízda ve větším stylu než otevírací díl. Nejvíc mě bavilo, jak Gerasim pod autorčinýma rukama rozkvetl do krásy a pro mě byl on a jaho pošťuchování s kapitánem hlavním koření příběhu. To, co posádka Kraksny vyvedla na Namthé byla jízda od samého začátku, přes Gersaima v hambinci, využití vesmírného slimáka jako biologické zbraně až po safari. Parádně jsem se pobavil a hned se těšil na další výlet na palubě Vzdorující.
Na závěr opět děkuji panu Stránskému za nezapomenutelný přednes.

12 26.01.2022

Výlety do vesmíru mě nikdy moc nelákaly a nebavily, ať už to bylo na papíře nebo obrazovce (Firefly, Strážci galaxie a Star Wars budiž čestnými tiše tolerovanými výjimkami). Od Legie jsem neočekával, že můj intergalaktický názor nějak změní, prostě jsem chtěl ozkusit, jaký to bude. Od Kotlety to přece nemůže bejt vyloženě špatný. Nebylo. Naopak, můj seznam vesmírných vyjímek potvrzujících pravidlo se rozšířil o další universum a hned po poslechu (v podání vynikajícího Martina Stránského) jsem se rozhlížel po dalších dílech. Určitě doporučuju zkusit všem, kdo jsou radši odkázáni na zemskou gravitaci, než umělou na kapitánském můstku (což je můj případ) i těm, kterým Kotleta zatím úplně nesedl (což můj případ není :-) ).

5 24.01.2022

Ačkoli první v sérii, pro mně už čtvrté setkání se Steinem a spol. Knihy se ke mně dostávaly napřeskáčku, protože si je půjčuju od kolegyně a beru ty, které jsou náhodou k dispozici nehledě na chronologii. Důkazem toho, jak tahle Červenákovo série baví čtenáře, budiž to, že ačkoli sama majitelka knihu ještě nečetla, ke mně se výtisk dostal už viditelně ohmataný a hned za mnou se po něm natahují další nedočkavé ruce.
Konečně jsem se dozvěděl, jak to v tom Schemnitzu bylo a jak se tihle tři dali dohromady. Jako vždy to bavilo od začátku do popravy.

17 23.01.2022